— Čís. 6098 —
Čís. 6098.
Dopravní řád železniční.
Odesílatel ručí za škodu, způsobenou dráze nesprávným vyplněním nákladního listu, bez ohledu na to, kdy a jakým způsobem byla tato nesprávnost zjištěna. Zjištění za přepravy podle §u 58 žel. dopr. ř. má jen ještě ten další účinek, že se železniční přeprava neřídí již nesprávnými údaji nákladního listu, nýbrž skutečným stavem zásilky, že proto může železnice předepsati případné vyšší dovozné v nákladním listu a vybrati je i od příjemce zboží.
§em 57 žel. dopr. ř. jest odesílateli uloženo ručení za nesprávné vyplnění nákladního listu bez ohledu na zavinění.
Odesílatelem jest při nákladní smlouvě ten, kdo jest jako odesílatel podepsán na nákladním listě, železnice nemůže a není povinna zkoumati, zda tento podpis odpovídá skutečnosti.
Nárok na doplacení dovozného následkem nesprávného udání obsahu nebo váhy zásilky odesílatelem v nákladním listě nepodléhá jednoroční promlčecí lhůtě ani podle §u 60, poslední odstavec, ani podle §u 71 žel. dopr. ř.
(Rozh. ze dne 4. června 1926, Rv II 755/25.)
Žalující erár domáhal se na příjemci zboží doplacení dopravného, ježto byly nesprávně deklarovány zásilky dobytka ze Slovenska do — Čís. 6098 —
945
Brna. Nesprávna deklarace spočívala v tom, že dobytek těžší než 180 kg ve smyslu nákladního tarifu deklarován byl v nákladních listech jako mladý skot. Tato nesprávnost mohla býti zjištěna-teprve po vyložení dobytka v Brně a sice na jatkách převážením jednotlivých kusů dobytka a pokud dobytek nemohl býti na jatkách vážen, šetřením u censurního oddělení daně, kdež byla zdaněna váha ze zásilek. Na základě nesprávné deklarace v nákladních listech započetla dráha žalovanému jakožto příjemci dovozné v částkách nižších než na které měla podle skutečného obsahu zásilek nárok, čímž byla zkrácena na dovozném. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolacím důvodem kusosti řízení podle §u 503 čís. 2 c. ř. s. napadá žalovaný předně srovnalé skutkové zjištění nižších soudů, že dobytek, označený v nákladních listech jako mladý skot, vážil při naložení více, než tarif u mladého skotu připouští, totiž 180 kg, a snaží se dovoditi, že tato váha mohla býti platně zjištěna jenom vážením za železniční přepravy, což se nestalo, a že nelze na ni usuzovati z váhy, zjištěné odváržením po skončené přepravě mimo železnici. Takto proveden, nebyl uplatněný dovolací důvod proveden po zákonu, neboť nelze z dovolání seznati, jakého doplnění by řízení vyžadovalo. Ve skutečnosti brojí tu žalovaný jednak proti přesvědčení odvolacího soudu, nabytému na základě provedených důkazů listovkami, vážními lístky, znalcem a svědky, že váha dobytka byla již při naložení větší, než při které jest deklarace dobytka jako mladého skotu přípustná, tedy proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, z kteréhož důvodu se však vůbec nelze dovolávati (§ 503 c. ř. s.), jednak napadá správný právní názor nižších soudů, že dráha nepozbývá nároku na náhradu dovozného za rozdíl mezi skutečnou váhou a váhou na nákladním listu odesílatelem udanou tím, že tento rozdíl nezjistila již za železniční přepravy. Právo, udělené dráze v §u 58 žel. dopr. ř., by kdykoliv přezkoumala, zda souhlasí zásilka s nákladním listem co do počtu kusů, váhy a obsahu, vztahuje se sice jenom na dobu železniční přepravy, když dráha má zásilku ještě v moci, ale z toho nelze dovozovati, že by ručení, uložené v §u 57 žel. dopr. ř. odesílateli za správnost údajů, zapsaných jím do nákladního listu, pominulo tím, že dráha nezjistila jejich nesprávnost již za železniční přepravy a způsobem v §u 58 žel. dopr. ř. vytknutým. Odesílatel ručí za škodu, způsobenou dráze nesprávným vyplněním nákladního listu bez ohledu na to, kdy a jakým způsobem bvla tato nesprávnost zjištěna, zjištění za přepravy dle §u 58 žel. dopr. ř. má jenom ještě ten další účinek, že se železniční přeprava neřídí již nesprávnými údaji nákladního listu, nýbrž skutečným stavem zásilky, že proto může železnice předepsati případné vyšší, dovozné v nákladním listu a vybrati je podle §u 76 žel. dopr. ř. i od příjemce zboží. Další kusost řízení spatřuje dovolání v tom, že nebylo zjišťováno, kdo ve skutečnosti dobytek odeslal a vyplnil nákladní list, neboť — Čís. 6098 —
nesprávným jest prý právní názor nižších soudů, že za vyplnění nákladních listů ručí žalovaný, poněvadž byl uveden v nich jako odesílatel. Dovolání soudí, že žalobu nelze opříti o ustanovení železničního dopravního řádu, nýbrž jenom o všeobecné předpisy o závazcích k náhradě škody, že žalobní nárok by byl proto oprávněn jenom, kdyby se žalovanému dokázalo zavinění, že se zavinění mohl však dopustiti jenom skutečný odesílatel a nikoliv žalovaný, jenž byl sice na nákladním listu jako odesílatel uveden, ale ve skutečnosti ani dobytek neodesílal, ani nákladní list nevyplňoval. Dovolání není ani tu v právu. Žaloba opírá se právem o § 57 žel. dopr. ř., jenž odesílateli ukládá ručení za nesprávné vyplnění nákladního listu bez ohledu na zavinění. Z doslovu §u 57 žel. dopr. ř. nelze dovoditi, že by ručení odesílatelovo bylo podmíněno zaviněním, v §u 60 žel. dopr. ř. jest pak výslovně řečeno, že přirážky k dovoznému dlužno při nesprávném udání váhy zaplatiti bez ohledu na to, zda odesílatel zavinil nesprávné udání či nikoliv. Tím méně může býti dráze upřen nárok na zaplacení, po případě doplacení pouhého dovozného podle skutečné váhy, i když odesílatel nezavinil, že na nákladním listu byla udána váha menší. Odesílatelem při smlouvě nákladní jest ten, kdo jest jako odesílatel podepsán na nákladním listě (§ 56 lit. o, § 61 (3) žel. dopr. ř.). Železnice nemůže a není povinna zkoumati, zda tento podpis odpovídá skutečnosti, její smluvní stranou jest pouze tato osoba, jenom jí přísluší všechna práva z ujednané nákladní smlouvy a jenom do práv této osoby vstupuje později příjemce. Žalovaný vstoupiv bez jakýchkoliv výhrad a námitek jako příjemce do nákladní smlouvy, schválil ji a nabyl z ní práv podle obsahu nákladního listu, jest proto podle něho také zavázán a to nejenom jako příjemce, nýbrž i jako odesílatel. Železnice může se držeti pouze jeho jako odesílatele, bylo tedy třeba zjišťovati, kdo za něj a jeho jménem odevzdal dobytek ku přepravě a vyplnil nákladní listy. Podle tarifního prováděcího ustanovení XVIII (2) k §u 57 žel. dopr. ř. pokládá se o této osobě za to, že byla žalovaným zmocněna ku všem jednáním, jež se týkají ujednání nákladní smlouvy. Po stránce ryze právní jest převážná část dovolacích vývodů založena na mylném názoru, že objem ručení odesílatelova za nesprávné údaje v nákladním listě jest obmezen na povinnost, zaplatiti konvencionální pokutu pod jménem přirážky k dovoznému. Tento názor jest v rozporu s § 60 (1) poslední odstavec nynějšího železničního dopravního řádu ze dne 13. května 1921, čís. 203 sb. z. a n., jenž ve shodě se čl. 7 (4) mezinárodní úmluvy a dřívějším železničním dopravním řádem ze dne 11. listopadu 1909, čís. 172 ř. zák., výslovně ustanovuje, že vedle přirážek k dovoznému dlužno zaplatiti rozdíl dovozného a nahraditi způsobenou škodu. Jelikož pak jednoroční promlčecí lhůta jest v posledním odstavci §u 60 žel. dopr. ř. stanovena pouze pro nároky na zaplacení neb vrácení přirážek k dovoznému a nikoliv také pro nároky na doplacení rozdílu v dovozném nebo na náhradu škody, ač obojí nároky první odstavec téhož předpisu rozeznává, nemůže býti tato výjimečně krátká promlčecí lhůta rozšiřována i na žalobní nárok na doplacení rozdílu v dovozném. Jak již odvolací soud správně rozhodl a odůvodnil, nepominul žalobní nárok ani jednoročním promlčením dle §u 71 žel. dopr. ř., neboť loto promlčení jest opět výslovně — ač toho pro souvislost § 71 žel. dopr. ř. s § 70 žel. dopr. ř. třeba nebylo — obmezeno na takové nároky na doplacení dovozného, které vznikly tím, že železnice použila nesprávně tarifu nebo dopustila se chyby v počítání. Tím jsou z jednoročního promlčení vyloučeny případy, když bylo na dovozném příliš málo vybráno z jiných důvodů, jmenovitě tedy, i když se tak stalo následkem nesprávného udání obsahu nebo váhy zásilky odesílatelem v nákladním listě. Námitka promlčení byla odvolacím soudem právem zamítnuta.