— Čís. 5900 —
563
Čís. 5900.
Solidárnost závazku sama o sobě nezakládá ještě nerozlučného společenství v rozepři.
(Rozh. ze dne 30. března 1926, R II 79/26.)
Žalobce domáhal se zaplacení rukou společnou a nedílnou na čtyřech žalovaných. Když se k prvému roku nedostavila jedna ze žalovaných, navrhl proti ní žalobce vydání rozsudku pro zmeškání. Soud prvé stolice návrh zamítl, maje za to, že tu jde o nedílné společenství v rozepři ve smyslu §u 14 c. ř. s., nepřipouštějící vynesení rozsudku pro zmeškání proti jednotlivému žalovanému. Rekursní soud změnil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by vydal rozsudek pro zmeškání podle žalobcova návrhu. Důvody: Nedílné společenství v rozepři jest tu jen tehdy, když proti společníkům v rozepři jsou různá rozhodnutí právně nemožná. V tomto případě tvrdí sice žalobce, že žalovaní jsou z téhož skutkového a právního důvodu zavázáni a to solidárně, avšak tyto okolnosti nevylučují, že v této rozepři jsou možná rozhodnutí různého obsahu proti různým společníkům v rozepři.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Dle § 14 c. ř. s. tvoří všichni spolužalovaní nerozlučné společenství v rozepři pouze tehdy, když účinek rozsudku, jejž bude vydati, vztahuje se buď dle povahy sporného právního poměru, nebo dle zákonného předpisu na všecky společníky v rozepři tak, že různá rozhodnutí proti jednotlivým společníkům jsou právnicky nemožná, jak správně uvádí rekursní soud. Tu pak úkony dbalých společníků zachraňují od následků zmeškání společníky nedbalé, nečinné. Jako příklad takovéhoto nerozlučného společenství v rozepři lze uvésti žalobu o určení pozemkové služebnosti, žalobu na rozdělení společného vlastnictví. Závazek solidární sám o sobě nezakládá ještě, jak míní stěžovatelka, nerozlučného společenství v rozepři, neboť každý ze žalovaných společníků může namítnouti, že pohledávka nikdy proti němu nevznikla, neb již proti němu zanikla. Nevadila by tedy vydání rozsudku pro zmeškání proti Marii B-ové okolnost, že žalobní prosba navrhuje, by všichni spolužalovaní byli odsouzeni ku placení rukou společnou a nedílnou, neboť i kdyby solidárnosť závazku i výše žalobní pohledávky byla tvrzeními žaloby odůvodněna, bylo by lze proti Marii B-ové vynésti rozsudek pro zmeškání v ten způsob, že by byla odsouzena zaplatiti celek a spolužalovaní ostatní by později, kdyby žaloba byla po provedení sporu uznána odůvodněnou, byli odsouzeni ku zaplacení téhož celku solidárně s Marií B-ovou. Prvnímu soudci bude však nad to dle § 396 c. ř. s. zkoumati, zda nárok žalobní jak co do výše, tak i co do navrhované solidárnosti jest tvrzením žaloby opodstatněn a není-li snad důkazy po ruce jsoucími vyvrácen. Byť i tedy žalovaní byli společníky v rozepři dle § 11 čís. 1 c. ř. s. proto, že nárok žalobcův proti nim se opírá o tentýž skutkový i právní základ (tutéž smlouvu), nelze mluviti o nerozlučném společenství, jaké má na mysli § 14 c. ř. s. a nelze uznati, že námitky ostatních spolužalovaných přednesené při ústním jednání, prospěly spolužalované Marii B-ové tou měrou, že by byly odvrátily od ní účinky zmeškání povstalé jejím nedostavením se k ústnímu jednání.