— Čís. 5816 —
Čís. 5816.
I když byla zabavena cizí věc v moci dlužníkově, muže věřitel v exekuci pokračovati (z výtěžku dojiti uspokojení), když a pokud vlastník neuplatnil svého práva žalobou (§ 37 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 5. března 1926, R I 107/26.)
Rozvrhuje prodejový výtěžek za exekučně prodané movitosti, naleževší Emilu B-ovi nepřikázal soud prvé stolice k odporu následující věřitelky firmy M. ničeho na pohledávky předchozích věřitelů H-a a С-a, ježto k věcem, jež byly pro tyto věřitele zabaveny, ohlásila při výkonu exekuce vlastnické právo manželka exekutova Růžena B-ová. Rekursní soud přikázal příslušné částky i věřitelům H-ovi a C-ovi. Důvody: Tím, že při výkonu exekucí povolených usnesením ze dne 21. července 1925, věřitelům H-ovi a C-ovi proti povinnému Emilu B-ovi zabaveny byly svršky pol. 1—11 zájemního protokolu, nabyli tito věřitelé na těchto svršcích soudcovského práva zástavního, a to i v případě, kdyby byly tyto· svršky skutečně vlastnictvím Růženy B-ové, která při výkonu exekuce ohlásila na ně vlastnické nároky. Růžena B-ová mohla z důvodu, že jí na zabavených věcech přísluší právo vlastnické, činící výkon oněch exekucí nepřípustným, vznésti odpor toliko žalobou dle §u 37 ex. ř. Ježto tak neučinila a ježto exekuce zabavením oněch svršků nebyly též zrušeny, slušelo při rozvrhu prodejového výtěžku za tyto svršky také k oněm vykonatelným pohledávkám stěžovatelů požívajícím přednostního práva zástavního na zabavených svršcích a při rozvrhovém roku též řádně přihlášeným v prvé řadě přihlížeti a odpor proti jich přikázání z toho důvodu vznesený, že svršky ty nejsou vlastnictvím exekuta Emila В-a, nýbrž Růženy B-ové se zřetelem k tomu, co svrchu uvedeno, jako bezdůvodný zamítnouti (§§ 37 a 231 a 286 ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu firmy M.
Důvody:
Napadené usnesení vyhovuje v podstatě stavu věci jak po stránce skutkové tak po stránce právní a jeho odůvodnění nebylo vyvráceno vývody stížnosti. Lze proto dovolací stížnost celkem na ně odkázati. Otázku, zda vymáhající věřitel nabývá práva zástavního, když pro jeho vykonatelnou pohledávku byla zabavena cizí věc v držení dlužníkově se nalézající a její vlastník se uznání svého vlastnického práva žalobou nedomáhal, netřeba tu řešiti. Zajisté není ani v takovém případě vymáhajícímu věřiteli, dokud vlastník svého vlastnického práva žalobou neuplatní, zabráněno, by pokračuje v exekuci zabavené věci nepoužil k svému uspokojení, totiž jí nedal zpeněžiti a z výtěžku nedošel zaplacení, takže by vlastníku věci bylo po té již jen možno, případné své nároky uplatniti sporem o výtěžek za věc. Mylným je názor dovolací stížnosti, že vlastnice věci neměla zájmu na žalobě podle §u 37 ex. ř., protože by tím nebyla prodeji věcí, zabavených i pro jiné skutečné její věřitele, zabránila, i kdyby byla ve sporu zvítězila. Zájem její byl by záležel v tom, že by zvítězivši ve sporu byla znemožnila, by z výtěžku jejích věcí placeny nebyly cizí dluhy na újmu jejích vlastních věřitelů. Otázka, zda a jak by tito mohli zakročit), by opominutím své dlužnice netrpěli škody, nemá pro stěžovatelův nárok významu. Stejně netřeba s dovolací stížností uvažovati o tom, zda by stěžovatel mohl svůj nárok uplatniti žalobou podle §u 258 ex. ř., neboť jeho zástavní právo v rozvrhovém řízení nebylo vzato v odpor, nýbrž on odporoval zástavnímu právu předcházejících věřitelů H-a a С-a. By tento jeho odpor byl, jak míní dovolací stížnost, poukázán na pořad práva, nebylo příčiny, protože jmenovaní věřitelé své nároky včas ohlásili a ze spisů bylo patrno, že jejich nároky ani uplynutím času (§ 256 druhý odstavec ex. ř.) ani úspěšnou žalobou podle §u 37 ex. ř. nezanikly, takže tu podle stavu věci vůbec nebylo sporných skutkových okolností, které by podle §u 231 a 286 ex. ř. poukaz na pořad práva odůvodňovaly.