—Čís. 5989 —
734
Čís. 5989.
V pochybnosti jest míti za to, že ten, kdo plní cizí zákonnou povinnost, má úmysl plniti za jiného a vůli, žádati na něm náhradu ve smyslu —Čís. 5989 —
735
§u 1042 obč. zák. Jest na tom, za něhož bylo plněno, by tento předpoklad vyvrátil.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1926, R II 82/26.)
Žalobu, jíž se domáhala nemanželská matka na žalovaném nemanželském otci náhrady nákladů, jež vynaložila na výživu nemanželského dítěte, procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by vyčkaje pravomoci ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Strana žalující žádá náhradu za výživu, jíž poskytovala od roku 1915 do 31. července 1925 nemanželskému dítěti žalovaného. Právem posuzuje napadený rozsudek oprávněnost tohoto žalobního nároku se stanoviska jednání bez příkazu. Jednatel bez příkazu může však žádati náhradu vynaložených nákladů jen tehdy, když dokáže a) že obstarával za žalovaného právní záležitosti (náklady), které by jinak dle zákona žalovaný musil učiniti; b) a když tento náklad činil v zájmu žalovaného a na jeho účet. Ohledně této náležitosti dlužno však takto rozeznávati: jsou náklady, které dle své objektivní povahy týkají se třetí osoby. Není tu třeba zvláštního důkazu o tom, že žalobce v době, když obětoval sporný náklad za třetího, jednal také v úmyslu, sloužiti právním zájmům oné třetí osoby. Neboť ten úmysl vysvítá z objektivní povahy věci; žalovaný musí v takovém případě dokázati (námitkou), že žalobce sporný náklad činil v darovacím úmyslu. Tytéž zásady platí, když se jedná o plnění zákonných závazků, jež se v první řadě týkají žalovaného, byť i in eventum žalobce současně plnil vlastní závazek. Ani tu není třeba na straně žalobcově, by dokázal zvláštní úmysl jednati v zájmu žalovaného; žalovaný musí dokázat námitkou, že žalobce jednal v úmyslu darovacím nebo že splnil sporný závazek za současného vzdání se nároku na náhradu učiněných nákladů (srovnej Glaser-Unger: nová řada 6515 a Enneccerus: Občanské právo II. díl str. 485). V tomto případě jedná se o plnění zákonného závazku žalovaného (výživa jeho nemanželského dítěte nemanželskou matkou). Neprávem má rozsudek prvé stolice za to, že v takovém případě musí žalující strana dokázati, že při vyživování společného dítěte nemanželského jednala v úmyslu, by dostala náhradu učiněných nákladů vyživovacích; naopak nemanželský otec musí dokázati, že nemanželská matka živila své dítě za současného vzdání se veškerých nároků na náhradu učiněných nákladů. Důkazní břímě náleží tedy v tomto případě žalovanému.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Předmětem sporu je nárok žalobkyně na náhradu nákladů, které podle žaloby vynaložila za žalovaného na splnění jeho zákonné povinnosti (§ 1042 obč. zák.). Řešiti je prozatím jenom otázku, zda je povinností žalobkyně či žalovaného dokazovati, že žalobkyně, činíc výlohy na výživu svého dítěte, činila to v úmyslu, plni ti za jiného, ą s vůli, žádati na něm náhradu. Není sporno, že oba tyto předpoklady jsou nutný k uskutečnění uvedeného nároku. V pochybném případě jest předpokládati, že ten, kdo plní cizí povinnost, má úmysl plniti za jiného a vůli, žádati na něm náhradu. Vždyť podle zkušeností denního života není pravidlem, nýbrž řídkou výjimkou, by někdo obětoval za druhého majetek z pouhé dobrosrdečnosti. Sluší tedy i v tomto případě předpokládati, že žalobkyně měla zmíněný úmysl (animus obligandi). Je-li tomu tak, je věcí žalovaného, aby tento předpoklad vyvrátil. Je pravda, že mohou býti a skutečně byly opačné názory (viz Stubenrauch, komentář, 8. vydání, 2. svazek, strana 260, 3. poznámka). Ale od vydání rozhodnutí nejvyššího soudu vídeňského, Glaser Unger, nová řada čís. 6515, je praxe skoro jednotná ve směru uvedeném (srov. sb. n. s. 341). S tím se srovnává i literatura nejnovější doby (Ehrenzweig, system, 6. vydání, 2. svazek, strana 662, 50. poznámka, Mayr, Lehrbuch, 2. svazek, strana 346, 26. poznámka). Nejvyšší soud je téhož názoru. V tomto sporu prvý soud zamítl žalobu z toho důvodu, že žalobkyně netvrdila okolností, svědčících o jejím úmyslu plniti za žalovaného a zavázati ho tím k náhradě. Odvolací soud tudíž právem jeho rozsudek zrušil. Žalovaný v rekursu předbíhá dalšímu jednání a rozhodování, pokud tvrdí, že jeho námitky při ústním jednání dávají dostatečný základ pro řešení nadhozených právních otázek. Pro nesprávný postup prvého soudu o nich dosud nebylo jednáno. Jejich význam bude možno posouditi teprve, až prvý soud správně provede řízení.