— Čís. 5986 —
728
Čís. 5986.
Byla-li kupní smlouva schválena Státním pozemkovým úřadem jen za určitých podmínek, jichž splnění převzala pouze jedna strana, nebyla smlouva obmezena rozvazovací výminkou. Třebas nebyly podmínky splněny, zůstává smlouva platnou, netrval-li Státní pozemkový úřad nadále na oněch podmínkách.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1926, Rv I 245/26.)
Smlouvou ze dne 28. února 1921 prodali žalovaní žalobcům pozemky. Státní pozemkový úřad učinil schválení smlouvy závislým na tom, že do tří let ode dne schválení (23. června 1921) bude na pozemcích počato se stavbou. Jelikož se tak nestalo, domáhali se žalobci výroku, že smlouva ze dne 28. února 1921 prohlašuje se za neplatnou, žalovaní jsou povinni vrátiti kupní cenu a svoliti k tomu, by bylo pro ně (žalované) vloženo vlastnické právo. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Soud zabýval se nejprve otázkou platnosti smlouvy ze dne 28. února 1921. Rozřešení otázky té hledali jest ve výkladu zákonů o pozemkové reformě, zejména zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n. V zákonech těchto rozeznávány jsou tři způsoby nabytí vlastnictví k zabraným nemovitostem, z nichž jedním jest koupě od dosavadního vlastníka zabrané, ale dosud nepřevzaté nemovitosti. O případ takový jedná se právě zde. Koupě ta uskutečňuje se vzájemnou dohodou mezi kupujícím a dosavadním vlastníkem a uzavřením řádné kupní smlouvy, jež však podle § 7 záborového zákona ze dne 16. dubna 1919, číslo 215 sb. z. a n. podléhá schváleni Státním pozemkovým úřadem. Předpis ten stanoví, že každé zcizení, zavazení, pacht a nájem zabraných — Čís. 5986 —
729
nemovitostí vyžaduje svolení Státního pozemkového úřadu, jinak jest neplatné. V souzeném případě byla trhová smlouva ze dne 28. února 1921 dle tohoto ustanovení schválena a byla tedy smlouva ta platnou. Ke svolení Státního pozemkového úřadu byla však připojena podmínka, že do tří roků od svoleni, t. j. 23. června 1921 bude na koupených pozemcích se stavbou započato. Tato podmínka jest podmínkou rozvazovací, takže na jejím splnění jest závislým svolení Státního pozemkového úřadu; nesplní-li se tudíž podmínka, uhasíná svolení Státního pozemkového úřadu samo sebou, aniž jest potřebí výroku Státního pozemkového úřadu odvolávajícího svolení. Poněvadž podmínka dodržena nebyla, ježto do dne 23. června 1924 nebylo na koupených pozemcích se stavbou započato, uhaslo svolení Státního pozemkového úřadu tímto dnem, takže smlouva trhová postrádá svolení Státního pozemkového úřadu §em 7 shora citovaného zákona vyžadovaného a jest tudíž neplatnou. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nelze pochybovati o tom, že, byla-li pro splnění podmínek, na nichž se činí závislým schválení odprodeje zabraného statku, stanovena určitá lhůta, nabývá dotyčné ustanovení povahu výminky rozvazovací ve smyslu §§ 897 a 696 obč. zák., neboť nesplní-li se podmínka v určené lhůtě, dlužno za to míti, že svolení dáno nebylo, že samo sebou uhasíná, jakmile lhůta bezvýsledně uplynula. Mínění odvolatelů, že, když si Státní pozemkový úřad pouze vyhradil, že ke smlouvě bude připojen dodatek, jímž se kupující zaváží, že použijí pozemku ke stavbě domu a započnou se stavbou do 3 let od schválení, vyslovena tím byla pouze výhrada dalšího zákroku Státního pozemkového úřadu, nelze uznati, kdyžtě strany podmínku tu vložily do smlouvy mezi nimi uzavřené, takže stalo se to podmínkou smluvní mezi stranami a Státní pozemkový úřad nevyhrazoval další disposice sobě, nýbrž podmínil splněním toho své schválení smlouvy. Poněvadž smlouva byla uzavřena s podmínkou tohoto schválení a bez schválení ani po zákonu, ani po vůli stran platnou není, stala se, když schválení odpadlo, neplatnou. Při tom je nerozhodno, že bylo v moci kupujících nesplněním podmínky přivoditi neplatnost smlouvy, poněvadž to má význam jedině pro otázku, kdo neplatnost smlouvy zavinil a po případě jest povinen k náhradě škody, vlastní neplatnost smlouvy však tím se nemůže odstraniti. Podmínka uložená Státním pozemkovým úřadem stala se podmínkou smlouvy trhové a smlouva musí posuzována býti jako celek a nelze ji děliti na různá fakta (na různé způsoby), jak k podmínkám smluvním došlo. Jakmile podmínka Státním pozemkovým úřadem uložená stala se součástí smlouvy mezi stranami, nemohl by ani Státní pozemkový úřad upustiti již od podmínky té, poněvadž nejde o jednostranný jeho akt. Pro výsledek sporu jest celkem lhostejno, zda uhaslo svolení Státního pozemkového úřadu ke smlouvě či smlouva sama, neboť uhasla-li smlouva, má místo zrovna tak kondikce toho, co bylo z ní plněno, jako když se stala neplatnou nebo plnění nemožno (§§ 1435 a 1447 obč. zák.).
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by dále jednal a znovu rozhodl. — Čís. 5986 —
Důvody:
Nesprávné posouzení právní spatřují dovolatclé v právním závěru odvolací stolice, že, když byla Státním pozemkovým úřadem stanovena určitá lhůta pro splnění podmínek, na kterých je činěno závislým schválení odprodeje zabraného majetku, nabývá dotyčné ustanovení povahy rozvazovací podmínky podle §u 897 a 696 obč. zák. — a to, jak sluší dodati, i vůči oběma smluvním stranám — a není-li podmínka splněna v určené lhůtě, dlužno považovati za to, že nebylo Státním úřadem pozemkovým dáno povolení, že uplynutím lhůty uhasíná toto povolení samo sebou, a že ani Státním pozemkovým úřadem nemohlo by býti upuštěno od podmínky, pod kterou schválil prodej, poněvadž řečená podmínka se stala součástí smlouvy a upuštění od podmínky projevovalo by se jako jednostranný počin řečeného úřadu. Je v tomto směru podle č. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací opodstatněn, neboť trhové smlouvě ze dne 28. února 1921 а k ní připojenému dodatku ze dne 11. dubna 1921 nedostalo se s hlediska §u 914 obč. zák. právního výkladu správného. Jest sice pravda, že trhová smlouva ze dne 28. února 1921 byla uzavřena s výhradou schválení, Státním pozemkovým úřadem a také nelze pochybovati, že ke smlouvě té připojily obě strany dodatek ze dne 11. dubna 1921 oběma stranami podepsaný, takže tento dodatek tvoří s hlavní smlouvou nerozvířitelnou a podstatnou součástku, ale nesmí býti přehlíženo, že závazek, — že koupeného pozemku bude použito ku stavbě domu, a že se zamýšlenou stavbou bude započato nejdéle do tří let, počínajíc ode dne schválení této smlouvy Státním úřadem pozemkovým, jakož i že až do zastavení koupeného pozemku, nejméně však po tři roky kupující strana nezcizí bez schválení Státního úřadu pozemkového ukoupeného pozemku, — pokud se týče závazek ku knihovnímu poznamenání předchozího závazku na zmíněném pozemku, převzala pouze kupující strana a (srovnej doslov řečeného dodatku: »vzhledem ku všeobecným podmínkám Státního pozemkového úřadu v Praze«), že kupující, nyní žalující strana převzala tento závazek vůči Státnímu úřadu pozemkovému v Praze. Není tedy pro závěr odvolací stolice, že na kupující stranou jedině převzatý závazek právě vylíčeného způsobu, dlužno nahlížeti, jako na rozvazovací výminku, učiněnou oběma stranami podstatnou součástí smlouvy, nebo že se Státní pozemkový úřad tím, že přijal kupující stranou podstoupený závazek a trhové smlouvě dal svým rozhodnutím ze dne 23. června 1921 své svolení podle zákona ze dne 9. listopadu 1918, čís. 32 sb. z. a n. a podle zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n., stal se spolukontrahentem smlouvy trhové, protože podle právního názoru odvolací stolice by už nemohl upustili od podmínky, pod kterou schválil prodej, poněvadž řečená podmínka se stala součástí smlouvy a upuštění od podmínky projevovalo by se jako jednostranný počin řečeného úřadu, nijaké opory v řečené smlouvě trhové a jejím dodatku. Podle §u 696 obč. zák. výminka jest nejistou událostí, na níž podle vůle stran závisí účinky právního jednání. Právní jednání doložené výminkou jest sice hotovým projevem vůle, avšak právní účinky jeho jsou podmíněné. Tím vzniká stav nejistoty, která se jeví jako projev autonomie stran, jako dobrovolné omezení jejich vůle. Převzala-li shora uvedený závazek podle smluvního dodatku pouze a jedině kupující strana, a není-li ve smlouvě a v jejím dodatku ani stopy po tom, že i prodávající, nyní žalovaná strana přistoupila k tomuto závazku, nebo dokonce, že splnění tohoto, výhradně na vůli kupující strany závislé, mělo se státi podle smluvní vůle stran výminkou celého jednání právního, nelze souditi, že právní jednání stran omezeno bylo podle jejich srovnalé vůle rozvazovací výminkou. Pokud se tedy žalobci domáhali žalobou neplatnosti trhové smlouvy, protože se smlouvě nedostalo příslušného schválení Státním úřadem pozemkovým, pokud se týče, že dané už svolení pominulo uplynutím tříleté lhůty, jednak není pro takový závěr opory ve zjištěních odvolacího soudu, naopak podle tvrzení samotných žalobců výměrem ze dne 15. května 1925 Státním úřadem pozemkovým žádost žalobců, by bylo vysloveno, že Státním pozemkovým úřadem dané svolení ku prodeji části pozemků, o které běží ve sporu ve smyslu záborového zákona čís. 215/19 sb. z. a n. uhaslo, byla zamítnuta z toho důvodu, poněvadž podle vyšetření řečený úřad nemá se stanoviska pozemkové reformy zájmu, by uvedené části pozemků byly opět pojaty do záboru, čímž je vysloveno, že řečený úřad netrvá na splnění jenom kupující, nyní žalující stranou převzatého závazku v dodatku trhové smlouvy, jednak bylo nesplnění závazku žalující strany způsobeno jí samou a proto platnost smlouvy zůstává nedotčena po této stránce.