— Čís. 5873 —
513
Čís. 5873.
Ochrana nájemců.
Není závady, by nájemce za trvání nájemní smlouvy neuzavřel smír, jímž zavázal se byt v určité době vykliditi. úmluva taková jest neplatnou pouze tehdy, stala-li se při dojednání nájemní smlouvy.
(Rozh. ze dne 23. března 1926, Rv I 403/26.)
Žalobce zavázal se smírem za řízení o soudním svolení k výpovědi vykliditi byt v domě žalovaného ku dni 15. listopadu 1924. Ježto tak neučinil, vedl žalovaný proti žalobci exekuci vyklizením. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce, by bylo uznáno právem, že smír o vyklizení bytu jest bezúčinným a neplatným a by exekuce na jeho základě povolená byla zrušena. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel, vytýkaje odvolacímu rozsudku nesprávné posouzení právní, spatřuje je v tom, že odvolací soud pochybil záporným zodpověděním otázky, zda se dovolatel může dovolávati za platnosti zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 85 sb. z. а n., pokud se týče, že dne 25. dubna 1924, čís. 85 sb. z. а n., pokud se týče ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. ustanovení §u 7 (2), stanovících ve všech třech uvedených zákonech souhlasně, že ustanovení §§ 1 až 6 těchto zákonu nemohou býti vyloučena nebo obmezena úmluvou stran. Leč odvolací soud neposoudil smír, o který běží ve sporu, nesprávně, uznav, že zákon o ochraně nájemníků nevzal nájemníku právo v §u 19 obč. zák. každému přiznané, by o svém nájemním právu rozhodoval samostatně, tedy, by nájemní smlouvu vypověděl, nebo jinak zrušil, tedy také, aby se ochrany zákona vzdal platným způsobem. Nemůže tak učiniti pouze pří dojednání nájemní smlouvy, ale to jen proto, poněvadž při tomto je chráněn zákonem z toho důvodu, aby nebyl vykořisťován pronajímatelem, a poněvadž je v řečeném okamžiku považován skoro za osobu zvláštní ochrany zákona potřebující. Zákon zajisté nechtěl, aby se ochrana po případě nezvrhla v těžké břímě, kdyby nájemník, takto zvláště chráněný, nesměl nájemní smlouvu zrušiti výpovědí, nebo jinak, zejména také smírem.