Čís. 6107.
Vzhledem k čl. I čís. 4 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 311 sb. z. a n. nelze povoliti na pozemky, nabyté podle zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., exekuci vnucenou dražbou bez svolení Státního pozemkového úřadu. Zákaz netýká se pozemků jiných, třebas byly s oněmi zapsány v téže vložce.
(Rozh. ze dne 8. června 1926, R II 167/26.)
Do usnesení prvého soudu, jímž byla povolena vnucená dražba polovice pozemků zapsaných ve vložce čís. 56, stěžoval si Státní pozemkový úřad, ježto vnucená dražba byla povolena bez jeho souhlasu, ačkoliv na nemovitosti bylo poznamenáno omezení vlastnického práva co do pozemkových částic 41, 42/1, zapsaných ještě s jinými pozemky ve vložce čís. 56 ve smyslu §u 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 311 sb. z. a n. (novela k zákonu o zajištění půdy drobným pachtýřům čís. 318/1919). Rekursní soud zrušil exekuční návrh. Důvody: Stížnost jest odůvodněna. Dle čl. I čís. 4 zákona čís. 311/1920 nesmí nabyvatel uvedené tam pozemky před uplynutím 10 let zciziti beze svolení Státního pozemkového úřadu. Že tento zákaz týká se nejen zcizení z volné ruky, nýbrž také zcizení vnucenou dražbou, vysvítá z účelu této výhrady a jest praxí, jakož zvláště i nejvyšším soudem uznáváno. Účelem této výhrady jest, by Státní pozemkový úřad, uděluje souhlas nebo jej odmítaje, mohl chrániti veřejné zájmy, které mu chrániti uložil zákon o pozemkové reformě. Cílem těchto zákonů jest, by zabraná půda dostala se do vlastnictví pouze osobám určitě kvalifikovaným, a dalším cílem jest, by tato půda byla jim zachována, zejména — Čís. 6107 —
963
k jejich hospodářské a sociální existenci. Při exekuci vnucenou dražbou musí býti Státnímu pozemkovému úřadu dána možnost, by tento zájem veřejný, mající ráz donucovací, chránil, a to jest možno pouze tehdy, když vymáhající věřitel před podáním žádosti za povolení exekuce vnucenou dražbou požádá o jeho souhlas. Takového souhlasu Státního pozemkového úřadu vymáhající věřitel zde však nevykázal a neměla tedy exekuce býti povolena. Stížnosti Státního pozemkového úřadu do tohoto povolení bylo následkem toho vyhověti. Připomenouti jest, že se zřetelem na ustanovení §u 10 a 13 knih. zák. bylo celý exekuční návrh zamítnouti, ačkoli zákaz zcizení týká se pouze jednotlivých částí knihovního tělesa.
Nejvyšší soud zamítl návrh vymáhajícího věřitele na povolení exekuce vnucenou dražbou, pokud šlo o polovici pozemků čís. kat. 41 a 42/1, zapsaných ve vložce čís. 56, ohledně polovice ostatních pozemků zapsaných v téže vložce obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Třeba že zákon praví, že »nabyvateli« není dovoleno pozemky dle zákona o zajištění půdy drobnými pachtýři vypožadované zciziti, platí dle úmyslu zákonodárce a účele pozemkové reformy zákaz zcizení i pro případ, že pozemky nezcizuje nabyvatel sám dobrovolně, nýbrž soud jeho jménem a na jeho účet na zakročení vymáhajícího věřitele, jak se to děje při vnucené dražbě. Zákon jen se úzce vyjádřil, což má důvod v podnětu jeho, jenž byl ten, že došly do sněmovny zprávy, že mnozí drobní pachtýři, kteří pozemků do vlastnictví nabyli, chtějí se jich zbaviti, myslelo se proto především na zcizení dobrovolné pod jaké tyto oznámené případy spadaly. Dle toho jest na místě výklad rozšiřující. Avšak v tom má stěžovatel pravdu; že nemůže mu býti bráněno, by nevedl vnucenou dražbu na dlužníkovu polovici ostatních nemovitostí, zapsaných v jedné vložce s oněmi přídělem nabytými pozemky. Předpisy §u 10 a 13 knih zák., jichž se rekursní soud dovolává, nejsou a nemohou býti překážkou, neboť nejde ani o zápis práva vlastnického, ani práva zástavního. Sice se to nemělo státi, by pozemky, při nichž omezena volnost vlastníkovy disposice, byly zapsány v téže vložce s pozemky volnými, jestiť to v §u 5 poslední odstavec zemského zákona pro Moravu ze dne 2. června 1874, čís. 97 ř. z. výslovně zakázáno, avšak, když se to jednou už stalo, nesmí tato protizákonnost vymáhajícímu věřiteli, bez jehož vlivu se stala, býti na újmu. Zákon nemůže chtíti, by vymáhající věřitel o své dobré právo uspokojení byl připraven takovou nahodilou a protizákonnou formální vadou. Na volné pozemky musil tedy exekuce vnucenou dražbou býti povolena. Je to jeden z případů §u 136 čtvrtý odstavec ex. ř., jenž, odvolávaje se na § 101 téhož zákona stanoví, že vnucená dražba musí býti zastavena, po případě tedy nemůže býti ani povolena jen ohledně oněch nemovitostí, ohledně nichž je dle knihovního stavu, t. j. zde dle poznámky zákazu zcizení neproveditelná. Rozvrh dražebního výtěžku mezi účastníky provede se po případě podle zásad závad simultánních a také provedení knihovního pořádku nebude narážeti na zvláštní obtíže a může ba má býti příslušné opatření ustanoveno vhodně již v dražebních podmínkách. Bude nutno obě skupiny pozemků pokládati za dvě vlastnické podstaty a jednu přenésti do nové vložky jako samostatné knihovní těleso. Srov. § 74 knih. zák. a zákon v něm citovaný.