— Čís. 5617 —
11
Čís. 5617.
Rukojmí a plátce nemůže ničeho namítati proti dluhu, uznal-li hlavní dlužník dluh vůči věřiteli a rukojemský závazek vznikl teprve po tomto uznání.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1926, Rv I 1468/25.)
Směnečný platební příkaz proti rukojmímu a plátci byl ponechán v platnosti soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatelka v právním názoru odvolací stolice, že jest lhostejno, zda vůbec a kolik Markéta Z-ová (hlavní dlužnice) dluhuje žalobkyni, že Z-ová ručí na základe uznání, a že proto jest dovolatelka povinna zaplatiti jako rukojmí a plátkyně. Dovolatelka míní, že jí nikdy nemůže vzejiti škoda z toho, že hlavní dlužnice uznala dluh, jenž není po právu, že ona ručí podle §u 1344 obč. zák. pouze akcessoricky a že tato akcessoričnost jejího ručení pojata je výslovně do rukojemské smlouvy. Poukazuje k tomu, že odvolací soud úplně přehlédl, že její rukojemský závazek může pozůstávati jenom vedle hlavního dluhu, ale že, i kdyby šlo o rukojemský závazek rukou společnou a nedílnou, nemůže požadováno býti na ní jako rukojmím placení dluhu, jenž už nebyl po právu v době, kdy byl rukojemský závazek uskutečněn, třebas hlavní dlužnice sama dodatečně uznala tento po právu nepozůstávající dluh za svou pravou závaznost. Tvrdíc tedy, že jako rukojmí ručí po zákonu a podle rukojemské smlouvy jenom za dluh po právu stávající, míní, že napřed mělo býti zjištěno, zda Markéta Z-ová skutečně ještě něco dluhuje žalobkyni. Leč dovolací soud neshledal, že sporná věc posouzena byla v odvolacím rozsudku nesprávně, naopak poznamenává, že rozhodující právní názor druhé stolice není dovolatelkou podán zcela přesné. Odvolací soud, opíraje se o svá zjištění, právem usoudil, že dovolatelčino ručení je ručením rukojmí a plátkyně podle §u 1357 obč. zák. V tomto případě může placení na rukojmím a plátci býti požadováno zcela neodvisle od předchozího upomenutí hlavního dlužníka. Ovšem příslušejí i rukojmímu a plátci všechny námitky hlavního dlužníka. Nepřísluší-li však hlavnímu dlužníku nijaké námitky, když dluh byl vůči němu zjištěn — nelze rozlišovati, stalo-li se tak rozsudkem, nebo smírem nebo uznáním se strany hlavního dlužníka — a když rukojemský závazek se uskutečnil až po tomto zjištění dluhu vůči hlavnímu dlužníku, pak ani rukojmí a plátce nemůže z tohoto důvodu ohledně převzetí závaznosti nic namítati.