— Čís. 5945 —
651
Čís. 5945.
Byl-li nemanželský otec již uznán právoplatným rozsudkem za otce dítěte, lze se výživného domáhati jen v řízení nesporném. Lhostejno, že v žalobě o placení výživného bylo se znovu domáháno uznání otcovství.
(Rozh. ze dne 14. dubna 1926, Rv I 164/26.)
Žalovaný byl právoplatným rozsudkem uznán nemanželským otcem žalujícího dítěte. V žalobě, o niž tu jde, domáhalo se dítě na žalovaném uznání nemanželského otcovství a placení výživného. Procesní soud prvé stolice přiznal dítěti pouze část zažalovaného výživného. Odvolací soud k odvolání žalobcovu napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením, pokud v něm bylo rozhodnuto o výživném.
Důvody:
Podle §u 16 první dílčí novely k obč. zák. má poručenský soud dbáti, aby otcovství k nemanželskému dítěti bylo zjištěno, buď uznáním otce dítěte, nebo soudním rozsudkem. Stalo-li se uznání otcovství buď výslovným uznáním otce dítěte, nebo byl-li otec uznán rozsudkem za otce dítěte, jako v tomto, případě, a, jde-li jen o úpravu výživného, nebo o změnu ve výši výživného, jest je stanoviti v nesporném řízení (viz rozh. nejvyššího soudu sb. čís. 1224 a 2101). Nesejde na tom, že žaloba, o které řízení bylo zavedeno, v tomto případě domáhá se také uznání otcovství; neboť žalobce připouští již v ní, že o otcovství bylo již rozhodnuto právoplatným rozsudkem ze dne 30. srpna 1923, že tedy jde v tomto směru o věc, již rozsouzenou. Ostatně tato část žalobního návrhu byla v rozsudečných výrocích nižších soudů opomenuta mlčením a toto opomenutí, opravnými prostředky nezasažené, nepřichází v dovolacím řízení v úvahu. Kdyby měl opačný názor — totiž, že věc dlužno vyříditi pořadem práva — považován býti za správný, byla by dokořán otevřena cesta obcházení předpisů o přípustnosti řízení sporného a nesporného vsunutím věty, vztahující se na rozsouzenou věc a pak by mohl v každém případě žalobce podle své libovůle voliti formu řízení.