— Čís. 5845 —
Čís. 5845.
Prozatímní výživné lze povoliti i opuštěné manželce do pravoplatného rozhodnutí sporu o její žalobě o přijeti do společné domácnosti, třebas tu nebylo sporu o rozvod nebo rozluku.
Má-li v řízení o prozatímním opatření dovolací rekurs ve věci úspěch, muže dovolací soud přezkoumati a měniti také výrok rekursního soudu o útratách a jest návrh ohrožené strany, zvítězivší ve druhé stolici, na přisouzení útrat rekursních zamítnouti.
(Rozh. ze dne 16. března 1926, R I 1012/25.)
Manžel, inženýr, odstěhoval se od manželky a platil jí na výživném dobrovolně měsíčně 900 Kč a na byt 2120 Kč ročně. Manželka žalovala manžela o přijetí do společné domácnosti a navrhla, by až do pravoplatného rozhodnutí rozepře bylo manželi uloženo, by jí platil výživné 1200 Kč měsíčně. Soud prvé stolice návrh zamítl, rekursní soud vyhověl rekursu manželčinu a uložil manželi, by platil manželce 1200 Kč měsíčně a nahradil rekurentce útraty rekursního řízení. Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu manželovu potud, že mu uložil platiti manželce pouze 900 Kč měsíčně, zamítl návrh manželky na přisouzení útrat rekursního řízení a přisoudil manželi útraty dovolacího rekursu.
Důvody:
Dovolacím rekursem napadá stěžovatel usnesení rekursního soudu, kterým bylo změněno zamítající rozhodnutí prvého soudu na přisouzení zatímního výživného jednak proto, že dle jeho názoru není stanoveni prozatímní výživy přípustno proto, že nejde o žalobu o rozvod, rozluku neb o výživné, dále pak proto, že výživné ustanoveno bydo nepřiměřené jeho poměrům a konečně proto, že byly přisouzeny navrhovatelce útraty rekursu. Navrhuje pak obnovení zamítajícího usnesení prvého soudu. Nelze přisvědčiti názoru stěžovatelovu, že určení prozatímního výživného bylo nepřipustilo proto, že nejde o spor rozvodový, rozlukový neb o spor o výživné. Dle doslovu §§ 108 a 117 obč. zák. má se povoliti prozatímní výživné, žádáno-li o rozvod nebo o rozluku, a občanský zákonník — Čís. 5S45 —
453
se tedy výslovně o jiných případech nezmiňuje, a také exekuční řád v §u 382 čís. 8 této otázky zvlášť neřeší. Přes to lze k ní přisvědčiti. Zákon dává manželce za trvání manželství zásadně nárok na přiměřenou výživu (§ 91 obč. zák.). Právo ono ovšem zásadně lze uplatniti jen pořadem práva. Nelze však zastávati názor, že by opuštěné manželce, která se domáhá přijetí do společné domácnosti sporem, nechce rozvodu ani rozluce, a když ani manžel sporu o rozvod nebo rozluku nezahájil, odpíralo se právo na prozatímní výživu do rozhodnutí sporu o přijetí do společné domácnosti. Výživa její je tu stejně ohrožena, jako kdyby šlo o spor rozvodový nebo rozlukový a potřeba úpravy zatímní očividná. § 117 a 108 obč. zák. vyslovuje pro případ rozluky a rozvodu všeobecnou zásadu, plynoucí z povahy věci. Nárok manželčin je totiž osvědčen již tím, že manželství trvá, ohrožení výživy pak přiznaným opuštěním. Že jde o zásadu všeobecnou, plyne i z toho, že § 108 obč. zák. se na §117 obč. zák. odvolává. Také v poradách k obč. zák. (srv. Ofnerovy protokoly II. str. 139), lze nalézti pro tento názor oporu. Byl totiž přijat jednohlasně námět Pratobeverův, daný na uváženou, »zda by se při rozvodu (ohledně prozatímní úpravy výživy) obyčejná procesní forma měla zachovati a zda by nebylo úspěšnější takový spor co nejrychleji ukončiti, takže soudce na stížnost stran z moci úřadu a ve formě nařízení by měl rozhodovati. Došlo-li by však s předmětem rozluky ke sporu o jiné otázky, na příklad o výživu (rozuměj konečnou úpravu), nebo splnění svatebních smluv a pod., měly by se tyto poukázati na pořad právní.« Z toho je patrným úmysl zákonodárcův, že prozatímní úprava výživného, jak ji § 117 a 108 obč. zák. stanovil v případě rozchodu manželů, měla býti urychleně vyřízena v zájmu zabezpečení rodinné výživy. Také spolutvůrce obč. zák. Zeiller ve svém komentáři k §u 117 obč. zák. pokládá za samozřejmé, že manželce taková prozatímní výživa přísluší a cituje všeobecnou zásadu §u 91 obč. zák. Panuje tedy v platném právu všeobecná zásada, že při rozchodu manželů, není-li tu již společné domácnosti a je-li tedy potřeba upraviti výživu rodiny zatím do skončení sporu, lze to učiniti opatřením prozatímním, třeba ještě ani spor o rozvod nebo rozluku zahájen nebyl, jen jedná-li se aspoň o jiný spor manželský o spolužití, z důvodu rozchodu vzešlý. Na tom nebylo ničeho změněno exekučním řádem, ježto dle motivů ponechány byly ohledně podmínek prozatímní výživy zásady občanského práva a toliko řízení bylo podrobeno formám platným pro prozatímní opatření dle exekučního řádu (srv. zprávu výboru str. 52). Ale názor rekursního soudu, že přiměřeným zatímním výživným je 1200 Kč měsíčně, není správným, platí-li manžel navrhovatelce ročně 2120 Kč na byt, má-li 39540 Kč čistého příjmu, když sám je nemocen, jak rekursní soud připouští, a má jako inženýr také nárok na to, aby jemu zůstala částka potřebná k výživě přiměřené jeho stavu а k udržení jeho existence v zájmu samé rodiny a dále, když má vedle povinnosti živiti manželku také povinnost živiti dvě dítky, na něž sice dobrovolně platí jen 300 Kč měsíčně, ale manželka si vyhradila žádati o zvláštní úpravu výživného dítek. Za těchto okolností vyčerpává plat 12920 Kč pro manželku čistý příjem žalobcův 39540 Kč skoro jednou třetinou a nelze ho proto nazvati nepřiměřeným. Proto nebylo ani třeba výslechu znalců o zdravotním stavu manželově, jenž ostatně nebyl ani popírán a bylo stanoviti prozatímní výživné toliko 900 Kč, které manžel sám dobrovolně platil, aniž by bylo lze návrh na určení prozatímního výživného zcela zamítnouti. Výrok o útratách spočívá na §§ 41 a 50 c. ř. s. a §§ 78 a 393 ex. ř. V důsledku toho, že dovolací rekurs ve věci má úspěch, jest umožněno Nejvyššímu soudu změniti a přezkoumati také útratový výrok rekursního soudu přes to, že by jinak byl rekurs do útratového výroku druhé stolice dle §u 528 c. ř. s. a § 78 ex. ř. vyloučen. Proto bylo v důsledku ustanovení §u 393 ex. ř., ježto prozatímní opatření děje se na náklad strany ohrožené, zamítnouti její návrh na přisouzení útrat rekursu, jež nese ohrožená strana sama potud, pokud nebude ve hlavním sporu rozhodnuto, zda jí nárok na náhradu jich přísluší. Naproti tomu ohledně útrat, odpůrci strany ohrožené vzešlých, platí ustanovení všeobecná a bylo proto dle §u 78 ex. ř. a §§ 41 a 50 c. ř. s. tomuto přiznati nárok na náhradu útrat úspěšného dovolacího rekursu.