— Čís. 5682 —
Čís. 5682.
Pokud jest vzhledem k doslovu pachtovní smlouvy propachtovatel povinen hraditi příspěvek k novostavbě školy, předepsaný ve formě přirážek k osobním daním pachtýřovým.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1926, Rv I 1513/25.)
Žalobce spachtoval od žalovaného statky N. a D. na dobu od 1. července 1916 do 30. června 1928. Povinnost, platiti daně s přirážkami a veřejné dávky, byla upravena v §u 14 pachtovní smlouvy takto: »Propachtovatel přejímá pozemkové a domovní daně, váznoucí na pachtovním Objektu i s přirážkami k potřebám zemským a vyvazovacím. Všechny ostatní přítomné nebo budoucí daně a dávky i s přirážkami, jmenovitě příspěvky k výdajům okresním, potom břemena, plnění a příspěvky, pryštící z obecního, školního a církevního zákonodárství, jakož i vůbec všechna ostatní veřejná peněžitá nebo naturální plnění, jež stíhají pachtovní objekt nebo důchod pachtýřů, z něho prýštící, hradí pachtýř, vyjma břemena patronátní a náklady, vznikající z konkurence k novostavbám kostelů, far, škol a obecních budov, jež bude niknouti propachtovatel.« V žalobě, o niž tu jde, domáhal se žalobce (pachtýř) na žalovaném (propachtovateli) náhrady přirážek k výdělkové dani na novostavbu školy v D., jež mu byly předepsány a jež zaplatil. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání, jež se opírá jedině o důvod dle čís. 4 §u 503 c. ř. s., nelze přiznati úspěchu. Není třeba uvážiti, zda žalobce, jemuž byly jako ostatním poplatníkům obce D. pro léta 1921, 1922 a 1923 předepsány konkurenční příspěvky na novostavbu školy ve formě přirážek k jeho přímým daním osobním, zaplativ tyto přirážky, zaplatil berní dluh žalováného — Čís. 5682 —
117
či berní dluh vlastní. Žaloba na náhradu těchto výloh není opřena o to, že žalobce učinil za žalovaného náklad, který měl učiniti žalovaný již podle zákona, nýbrž o pachtovní smlouvu ze dne 11. prosince 1916, v jejímž §u 14 jest stanoveno, že náklady, vznikající z konkurence k novostavbám kostelů, far, škol a obecních budov nese žalovaný jako propachtovatel. Těžiskem sporu není proto řešení otázek berního práva, nýbrž, jak již nižší soudy správně uznaly, posouzení onoho ustanovení smlouvy, jehož znění není mezi stranami sporné. Jde jedině o to, zda ustanovení smlouvy »vyjma patronátní břemena a náklady, vznikající z konkurence k novostavbám kostelů, far, škol a obecních budov, které nese propachtovatel«, vztahuje se též na příspěvky ty, i když jsou předepsány ve formě přirážek k daním váznoucím na výtěžku pachtovního objektu, zejména na přirážky k výdělkové dani pachtýřově. Nižší soudy k této otázce přisvědčily a to právem. Pro správnost tohoto výkladu mluví především jasný doslov §u 14 smlouvy. Toto ustanovení určuje, kdo ze smluvních stran nese daně a jiné dávky, jež váznou na pachtovním objektu. Předmětem této úpravy jsou všecky veřejné závazky tohoto druhu, bez rozdílu, zda jsou vybírány pro stát, či pro samosprávné svazky jako obec, okres nebo zemi, předpokládajíc pouze, že váznou na pachtovním objektu samém, nebo na výtěžku z něho. To plyne jasně z druhé věty tohoto §u, v níž stanoveno, že »všecky jiné daně a dávky nynější i budoucí (kromě daně pozemkové a domovní na pachtovním objektu váznoucí a to s přirážkami k potřebám zemským a vyvazovacím, jež nese podle první věty propachtovatel), zejména též příspěvky k uhražení potřeb okresních, pak břemena a prestace vznikající ze školního a církevního zákonodárství, jakož vůbec všecky ostatní veřejné prestace peněžité i naturální, jež stíhají pachtovní objekt neb důchod pachtýři z něho prýštící, nésti má pachtýř. Jestliže tedy z této zásady jest ihned v téže větě a bez omezení stanovena výjimka, že »břemena patronátní a náklady vznikající z konkurence k novostavbám kostelů, far, škol a obecních budov nese propachtovatel«, došlo tím jasného a určitého výrazu, že propachtovatel nese všechny konkurenční příspěvky na novostavby bez ohledu na to, zda týkají se pachtovního objektu samého či jeho výtěžku. Spočívá na naprostém převrácení jasného znění smlouvy, když dovolatel z něho vyvozuje pravý opak. Z toho, že smlouva v uvedené výjimce nečiní výslovné zmínky o závazcích váznoucích na výtěžku z pachtovního objektu, neplyne, že strany měly na mysli opak toho, co vyslovily ve smlouvě tak jasně a určitě, jak bylo možno. Není nelogickým, že strany upravily povinnost k placení břemen vyplývající z předpisů o úpravě poměru školního a církevního podle toho, k jakým účelům slouží, a přesunuly konkurenční příspěvky na novostavby úplně na propachtovatele, uváží-li se, že tu jde, jak žalovaný v odvolacím spise sám uznává, o náklad, »z něhož se získá něco trvalého v obci, co také pro propachtovatele jako majitele nemovitostí v obci může míti cenu i později, když již smlouva pachtovní došla«. Vzhledem k této úvaze není důvodu, vykládati sporné ustanovení způsobem, jenž by se příčil jeho jasnému a určitému doslovu. Takovým důvodem není ani okolnost, že sporné břemeno stíhá snad propachtovatele tížeji než pachtýře, ani námitka, že propachtovatel nemůže výši výdělkové daně pachtýři uložené předem odhadnouti a že na její výši nemá vůbec žádného vlivu. Tyto okolnosti měl propachtovatel uvážiti, než vzal na se povinnosti plniti konkurenční příspěvky ke stavbě školy bez výhrady a bez ohledu na to, jakým způsobem budou předepsány. Musí proto vyhověti tomuto smluvnímu závazku.