— Čís. 5888 —Čís. 5888.V řízení o zájemném popsání vnesených svršků platí osmidenní lhůta k opravným prostředkům. Lhostejno, zda bylo o zájemné popsání žádáno samostatně, či zda byla žádost spojena se žalobou o zaplacení činže.(Rozh. ze dne 30. března 1926, R I 225/26)Do usnesení prvého soudu, jímž byl zamítnut návrh věřitele na zájemné popsání vnesených svršků, stěžoval si navrhovatel. Rekursní soud rekurs odmítl, ježto byl vznesen až po osmidenní lhůtě. Rekurs navrhovatele do tohoto odmítacího usnesení byl Nejvyšším soudem odmítnut jako opožděný. Důvody:Zájemné popsání vnesených svršků podle §u 1101 obč. zák. a dvorského dekretu ze dne 5. listopadu 1819, čís. 1621 sb. z. s., jenž zůstal exekučním řádem dle čl. XIII. č. 6 uvoz. zák. k ex. ř. nedotčen, jest zvláštním, mimo všeobecné předpisy exekučního řádu přípustným prozatímním opatřením, pro něž ohledně řízení ustanovuje čl. XXVII. uvoz. zák. k ex. ř., že má býti šetřeno předpisů §§ 378—402 ex. ř. Správně tedy rozhodl soud rekursní, že pro ně platí podle §§ 402 a 65 ex. ř. osmidenní lhůta rekursní. Pro stěžovatelem zastávané rozeznávání, zda bylo za zájemné popsání žádáno samostatně, či zda byla žádost spojena se žalobou o zaplacení činže, není v zákoně opory. Spojení návrhu na prozatímní opatření se žalobou má jen ten význam, že se příslušným k jeho povolení a dalšímu řízení stává podle §u 387 ex. ř. soud procesní, řízení samo a jmenovitě lhůty k opravným prostředkům zůstávají jím nezměněny. To platí jak o prozatímních opatřeních podle exekučního řádu, tak o zájemném sepsání podle dvorského dekretu ze dne 5. listopadu 1819, čís. 1621 sb. z. s., jenž ostatně předpokládá, že byla žaloba 0 placení činže již podána. Rekursní soud odmítl právem rekurs, podaný do odepření navrhovaného zájemního popsání jako opožděný, poněvadž byl podán po uplynutí osmidenní lhůty rekursní, a téhož údělu se musí dostali i dalšímu rekursu, podanému do tohoto odmítnutí, poněvadž 1 tento rekurs měl býti podán do osmi dnů, totiž do 19. února 1921, byl však podán teprve 24. února 1921.