— Čís. 5692 —
Čís. 5692.
I na manželce jest se otci vydání dítěte domáhati pořadem práva, třebas již mezi manželi byl zahájen spor o rozvod manželství od stolu a lože.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1925, R I 44/26.)
Proti žalobě manželského otce na matku o vydání dítěte namítla žalovaná nepřípustnost pořadu práva. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Nesprávným jest názor, že nárok manželského otce proti manželské matce na vydání dítěte uplatňuje se podle §u 145 obč. zák. cestou spornou. V §u 145 obč. zák. není jasno, že jenom otec má právo domáhati se kdykoliv vydání dítěte na každém, tedy i na manželce. V §u 145 obč. zák. jest psáno, že rodiče — otec a matka — mají toto právo a proto nemožno právo to dávati jenom otci také proti manželce jeho, jako matce dítěte. Rodiče po zákonu jsou nejenom povinni děti vychovávali, nýbrž i oprávněni vykonávati oproti dětem určitá práva. Nejsou-li u výkonu práv svých a povinností vůči dětem rodiče svornými, rozhoduje zpravidla vůle otcova (§§ 91, 92 obč. zák.), avšak matka může na soud se obrátiti, domnívá-li se, že jednáním otce děti jsou ohroženy (§ 178 obč. zák.). Nárok otce a matky nedá se odděliti od nároku dítěte na zvláštní ochranu jeho zájmů (§ 21 obč. zák.). Soud je povolán, by bránil zájmy dítěte a rozhoduje podle §u 178 obč. zák., má-li otec postaven býti pod soudní dozor, pokud spravuje majetek dítěte, anebo vychovává dítě, a má-li postaven býti na roveň poručníku. Věci poručenské a opatrovnické dle §u 181 a násl. nesp. řízení dle §u 109 a násl. j. n. vyřizují se cestou nespornou, o nároku otcovu proti matce na vydání dítěte jednati jest v řízení nesporném a proto žalobu pro nepřípustnost pořadu práva bylo odmítnouti. Rekurs ní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Rekurs jest oprávněn. Po rozumu ustanovení §u 145 obč. zák. má otec právo, požadovali vydání svého nezletilého dítěte na každém, tedy i na manželce, neboť právo to je výronem jeho moci otcovské (§§ 147, 91 a 92 obč. zák.). Poněvadž není zákonného předpisu, jenž by tento nárok, i když je uplatňován proti manželce, odkazoval před soudce nesporného, jde o případ sporu ze vzájemného poměru mezi manžely, který není povahy čistě majetkoprávní a který proto patří dle §u 50 čís. 3 j. n. na pořad práva. Na vyvrácení opačného názoru soudu procesního stačí poukázati k tomu, že i při rozvodu a rozluce rozhoduje soud procesní, když se manželé nedohodnou, komu z manželů má býti dítě ponecháno (§ 142 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Právní názor rekursního soudu, že manželský otec na základě své moci otcovské může i proti své manželce pořadem práva domáhati se vydání svého manželského dítěte, jest úplně správným, takže vývody dovolacího rekursu nejsou s to, by vyvrátily odůvodnění rekursního soudu, jež se v podstatě srovnává s oním, jež uvedeno jest při rozhodnutích uveřejněných ve Sb. n. s. čís. 1546 a 3696, na něž se tímto poukazuje. Na věci nemůže pranic změniti okolnost, že mezi stranami jest již také zahájen spor o rozvod manželství od stolu a lože, jelikož jde o dva samostatné na sobě nezávislé spory a zahájením sporu o rozvod nestává se spor o vydání dítěte zbytečným, jelikož i podle §u 142 prvý odstavec obč. zák., není-li dohody manželů, dlužno o vydání dítěte rozhodnouti pořadem práva.