— Čís. 5630 —
31
Čís. 5630.
Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.). Jest vlastním zaviněním poškozeného cestujícího (§ 2 zák.), vyskočil-li z nákladního vagonu, určeného pro dopravu osob, nevyčkav, až k vagonu bude přistavena líha.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1926, Rv I 1827/25.)
Pro velký nával výletníků, vracejících se za letního večera do města, byla dráha nucena připojiti k osobnímu vlaku několik nákladních vozů, t. zv. dobytčích, upravených částečně na přechodnou osobní dopravu. Při příjezdu do města nevyčkala žalobkyně, jedoucí v jednom z vozů těch, až bude k vozu přistavena líha k vůli usnadnění vystupování, nýbrž vyskočila z vozu, při čemž si zlomila nohu. Bylo zjištěno, že průvodčí vlaku vyzval cestující, by nevystupovali před přistavením líhy. Žaloba proti dráze o náhradu škody byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Že se dráha měla postarati o přiměřené vagony v čase nedělního návalu, že neměla pět dobytčáků svěřiti obsluze jediného průvodčího vlakového, že se měla postarati, by při vjezdu vlaku do nádraží líha ležela na straně, kde se mělo vystupovati, že líhy měly býti přistaveny hned při vystupování, a ještě celou řadu jiných povinností ukládá dovolatelka dráze. Není tím podle č. 3 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací opodstatněn. Když odvolací soud zjistil, že dovolatelka, nevyčkavši, až bude po případě k její žádosti přistavena líha. jako se to stalo u jiných vagonů, sama vyskočila s vozu, jsou všechny dovolatelkou shora uváděné okolnosti pro posouzení této rozepře bez právního významu, a proto, i kdyby odporovaly spisům nižších stolic, ačkoliv tomu není tak, nemohly by býti položeny odvolajcímu rozsudku za základ v jeho podstatné části. V čem má spočívati nesprávné posouzení právní, dovolatelka vlastně ani neuvedla. Míní-li, že čekala až do posledka, že se své strany učinila všecko, co mohla učiniti, aby zabránila úrazu, že se nedopustila vůbec nějaké lehkomyslnosti, nevyvrací tím správného názoru právního odvolací stolice, podle kterého vzhledem ku předpisu §u 1297 obč. zák. projevila takový stupeň neopatrnosti, že tuto dlužno považovati za zavinění podle §u 2 zákona ze dne 5. března 1869, č. 27 ř. z., pročež nelze správu dráhy činiti zodpovednu za následky dovolatelčina neuváženého a lehkomyslného seskoku s vagonu, čímž si sama zavinila svůj úraz.