— Čís. 5792 —
343
Čís. 5792.
Odškodnění podle §u 1328 obč. zák.
Služka není o sobě v poměru odvislosti k synu zaměstnavatele. Nestačí, že žena se poddala proto, že se pokládala za odvislou, nýbrž jest potřebí skutečné odvislosti a jejího zneužití. Není třeba, by zmrhaná žena prokázala naprostou nemožnost sňatku, ani, že dříve neměla pohlavních styku. Hraditi jest pouze škodu hmotnou, záležející v tom, že zmrhané ženě uchází možnost budoucího zaopatření sňatkem.
(Rozh. ze dne 24. února 1926, Rv I 1835/25.)
Žaloba, jíž domáhala se svedená žena na svůdci podle §u 1328 obč. zák. zaplacení 5000 Kč, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Nesprávným shledává dovolatelka nejprve náhled odvolacího soudu, že nebyla k žalovanému v poměru odvislosti ve smyslu § 1328 obč. zák., ač byla služkou u jeho otce. Ale neprávem. Jako služka byla v poměru odvislosti toliko k otci žalovaného. Ta okolnost, že žalovaný s otcem svým společně hospodaří, o sobě ještě poměru závislosti nezakládá, není-li tvrzeno, že záviselo od samého žalovaného trvání poměru nebo jeho určení. Žalobkyně sama v první stolici ani neodůvodňovala svého nároku tím, že žalovaný zneužil jejího poměru odvislosti k němu. Netvrdila také přímo, že skutečně byla v poměru odvislosti k němu. Svůj nárok opodstatňovala tím, že žalovaný jí sliboval, že si ji vezme za hospodyni, uvádějíc ovšem, že je jediným synem a že s otcem společné hospodaří, že však byla ve službě otcově a že se poddala žalovanému proto, že byla nouze o místo. Toto tvrzení neopodstatňuje ani jejího poměru služební závislosti na žalovaném samém, tím méně pak, že žalovaný takového poměru k vymožení soulože zneužil. Nestačí, že žalobkyně sama se poddala proto, že se za odvislou pokládala, nýbrž jest potřebí skutečné odvislosti a jejího zneužití, tedy takového jednání žalovaného, z něhož vyplývá, že vědomě skutečného poměru odvislosti zneužívá k vynucení soulože. To pak ani z přednesu žalobkyně ani z jednání sporného neplyne a soudy nižší zneužití odvislosti nezjišťují. Již z toho důvodu není nárok žalobní opodstatněn. Ale není ani nesprávného právního posouzení v tom, pokládá-ii odvolací soud za to, že vyhlídka žalobkyně na sňatek zmařena nebyla. V tom směru napadá dovolatelka toliko zjištění odvolacího soudu, že tvrzený poměr k žalovanému žalobkyni v jejích sňatkových vyhlídkách a v možnosti zaopatření sňatkem nijak neškodil. Vychází-li dovolatelka z opačného skutkového základu, neprovádí uplatňovaného důvodu čís. 4 §u 503 c. ř. s. po zákonu, ježto se uchyluje od zjištění odvolacího soudu. Lze jí sice přisvědčiti, že by nepotřebovala prokázati naprostou nemožnost sňatku, ani, že dříve pohlavních styků neměla, ale předpokladem náhrady ve smyslu §u 1328 obč. zák. jest vzniklá a prokázaná škoda, spočívající právě ve stiženi možnosti, zaopatřiti se sňatkem. Ovšem nehradí se tu, jak míní dovolatelka, škoda nehmotná, ideální, nýbrž skutečně škoda hmotná, zakládající se právě v tom, že uchází zmrhané ženě možnost budoucího zaopatření. Srovnej k tomu důvody judikátu čís. 184 a motivy zákona k §u 1328 dle III. dílčí novely ve zprávě justiční komise str. 277 a násl. Takovou škodu však podle svých zjištění nižší soudy právem vylučují, zjišťujíce, že dovolatelka měla už špatnou pověst dříve a že proto poměr k žalovanému její vyhlídku na sňatek nezměnil. Vždyť i její nápadník B. přes to, že se dověděl o stycích se žalovaným, od sňatku neustoupil a slíbil si žalobkyni vzíti.