— Čís. 5939 —
Čís. 5939.
Přijal-li vzhledem k ujednání při kupní smlouvě kupitel směnku, znějící na fakturovaný peníz, a odevzdal ji prodateli, jde o novaci, jíž zanikla původní pohledávka prodatelova z kupní smlouvy.
(Rozh. ze dne 14. dubna 1926, Rv I 52/26).
Zástupce prodatelky vymínil si při ujednání kupní smlouvy, že kupitel přijme a odevzdá prodatelce směnku na fakturovaný peníz. Žalobu o zaplacení kupní ceny procesní soud prvé stolice pro tentokráte zamítl, maje za to, že pokud žalobkyně nevrátí žalovanému směnku, nemůže na něm žádati zaplacení kupní ceny. Odvolací soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany a odvětil k odvolání žalovaného v důvodech: První soud vychází ze správného právního názoru, že byla dána směnka jen za účelem placení a ne na místě placení a právem poukazuje k tomu, že nebyly ani tvrzeny, natož dokázány skutečnosti, z nichž by byla zřejmou vůle stran, by dáním a přijetím směnky původní obligační poměr ihned a na dobro zanikl. Žalovaný jen namítal, že dal směnku na místě placení a svědek K. jen potvrdil, že se žalovaným ujednal, že dá žalobkyni na zaplacení faktury z 12. června 1914 akcept, že pak žalobkyně poslala útratu, kterou žalovaný akceptoval a jemu vrátil a K. že ji poslal žalobkyni. Tím však neprojevili ani žalovaný ani žalobkyně vůle, že je směnka dána a přijata na místě placení tak, by došlo k novaci závazku z koupě v závazek směnečný po rozumu §u 1375, 1376 a 1377 obč. zák. Důsledkem toho trval závazek obligační vedle závazku směnečného až do zaplacení dluhu a není proto správným názor odvolatelův, že nárok trval a zanikl se směnkou, a že pak má i držitel směnky dané za účelem placení nárok jen dle čl. 83 sm. ř. Účinek ten by nastal jen u směnky dané na místě placení, poněvadž v tom případu podle §u 1377 obč. zák. původní závazek zanikl.
Nejvyšší soud k dovolání žalovaného zamítl žalobu s konečnou platností.
Důvody:
Pokud jde o dovolání žalovaného, jest oprávněna výtka nesprávného právního posouzení věci. Odvolací soud převzal skutkové zjištění soudu prvé stolice, že Jiří K. jako zástupce žalující firmy sjednal se žalovaným při ujednání kupní smlouvy, jež zavdala podnět k tomuto sporu, že žalovaný dá žalující firmě na zaplacení faktury ze dne 12. června 1914 akcept na fakturovanou cenu. Z toho dovozuje i odvolací soud, že směnka byla vydána jen za účelem placení a ne na místo placení, ježto prý nebyly tvrzeny skutečnosti, z nichž by byla zřejmou vůle stran, by dáním a přijetím směnky zanikl původní obligační poměr. Dovolací soud nesouhlasí s tímto právním názorem. Stranám nemohlo jíti o jiné, než by na místě závazku žalovaného z kupní smlouvy, záležejícího v povinnosti zaplatili fakturovanou kupní cenu, vstoupil směnečný závazek, poskytující oprávněnému větší výhody při vymáhání pohledávky, než obecnoprávní dluh z kupní ceny. Není důvodu pro názor, že strany chtěly přijetím a odevzdáním přijaté směnky na; fakturovanou kupní cenu smluvní poměr jen komplikovati, a založiti vedle původního smluvního závazku ještě další závazek směnečný, nesmluvily-li toho výslovně. K jakým důsledkům by vedlo takovéto rozšíření smluvního poměru, je patrno právě z napadeného rozsudku, v němž činí se oba poměry závislými na. sobě, tak že by žalující firma nemohla bez vrácení směnky uplatniti nárok z kupní smlouvy. Vychází proto dovolací soud z názoru, že přijetí směnky žalovaným a odevzdání jí zástupci žalující firmy mělo i podle vůle stran účin novace t. j. zánik pohledávky z kupní smlouvy podle §u 1377 obč. zák. Důsledkem toho mění se i další právní posouzení věci. Ježto zanikl závazek žalovaného z kupní smlouvy, nemůže žalující firma uplatniti nárok svůj na základě této smlouvy, žaloba není oprávněná po právní stránce, a bylo ji proto zamítnouti bezpodmínečně, a ne pouze pro tentokráte.