— Čís. 6082 —
912
Čís. 6081.
Předpis §u 31 III. dílčí novely o úpravě služebnosti při rozdělení panujícího pozemku v řízení nesporném předpokládá, že není o tom sporu, že služebnost přísluší všem vlastníkům jednotlivých dílců, ve které byl — Čís. 6082 —
913
panující pozemek rozdělen a že sporným jest jen, jak služebnost více oprávněnými má býti vykonávána, nikoliv však, je-li spor o to, zda služebnost vůbec přísluší.
Byly-li místnosti odděleny od nemovitosti, pro niž byla služebnost vydržena a staly se samostatnou nemovitostí, zaniklo ohledně nich právo služebnosti.
(Rozh. ze dne 1. června 1926, Rv I 1589/25.)
Pro dům čp. 21 byla vydržena služebnost stezky a čerpání vody. V roce 1912 byla nad kolnu, patřící dosavadě k domu čp. 21 vystavěna světnička, stavení toto bylo od č. pop. 21 odděleno a dostalo č. pop. 32. Žalobu, jíž se domáhali vlastníci domu čp. 32 uznání, že nabyli vydržením služebnosti stezky a čerpání vody, že žalovaný vlastník služebného pozemku jest povinen to uznati a nebrániti žalobcům u výkonu služebnosti, procesní soud prvé stolice zamítl. Důvody: Dům čp. 32 a stav. parcela č. kat. 29 jsou objekty docela samostatnými a nemohou si proto jejich vlastníci vydržecí dobu vlastníků stavení čp. 21 ke své držbě připočítati. To vychází zřejmě najevo z těchto zákonných ustanovení: Dle § 484 obč. zák. nesmějí býti služebnosti rozšiřovány. Ani v případě zvětšení ani při stoupající potřebě statku panujícího rozšíření služebnosti nesmí nastati. Proto také nařizuje § 506 obč. zák., že potřeba při služebnosti užívání stanoviti se má dle doby zřízení. Neníť lhostejno, zda chodí se pro vodu pro domácnost jednu či dvě, pro počet dobytka menší či větší. Služebnosti jsou nedělitelné: když se panující pozemek rozdělí, přísluší sice služebnost všem účastníkům, ale nesmí se tím ani rozšířiti, ani pro statek služebný státi obtížnější (§ 844 obč. zák.). Služebnosti nelze na jinou věc neb osobu přenésti (§ 485 obč. zák.), vždyť obmezení vlastnictví nastati může právě jen ve prospěch určitého právního podmětu, jehož potřebám zvláště má sloužiti. Nemůže-li však býti přenesena služebnost již vydržená, tím méně může býti přenesen pouhý její výkon trvající pouze několik roků. Kdyby názor tento neměl býti správným, pak mohli by vlastníci čp. 32 k domu svému opět něco přistavěti a dále prodati, noví nabyvatelé by si rovněž tytéž služebnosti osobovali a tak by se stalo, že by voda v malé prohlubni pro tři domácnosti ani nestačila a pro žalovaného nezbylo by zcela nic. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Tím, že v roce 1912 došlo ku rozdělení stavební parcely č. k. 29 na stavební parcelu č. k. 29/2 s č. p. 21 a na stavební parcelu č. kat. 29/3 s č. p. původně 8 nyní 32, nemohlo se dle § 844 obč. zák. na nabyté služebnosti pro potřebu osob světnici nad chlévem obývajících a pro hospodářskou potřebu dobytka ve chlévě pod ní chovaného nic zméniti, neboť tím nenastane ani zvětšení služebnosti ani výkon její nestane se pro služebný pozemek obtížnějším, ovšem nelze ji vykonávati pro ostatní obytné a hospodářské místnosti na stavební parcele č. kat. 29/3. Tvrdí-li první soudce, že služebnosti bylo nabyto pouze pro chalupu č. p. 21, přehlíží, že k této chalupě před rozdělením patřil i chlév a obytná místnost nad ním, a že tyto spolu s nově přistavěnou světnicí a kuchyní nad kolnou tvoří nyní součást stavení č. p. 32, že služebnost na rozdíl od práva zástavního nemusí se týkati celého těla knihovního nebo jeho alikvotní části, nýbrž že může býti i ve prospěch určité části těla knihovního (§ 844, 847 obč. zák. a § 12 knih. zák.). Poněvadž se žalobci žalobou domáhali toho, že jako vlastníci chalupy č. p. 32 a stavební parcely č. kat. 29/3 nabyli vydržením let služebnosti chůze po dvoře stavení č. p. 1 a zahradě č. kat. 524 tamtéž za účelem braní si vody a služebnosti braní si vody z nádrže na pozemku č. kat. 524 se nacházející, neměl první soudce žalobu zamítnouti, nýbrž jí měl vyhověti.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Žalovaný uplatňuje pro případ, že by dovolací důvody čís. 3 a 4 § 503 c. ř. s. nebyly uznány opodstatněnými, též dovolací důvod čís. 1 § 503 c.. ř. s., poněvadž bylo rozhodnuto o věci na pořad práva nepatřící (§ 477 čís. 6 c. ř. s.). Tohoto důvodu dovolacího tu však není. Podle § 848 a) obč. zák. může, poskytuje-li služebnost nárok na užitky, při rozdělení panujícího pozemku každý oprávněný žádati, by výkon služebnosti byl soudně upraven a to podle § 31 III. dílčí novely v řízení nesporném. Než tento předpis předpokládá, že není o tom sporu, že služebnost přísluší všem vlastníkům jednotlivých dílců, ve které panující pozemek byl rozdělen a že sporným jest jen, jak služebnost více oprávněnými má býti vykonávána. Zde však nejde o takovou úpravu, zde je spor o to, zda žalobcům služebnost vůbec přísluší. Vyřešení této otázky může se státi jen pořadem práva, poněvadž na ni se předpis § 31 III. dílčí novely nevztahuje. Dovolání jest však oprávněno, pokud uplatňuje dovolací důvod č. 4 § 503 c. ř. s. Nelze přisvědčiti mínění odvolacího soudu, že žalobcům přísluší služebnost, které se domáhají, jako vlastníkům chléva a světnice nad ním, jež tvoří nyní součást domu č. 32. Naopak správným jest názor soudu prvé stolice, že, když služebnost byla vydržena pro dům č. 21, tento jest panující nemovitostí; dokud chlév a světnice nad ním byly s domem čís. 21 spojeny, mohla ovšem služebnost býti vykonávána i pro potřebu dobytka ve chlévě a pro potřebu obyvatel světnice. Tím, že obě tyto místnosti byly odděleny a staly se samostatnou nemovitostí, zaniklo ohledně nich právo služebnosti podle § 844 obč. zák.