— Čís. 6141 —
1031
Čís. 6141.
Kratší lhůty §u 575, prvý odstavec, c. ř. s. platí i pro spor o zrušeni nájemní smlouvy z důvodu §u 1118 obč. zák. Lhostejno, že žaloba domáhala se též toho, by podle rozsudku o zrušení nájemní smlouvy bylo v pozemkové knize nájemní právo vymazáno.
(Rozh. ze dne 23. června 1926, R I 496/26.)
Do rozsudku prvého soudu, jímž bylo vyhověno žalobě o zrušení nájemní smlouvy, vyklizení najatých místností a svolení k výmazu nájemního práva z pozemkové knihy, podal žalovaný odvolání, jež odvolací soud odmítl, ježto bylo podáno až po uplynutí osmidenní lhůty §u 575, prvý odstavec, c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Mylným jest názor stěžovatelův, že ustanovení §u 575 prvý odstavec c. ř. s. platí jen v řízení o námitkách proti výpovědi nájemní smlouvy nebo proti soudnímu příkazu na vydání nájemního předmětu (§ 560 až 566 a 567 c. ř. s.). V tomto případě byla podána žaloba na zrušení nájemní smlouvy o místnostech v domě žalobcově z důvodu §u 1118 obč. zák. a důsledkem toho na vyklizení a odevzdání jich žalovaným žalobci. I pro takové spory platí kratší lhůty §u 575 prvý odstavec c. ř. s., neboť též řízení o nich jest upraveno v 3. oddílu civilního řádu soudního (§ 574 c. ř. s.). V tom ohledu jest dosavadní soudní praxe jednotná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu čís. 117, 3406 a 3584 sb. n. s. mimo četná jiná rozhodnutí, též Neumann, komentář svaz. II. str. 1614). Stěžovatel neprávem poukazuje na to, že rozsudek netýká se pouze zrušení nájemní smlouvy, nýbrž také knihovního výmazu práva nájemního a nesprávně z toho dovozuje, že, hledíc k této části žalobního nároku neplatí v tomto případě ustanovení §u 575 prvý odstavec c. ř. s., nýbrž, že platí pro podání odvolání pravidelná lhůta 14 dní. Výrok rozsudku zní v souhlase s návrhem žaloby, že smlouva nájemní se zrušuje a že může býti podle tohoto rozsudku vymazáno právo nájemní z pozemkové knihy. Tím vyslovuje se pouze důsledek zrušení nájemní smlouvy, aniž se tím ukládá žalovanému nějaké zvláštní jiné plnění, než které dále ještě z toho plyne, že totiž žalovaný jest povinen nájemní místnosti vykliditi a žalobci odevzdati. Proto ještě nelze tvrditi, že pro podání odvolání platí pravidelná lhůta §u 464 c. ř. s. Právem tedy odvolací soud odmítl odvolání, podané po uplynutí lhůty §u 575 c. ř. s., jako opožděné.