— Čís. 5857 —
Čís. 5857.
Pro žalobu, by byla prohlášena za neplatnou kupní smlouva o nemovitosti a by zjednán byl dřívější knihovní stav, neplatí sudiště podle §u 81 j. n.
(Rozh. ze dne 17. března 1926, R I 195/26.)
Žalobu, domáhající se vydání rozsudku, že trhová smlouva o koupi usedlosti je neplatnou a že žalovaný je povinen vydati žalobci prohlášeni, na jehož základě by vlastnické právo žalovaného mohlo býti z pozemkové knihy vymazáno, jinak, že by vymazáno bylo na základě právoplatného rozsudku, zadal žalobce na sborovém soudě, v jehož obvodě byla usedlost. Námitku místní a věcné nepříslušnosti soud prvé stolice zamítl, rekursní soud námitce v tom i onom směru vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Procesnímu soudu prvé stolice dlužno ovšem přisvčdčiti, že pro žaloby, jimiž domáhá se někdo věcného práva k nemovitému statku, nebo toho, že takovéto právo bylo zrušeno, příslušným jest soud podle §u 81 j. n., ale vzhledem k doslovu tohoto zákonného ustanovení a vzhledem k účelu, za kterým bylo vydáno, nutno ještě doložiti, že právo k nemovitosti nebo zánik takového práva zrušením musí býti vskutku bezprostředním předmětem sporu, tak že by žalobce musil již v žalobě určitě tvrditi, že mu právo věcné k statku nemovitému buď přísluší, nebo že právo takové, příslušející někomu jinému (žalovanému), bylo zrušeno. Těchto náležitostí v případě tuto projednávaném však není. Zde žalobce, jak patrno z údajů žalobních a i z konečného návrhu žalobního, domáhá se soudního výroku, že právně neplatnou jest, byvši zřízena pouze na oko, smlouva ze dne 24. prosince 1922, podle které prodal žalobci usedlost. To jest tedy vlastním předmětem sporu, jenž ‘příslušnost soudní podle §u 81 j. n. očividně vylučuje. Na věci ničeho nemění, připojuje-li žalobce k návrhu, by soud prohlásil smlouvu za neplatnou, ještě další jaksi podružný návrh, by žalovaný byl povinen vydati mu prohlášení, podle něhož by vlastnické právo žalovaného mohlo býti z knih pozemkových vymazáno, jinak že by vymazáno bylo podle právoplatného rozsudku (patrně v této rozepři vydaného), protože ani z tohoto návrhu nelze dovoditi příslušnost soudu podle cit. §u 81 j. n., obzvláště když souvislost obou návrhů není ze žaloby s dostatek patrnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn. Nejvyšší soud sdílí právní názor rekursního soudu a poukazuje stěžovatele na správné důvody napadeného usnesení s dodatkem, že nárok, jejž stěžovatel uplatňuje žalobou, aby trhová smlouva ze dne 24. listopadu 1922 byla prohlášena za neplatnou a žalovaný za zavázána, vydati žalobci prohlášení k výmazu vlastnického práva žalovaného k usedlosti čís. 5 schopné, není věcným právem ve smyslu §u 81 j. n. a §u 307 obč. zák., jelikož žalobci nepřísluší k sporné nemovitosti vůči každému a bez ohledu na osobu žalovaného (viz Dr. Neumann, Komment, k с. ř. s., § 81 j. n., str. 229).