— Čís. 5853 —
469
Čís. 5853.
Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.). Na právní poměr mezí nájemníkem v obecním domě a jeho podnájemníkem — Čís. 5853 —
vztahuje se ochrana nájemců, třebas byly splněny podmínky §u 31 čís. 3 zákona.
(Rozh. ze dne 16. března 1926, Rv II 129/26.)
Žalobce, nájemník bytu v obecním domě, dal soudní výpověď svým podnájemníkům. K námitkám podnájemníků procesní soud prvé stolice výpověď zrušil, maje za to, že předpis §u 31 čís. 3 zák. na ochr. náj. nelze vztahovati na poměr mezi nájemníkem v obecním domě a jeho podnájemníkem. Odvolací soud uznal výpověď účinnou. Důvody: Zákon o ochraně nájemníků ustanovuje v §u 31 (3), že se zákon nevztahuje na domy, jichž vlastníkem jest obec, s tím, že je třeba, by se na výpovědi nájemníků usneslo právoplatně obecní zastupitelstvo. Zákon je vykládati dle §u 6 obč. zák. tak, jak zní. Z toho, že ono ustanovení zákona o ochraně nájemců mluví bez veškerého obmezení o domech, jichž vlastníkem jest obec, plyne, že ustanovení to se vztahuje na všechny poměry ze smluv nájemních v domech těch, tedy i na smlouvy podnájemní. Z toho, že ono ustanovení předpisuje, že je třeba usnesení obecního zastupitelstva, neplyne obmezení obce při výpovědi samé, je tím ustanovena pouze určitá formálnost prohlášení.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání, uplatňující důvod nesprávného právního posouzení věci potile §u 503 čís. 4 c. ř. s., jest plně oprávněno. Žalobce jako podpronajímatel dal žalovaným jako svým podnájemníkům soudní výpověď z bytu, jejž s nimi společně sdílí, a jejž sám má najatý v domě města B. Dům ten jest nesporně ve vlastnictví obce již z doby před 1. listopadem 1918 a proto vyvozuje žalobce z §u 31 čís. 3 zákona o ochraně nájemníků ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n., že byl oprávněn dáti žalovaným výpověď bez svolení soudu. Názor tento převzal i odvolací soud, uváděje, že nutno vykládati zákon tak, jak zní, a že tomu nevadí ani další předpis zákona, podle kterého jest výpověď přípustná jen na základě pravoplatného usnesení obecního zastupitelstva, protože prý jde jen o formalitu prohlášení. S tímto názorem však nelze souhlasiti. Již z doslovu zákona, že ochrana jeho nevztahuje se na domy, které jsou od 1. listopadu 1918 (čímž rozuměti sluší »nejméně« od 1. listopadu 1918) ve vlastnictví obce, že však výpověď jest přípustná jen na základě pravoplatného usnesení obecního zastupitelstva, jde zřejmě na jevo, že zákon má na mysli jen výpovědi, které by dala svým zastupitelstvem obec jako vlastnice domu, tedy jen na výpovědi smluv nájemních, nikoli také na výpovědi, které by dal nájemník bytu v takovém domě svému podnájemníku. Ale i kdyby z mluvnického výkladu byly nějaké pochybnosti o pravém smyslu zákona, rozptýlí je výklad logický, zejména zákonodárný důvod, jak jej uvádějí důvodové zprávy k vládnímu návrhu tisk 5091 a výboru sociálně politického tisk 5113, neboť slova zákona jsou jen prostředkem projevu vůle zákonodárcovy a jen tato vůle, pokud v zákoně došla výrazu, jest rozhodna. Podle zmíněných zpráv vyňaty byly z ochrany zákona byty a místnosti v domech, které jsou v držení veřejnoprávních korporací, nebo sice soukromých, ale u nichž nelze se podle povahy věci obávati zneužití práva k výpovědi a jimž se tak umožní prováděti rozvážnou bytovou politiku. Z toho jest viděti, že zákon chtěl jen určitým právním podmětům vyhraditi volnost výpovědi a to jen takovým, u nichž nelze se obávati zneužití této volnosti, a které mají prováděti rozvážnou bytovou politiku. Nelze si domysliti, proč by byl chtěl zákon stanoviti pro nájemníky v obecních domech vůči jejich podnájemníkům nějaké zvláštní výhody, kterých by nájemníci v jiných domech neměli. A nelze si domysliti, proč by zákon podnájemníky v obecních domech ze své ochrany vůči podpronajímatelůin vyjímal, když jinak i podnájemníky podle §u 1 (1) zák. o ochraně nájemníků do své záštity zahrnuje. Tvrdí-li odvolání žalobcovo, že by pak obec mohla vypověděti jen přímého svého nájemníka, ale nikoli podnájemníka, zapomíná na předpis §u 568 c. ř. s., podle kterého výpověď nájemníkovi jest účinnou a vykonatelnou i proti podnájemníkovi. Vyložil tudíž první soud předpis §u 31 čís. 3 zák. o ochr. náj. správně a bylo jeho rozsudek obnoviti.