— Čís. 5793 —
344
Čís. 5793.
Odpůrčí nárok.
Pouhé dlužníkovo vědomí o předluženosti nestačí ještě k průkazu dlužníkova úmyslu, zkrátiti věřitele. Není však třeba, by úmysl dlužníkův — Čís. 5793 —
345
směřoval přímo ku zkrácení věřitelů, stačí, že dlužník měl vědomí, že právním jednáním zkracuje věřitele.
Knihovnímu zajištění dluhu po právu jsoucího a splatného, pokud zajištění bylo podstatnou součástí smlouvy o zápůjčku, nelze mimo úpadek odporovati, jde-li o řádné plnění smlouvy a jest lhostejno, zda zajištění jest na úkor jiným věřitelům dlužníka.
(Rozh. ze dne 24. února 1926, Rv I 6/26.)
Odpůrčí žalobě, domáhající se nálezu, že právní jednání, jímž byla pohledávka žalovaného spořitelního a záložního spolku na polovici domku č. p. 38, patřivšího dříve dlužníku Františku H-ovi, zástavním právem zajištěna, prohlašuje se za odporovatelné a nicotné do výše žalobcovy pohledávky a že žalovaný spolek jest povinen to uznati a trpěti, by pohledávka žalobcova byla úplně zaplacena a uspokojena z nejvyššího podání za domek č. p. 38 v pořadí před pohledávkou žalovaného, — bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
S právního hlediska lze přisvědčiti dovolacím vývodům, že pouhé vědomí předluženosti by ještě nepostačilo k průkazu dlužníkova úmyslu, zkrátiti věřitele. Avšak tím se také nižší soudy nespokojily, nýbrž zjistily z trestního rozsudku ze dne 1. července 1924, že dlužník František H., ač jíž v době od ledna do 8. března 1923 znal svou platební nemohoucnost, poskytl některým věřitelům před jinými výhody, zejména žalovanému spolku knihovní zajištění jeho pohledávky 16000 Kč na své nemovitosti, a že teprve potom (za 3 dny) učinil návrh na zavedení vyrovnávacího řízení. Z toho vyplynul závěr odvolacího soudu, že dlužník František H. byl si toho vědom, že chvatným sepsáním dlužního úpisu ze dne 5. března 1923 a knihovním jeho vtělením ještě téhož dne dostane se pohledávce žalovaného spolku přednostního uspokojení před jinými věřiteli, zejména před žalobcem, a že tímto právním jednáním budou zkráceni ti věřitelé, jimž sliboval zaplaceni z nové výpůjčky, o kterou se v té době ještě pokoušel u městské spořitelny a občanské záložny, ač znal stav své předluženosti. Že dlužník chtěl žalovanému spolku poskytnouti výhody, zkracující jiné jeho věřitele, patrno i ze skutečnosti, zjištěné trestním rozsudkem, že, ač si byl již své předluženosti vědom, neučinil včas návrhu na zavedení vyrovnávacího řízení, nýbrž teprve, až když pohledávku žalovaného spolku knihovně zajistil, t. j. za 3 dny po vkladu zástavního práva. Nebylo ostatně ani třeba, by dlužníkův úmysl směřoval přímo ku zkrácení věřitelů, stačilo, že mel vědomí, že právním jednáním, jemuž žalobce odporuje, zkracuje jiné věřitele. Dovolacím vývodům lze dáti za pravdu i potud, že knihovní zajištění dluhu po právu jsoucího a splatného, pokud zajištění bylo podstatnou součástí smlouvy o zápůjčku, nelze pravidelně— mimo úpadek — odporovati, jde-li o řádné plnění smlouvy, t. j. právního závazku — Čís. 5793 —
smlouvou převzatého a je při tom lhostejno, zda zajištění jest jiným věřitelům dlužníka na úkor, zejména v ten způsob, že se knihovní stav břemen zajištěním pohledávky zvětší v jejich neprospěch. Opačný názor odvolacího soudu jest právně mylným. Dovolání odkazuje sice na takový závazek dlužníkův ve smlouvě ze dne 12. prosince 1920, avšak při tom přehlíží, že knihovním vkladem, jemuž se odporuje, nebyl proveden jen závazek z této smlouvy, nýbrž i nový závazek v dlužním úpisu ze dne 5. března 1923 obsažený, ježto do tohoto byl pojat kromě úvěrové pohledávky ze smlouvy ze dne 12. prosince 1920, ještě zbytek jiné pohledávky ze zápůjčky, které však vzpomenutou smlouvou, skýtající úvěr jen do výše 1000 Kč, knihovní zajištění přiznáno nebylo. Nižšími soudy byly však zjištěny i další okolnosti, z nichž důvodně jest souditi, že dlužník ve srozumění se žalovaným spolkem zdržoval uspokojení pohledávek jiných svých věřitelů, mezi nimi i žalobce, by umožnil přednější a výhodnější knihovní zajištění pohledávky žalovaného spolku. Byloť zjištěno, že dlužní úpis byl sepsán dne 5. března 1923 v době, kdy žalovanému spolku bylo známo, že dlužníku Františku H-ovi odepřeli jeho dřívější ručitelé další ručení a že jiné ručitele sehnati nemůže a že dlužník se pokouší svým zástupcem Drcni Václavem K-em získati zápůjčky u městské spořitelny a občanské záložny za účelem uspokojení jiných věřitelů, že právnímu zástupci žalovaného spolku Dru. Josefu K-ovi ještě bezprostředně před knihovním vkladem dluhopisu dne 5. března 1923 byly dlužníkovým zástupcem Drem Václavem K-em oznámeny nároky jiných věřitelů vůči dlužníku a žádáno uspokojení jejich pohledávek ze zápůjčky, jež se měla knihovně zjistiti, ježto tito věřitelé jinak knihovním zajištěním pohledávky žalovaného spolku by byli zkráceni. Uváží-li se dále, že, ač právním zástupcem žalovaného Františka H-a byl v té době Dr. Václav Κ., byl dluhopis sepsán »za jeho zády« zástupcem žalovaného spolku Drem Josefem K-em s největším chvatem z podnětu žalovaného spolku a na jeho náklad, a že do dluhopisu byly pojaty dvě různé pohledávky, ač pro jednu z nich závazek ke knihovnímu zajištění nebyl ani založen úvěrní smlouvou ze dne 12. prosince 1920, které se právě žalovaný spolek dovolává, by odůvodnil oprávněnost knihovního zajištění celých 16.000 Kč, nelze tyto prokázané okolnosti v souvislosti s tehdejším zjištěným stavem předluženosti Františka Fl-a jinak vyložiti, než že dlužník František H., který, jak již bylo dolíčeno, měl při zřizování dluhopisu ze dne 5. března 1923 vědomí, že zajištěním pohledávky žalovaného spolku zkracuje své ostatní věřitele, jednal ve srozumění se žalovaným spolkem, třebas jen mlčky sdíleném (§ 863 obč. zák.) a že za jeho souhlasu se zkrácením ostatních věřitelů dlužníkových byla zřízena žalovanému spolku zvláštní výhoda urychleným zajištěním jeho pohledávky z dluhopisu ze dne 5. března 1923 v příznivém knihovním pořadí v době, kdy dlužník František H. měl podle trestního rozsudku již pro předluženost ohlásiti vyrovnávací řízení nebo úpadek a kdy oddaloval dobývání nároků jiných věřitelů, mezi nimi i žalobcova nároku jednáním o opatření zápůjček, slibuje z nich zaplacení, o čemž podle zjištění nižších soudů věděl i žalovaný spolek. V napadeném právním jednání dlužníka Františka H-a se žalovaným spolkem o přednostní zajištění jeho pohledávky 16000 Kč, shledává dovolací soud zákonné předpoklady odporovatelnosti ve smyslu §u 2 čís. 2 odpůr. řádu a ježto i ostatní podmínky tohoto ustanoveni (lhůta i skutečné poškození věřitelů — i žalobce) jsou dány, jest žalobní nárok opodstatněn.