— Čís. 5717 —
181
Čís. 5717.
Pokud nelze na základě ustanovení služební smlouvy statkového úředníka, jíž mu byl upraven plat dle zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 sb. z. a n., přiznati mu nárok na nouzovou výpomoc dle zákona ze dne 25. listopadu 1920, čís. 625 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 2. února 1926, Rv I 2094/25.) — Čís. 5717 —
Žaloba, jíž se domáhal statkový úředník (lesmistr v. v.) na majiteli panství zaplacení 22880 Kč, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Zažalovaný peníz jest tak zvanou nouzovou výpomocí, která byla povolena státním zaměstnancům zákonem ze dne 25. listopadu 1920, čís. 625 sb. z. a n. a zákonem ze dne 21. prosince 1921, čís. 495 sb. z. a n. na dobu od 1. listopadu 1920 do 31. prosince 1922 ve výši mimořádně výpomoci přiznané státním zaměstnancům zákonem ze dne 7. října 1919, čís. 541 sb. z. a n. Žalobce činí si nárok na tuto nouzovou výpomoc v uvedené výši, ježto prý inu podle služební smlouvy s ním dne 20. prosince 1920 sjednané patří, neboť podle této smlouvy byl prý co do požitků postaven na roveň státním zaměstnancům, totiž byly prý mu přiznány požitky státních úředníků podle zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 sb. z. a n. a jeho doplňků, pokud se týče změn. Než tento názor žalobců, že mu podle smlouvy ze dne 20. prosince 1920 patří i nouzová výpomoc podle zákona čís. 625/20, jest mylným, nemá ve smlouvě opory a nepřiznaly-li nižší soudy žalobci této výpomoci, byť i z jiných důvodů, nestalo se tak neprávem (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Dotyčná smlouva v části, která přichází v úvahu, zní: »Dienstvertrag abgeschlossen am 20. Dezember 1920 zwischen dem Hochgeborenen Herrn Friedrich W., als erbserklärten Besitzer der Domaine K. und den Unterzeichneten Beamten sowie Angestellten auf Grund der Richtlinien des Verbandes der Beamten und Angestellten vom 19. Mai 1920, genehmigt vom Verband der čsl. Grossgrundbesitzer, nach den Regelungen der Staatsbediensteien gemäss des Gesetzes vom 7. Oktober 1919 Z. 541 S. d. G. u. V. und Abänderungen sowie Ergänzungen, wobei die bisherigen üblichen Begünstigungen berücksichtigt sind. § 1. Laut beiliegender beiderseits gefertigter Gehalts-Deputatstabelle sind die einzelnen Bezüge der Beamten und Angestellten fixiert.« V tabulce této smlouvě připojené smluvními stranami najmě žalobcem podepsané uvedeny jsou služební požitky žalobcovy takto: »základní plat 16308 — drahotní přídavek 4380 — mimořádná měsíční výpomoc 880— mimořádná měsíční výpomoc za 1 rok 10560 — osvětlovací paušál 500.« V ostatku vypočítává tabulka naturální požitky jako byt, palivo, plodiny atd. Z této smlouvy a tabulky tvořící její součást nárok žalobcův na požadovanou nouzovou výpomoc nelze dovoditi. Úvod smlouvy neznamená, jak žalobce za to má, že se žalobci a jiným zaměstnancům u žalovaného vyhražují služební požitky státních zaměstnanců podle uvedeného tam zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 sb. z. a n. a jeho doplňku pokud se týče změn, nýbrž v úvodu tom strany jen uvedly, jak, podle čeho dospěly k požitkům v tabulce vyznačeným a mezi nimi smluveným. Požitky v tabulce vyznačené jsou všechny požitky, které žalobce měl dostávati, a na další požitky nároku neměl. Že jen požitky v tabulce uvedené byly umluveny a že požitky ty odpovídaly smluvní vůli stran, vidno z toho, že po dobu platnosti smlouvy ze dne 20. prosince 1920, to jest až do dubna 1923, byly požitky dle tabulky bez námitek vypláceny, k čemuž i poznamenati jest, že byl to sám žalobce, jenž výplatní listiny sestavoval. Výhrada přiznání dalších požitků, než které jsou v tabulce vyznačeny, ve smlouvě obsažena není. Okolnost, že žalobce, jak tvrdí, o nouzové výpomoci přiznané státním zaměstnancům ani při smlouvě ani později až do roku 1923 nevěděl, nemá významu, protože žalobce sám ani netvrdí, že jeho nevědomosti bylo druhou stranou využito. Žalobcův nárok na nouzovou výpomoc ve smlouvě ze dne 20. prosince 1920 opodstatnění tedy nemá a ježto nebylo tvrzeno, že by mu z jiného důvodu příslušel, není nárok ten po právu. Má-li se věc takto, netřeba se zabývati otázkou, zda zákon ze dne 25. listopadu 1920, čís. 625 sb. z. a n. jest doplňkem zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 sb. z. a n. pokud se týče, zda správným jest názor odvolacího soudu, že zákon čís. 625/20 nedoplňuje zákon čís. 541/19, nýbrž jest zákonem nesouvisejícím s tímto zákonem a že proto žalobci nárok na nouzovou výpomoc nepřísluší, aniž třeba obírati se otázkou, zda se žalobce svého nároku, jak uznaly nižší soudy, vzdal tím, že jej za služby do roku 1923 neuplatňoval a bez výhrady pak novou smlouvu služební se žalovaným pokud se týče jeho zástupkyní Štefánií W-ovou ujednal.