— Čís. 5628 —
Čís. 5628.
Závodní výbory (zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 330 sb. z. a n.).
Rozhodčí komise není oprávněna rozhodovati o přípustnosti propuštění členů závodního výboru z důvodů §u 82 živn. řádu.
— Čís. 5628 —
29
Urážky spoludělníků jsou důvodem k propuštění, ať se staly v závodě, nebo mimo závod, z důvodů politických nebo jiných, jen jsou-li s to ohroziti klidné spolužití zaměstnanectva a zdárný chod závodu.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1926, Rv I 1814/25.)
Žalobkyně, dělnice v továrně žalované firmy, byla ze služby propuštěna, ježto urážela spoludělnice v továrně. Žalobkyně byla náhradnicí závodního výboru, a rozhodčí komise nedala souhlasu k jejímu propuštění z práce. Žaloba, jíž domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení mzdy za dobu po propuštění, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Právnímu posouzení vytýká dovolatelka, že odvolací soud neprávem pokládá za nepotřebné svolení rozhodčí komise l jejímu propuštění, stalo-li se toto z některého z důvodů §u 82 živn. ř.; míní dále, že rozhodčí komise dodatečně právoplatně rozhodla, že svolení k jejímu propuštění nedává, tento nález komise že je pro soud vížící, takže podle výroku komise trvá ještě její pracovní poměr u žalované firmy a nemůže býti zrušen nezákonným propuštěním, pokud k němu rozhodčí komise nedá nového souhlasu. Dovolatelka však přehlíží, že rozhodčí komise rozhoduje dle §u 26 zákona o závodních výborech ze dne 12. srpna 1921, čís. 330 sb. z. a n. mimo jiné o stížnostech dle §u 22 zákona toho podaných, tedy, jde-li o propuštění člena závodního výboru jenom tehdy, stalo-li se propuštění z důvodu, neuvedeného v §u 82 živn. řádu (srov. sb. n. s. s. čís. 1948, 2374). Stížnost podala žalobkyně jen do toho, že byla propuštěna proto, že 11. listopadu 1924 v nové brusírně se znesvářila s dělnicí B-ovou a ji urazila. Jen tento důvod byl předmětem rozhodování rozhodčí komise. Ve sporu však uvedla žalovaná firma námitkou další důvod k propuštění žalobkyně, který po oné prvé urážce spoludělnice se stal a který teprve zavdal příčinu k propuštění žalobkyně, když tato byla následkem prvé urážky spoludělnice přeložena z nové brusírny do staré brusírny. Žalovaná totiž namítla, že propustila žalobkyni pro urážky spoludělnice J-ové a K-ové, kterých se dopustila žalobkyně po přeložení do staré brusírny. Tento druhý důvod propuštění nebyl ani předmětem rozhodování rozhodčí komise, proto výrok rozhodčí komise, třeba právoplatný, neváže soud ohledně přípustnosti propuštění. Z jiného důvodu o tomto novém důvodu propuštění, protože jde o důvod dle §u 82 živn. řádu, nebyla ani rozhodčí komise příslušná rozhodovati (§ 22 a 26 zákona o závodních výborech), a také o něm nerozhodla. Proto není potřebí obírati se otázkou, zda výrok rozhodčí komise má povahu výroku rozsudího či povahu výroku úřadu správního a zda podléhá přezkoumání řádným soudem, jak míní žalovaná v dovolací odpovědi. Rovněž neprávem míní dovolatelka, že zjištěné urážky spoludělnic netvoří důvodu k propuštění dle §u 82 živn. ř. proto, že urážky se nestaly v závodě. Vždyť sama dovolatelka správně poukazuje k účelu §u 82 živn. řádu, že urážení spoluzaměstnaných jest stanoveno za důvod k propuštění z ohledu na zajištění klidu v závodě, nerušeného jeho chodu a klidného spolužití zaměstnanectva, jehož je potřebí k zdárnému chodu práce. Dle zjištění nižších soudů volala žalobkyně na spoludělnice J-ovou a K-ovou, když šly do dělnické schůze »zrádkyně dělnictva« a ve schůzi jim nadala »špinavců špinavých a nestyd nestydatých«. Urážky týkají se samého poměru spoludělnic v závodě a jsou proto s to klid v závodu a klidné spolužití zaměstnanectva ohrožovati, takže je za důvod propuštění dle §u 82 živn. ř. a §u 22 o závodních výborech lze pokládati. Nerozhoduje, zda stala se urážka v podniku, či mimo něj, zda stala se z důvodů politických, či jiných, nýbrž jen, zda je s to ohroziti klidné spolužití zaměstnanectva a zdárný chod závodu. Že tomu tak, tomu nasvědčuje nejen povaha urážek, nýbrž i to, že dělnice uražené si u správy závodu stěžovaly a tato k ochraně jejich před výpady žalobkyně ji propustila, když před tím marně užila mírnějšího prostředku, aby se žalobkyně urážek spoludělnic varovala.
Citace:
č. 5628. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 52-54.