— Čís. 5619 —
13
Čís. 5619.
Učinil-li dostavivší se zástupce žalované strany při roku návrh, by byl proti nepřítomné žalující straně vydán rozsudek pro zmeškání, nelze sice rozsudek pro zmeškání odepříti, ovšem ale dlužno uvažovati, jaký význam má přednes dostavivší se žalované strany. Rozsudek pro zmeškání může býti vynesen na základě žaloby a skutkového přednesu dostavivší se žalované strany po případě i proti navrhovateli.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1926, R II 373/25.)
K roku o žalobě, domáhající se nepřípustnosti exekuce, dostavil se pouze žalovaný a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud prvé stolice návrh zamítl, maje za to, že vzhledem k doslovu žaloby jde tu o pouhé oznámení. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by znovu rozhodl. Důvody: Nelze sdíleti názor prvního soudu, že žaloba vzhledem na uvedenou v ní doložku a na zrušení exekuce k návrhu žalované má býti pokládána za pouhé oznámení. Pro to není v civilním soudním řádě opory. Soud také o žalobě nařídil rok a jednal s dostavivší se žalovanou stranou. Měl tedy o jejích návrzích rozhodnouti. Proto nemohl též nastati klid řízení. Dle §u 170 c. ř. s. stane se tak jen tehdy, když k roku ustanovenému k ústnímu jednání žádná ze stran se nedostavila. O tom, jaký význam má přednes žalované strany pro rozhodnutí a zda může se strana domáhati zamítnutí žaloby, mohl soud uvažovati pouze při vydání svého rozhodnutí, nikoliv však z toho důvodu straně rozhodnutí odepříti. Návrh dostavivší se strany na vydání rozsudku pro zmeškání byl dle §u 396 c. ř. s. odůvodněn, čemu nikterak nevadilo, že žalující strana nejednala a neučinila návrhu na vydání rozsudku pro uznání.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nutno přisvědčí ti názoru rekursního soudu, že když dostavivší se zástupce žalované strany učinil při roku návrh, aby byl proti nepřítomné žalující straně vydán rozsudek pro zmeškání, nemel mu soud rozhodnutí rozsudkem odepříti, ovšem ale měl pří tom uvažovati o tom, jaký význam má přednes dostavivší se strany žalované a možno-li žalobu zamítnouti a žalující stranu odsouditi k náhradě účtovaných útrat. Žalovaná strana při svém návrhu odvolávala se na své podání ze dne 11. září 1925 exekučního spisu a v tom spočívá její skutkový přednes pro návrh na rozsudek pro zmeškání a zamítnutí žaloby. Z toho ovšem nenásleduje, že tak rozhodnuto býti musí, ježto nutno ještě zkoumati, zdali tento přednes v ohledu skutkovém a právním jest dostatečnou základnou pro to. Neboť na žalobu musí v tom případě, třeba nebyla při roku přednesena, vzat býti ohled, jakmile o ní bylo řízení zavedeno a rozsudek, navrhla-li dostavivší se žalovaná strana jeho vydání, může býti vynesen na základě žaloby a skutkového přednesu strany se dostavivší, tedy po případě i proti navrhovateli. (Srov. Neumann, Komentář k §u 396 c. ř. s., 3. vyd., II. sv. str. 1238—1239). Poněvadž však tu není žádného z důvodů §u 402 c. ř. s., pro které lze zamítnouti návrh, aby pro zmeškání jedné strany byl vynesen rozsudek, zrušil rekursní soud vším právem usnesení prvého soudu, uloživ mu, by znova rozhodl.
Citace:
č. 5619. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 37-38.