— Čís. 6010 —
Čís. 6010.
V řízení o žalobě na odevzdání bytu platí kratší lhůty §u 575, prvý odstavec, c. ř. s., třebas bylo se domáháno v žalobě též zjištění nájemního poměru, ale pouze jako otázky předurčující.
(Rozh. ze dne 6. května 1926, R I 335/26.)
Žalobu, domáhající se na majitelích domu uznání, že žalující straně přísluší výhradné právo nájemní k bytu, že žalovaný je povinen ve 24 hodinách odstraniti zámek ze dveří bytu toho a žalobkyni jako plnomocnici vrátiti věci v žalobní prosbě uvedené, a že oba žalovaní jsou povinni trpěti, by žalující strana bytu toho výhradně jako nájemnice užívala, zadala žalobkyně na soudě okresním. K námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud námitku zamítl.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Pro posouzení otázky, zda jde o spor nájemní, jsou rozhodný jednak skutkové okolnosti, jež žalobce k odůvodnění svého nároku tvrdí, jednak jeho závěrečný žalobní návrh. Žalobci tvrdí v podstatě, že za souhlasu spolužalovaného Jindřicha V-a vyměnili si v jeho domě byt s manželi J-ovými, že tedy s Jindřichem V-em uzavřeli smlouvu nájemní, ale že tento uznává za nájemníka někoho jiného, totiž Františka С-a. Návrh žalobní pak zní, že žalovaní jsou povinni uznati, že žalobcům přísluší výhradné právo nájemní k bytu, a že jsou žalovaní povinni trpěti, by žalobci užívali bytu jako nájemnici. Z toho jde, že jediným cílem žaloby jest domoci se na žalovaném Jindřichu V-ovi jako vlastníku domu a pronajímateli vydání najatých místností do užívání po rozumu §u 1096 obč. zák. Zjištění sporného práva nájemního — kteroužto část prosby žalobní žalobce odívá ve formu, že žalovaný jest povinen výhradné právo nájemní uznati — jest jen otázkou předurčující, kterou by soud i bez zvláštního návrhu (a pak ovšem jen v důvodech) musil řešiti k cíli rozhodnutí o návrhu žalobním, že jest žalovaný povinen užívání bytu nájemníkem trpěti (srv. také rozhodnutí čís. 3941 sb. n. s.). Jde tedy o spor a řízení ve věcech nájemních, pro které jsou v §§ 560 až 576 c. ř. s. obsažena zvláštní ustanovení. K takovým sporům náležejí také žaloby, jimiž nájemník žádá předání nájemní věci podle §u 1096 obč. zák., neboť i v tomto případě jde o spor z poměru nájemního jako takového a jest zájem stran na brzkém uskutečnění dotyčného nároku stejně nutkavým, jako jest tomu při výpovědech nebo příkazech na vyklizení (§§ 562, 567, 571 c. ř. s. a srv. k tomu také zevrubné odůvodnění v repertoriu nálezů čís. 196 býv. nejvyššiho soudu ve Vídni, uveřejněném pod čís. 967 sb. Nowak, k němuž se i tento nejvyšší soud v četných rozhodnutích na př. čís. 117, 835 a 2730 sb. n. s. připojil). Protože pak napadené usnesení doručeno bylo zástupci stěžovatele dne 17. března 1925 a dovolací rekurs byl podán osobně až 27. března 1926, byla 8midenní lhůta podle §u 575 prvý odstavec с. ř. s. zmeškána a bylo dovolací rekurs podle §u 523 c. ř. s. odmítnouti, když tak neučinil již soud první stolice.