— Čís. 5685 —
123
Čís. 5685.
Do usnesení vrchního zemského soudu, jímž bylo změnou rozhodnutí
výboru advokátní komory vyhověno žádosti kandidáta advokacie o započtení doby do advokátní praxe, jest nepřípustným odvolání výboru
advokátní komory.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1926, R II 7/26.)
Žádost kandidáta advokacie, by mu do advokátní praxe byla započítána též praxe u advokáta od 15. července do 30. září 1925, výbor moravské advokátní komory zamítl, vrchní zemský soud žádosti vyhověl.
Nejvyšší soud odmítl odvolání výboru moravské advokátní komory.
Důvody:
Dle §u 30 adv. ř. přísluší odvolání toliko proti odepření žádosti, tedy toliko postiženému kandidátu, nikoli však výboru advokátní komory, jenž o žádosti rozhodl a není tedy vůbec stranou, nýbrž stolicí k rozhodování povolanou. Stolici takové pak v řádu práva opravný prostředek nepřísluší, leda by výjimkou byl jí přece přiznán, což však musí v zákoně býti bezpochybným způsobem ustanoveno, jako tomu jest na příklad v §u 15 nesp. říz. (srv. § 514 třetí odstavec c. ř. s., § 84 zákona o soud. org.). Takové předpisy však právě pro jich výjimečnost na jiné případy rozšiřovati nelze, nehledě ani k tomu, že všecka obdoba již proto jest vyloučena, že případ není nijak podobný (§ 7 obč. zák.). Srovnati dlužno i § 7 druhý odstavec adv. ř., kde také odvolání přísluší jen »účastníku«, t. j. postiženému žadateli. Rep. nál. čís. 166 nemůže zde mýliti, neboť hořejších důvodů nevyvrací.