— Čís. 5674 —
102
Čís. 5674.
Z důvodu smrti nájemcovy nelze zrušiti nájemní poměr k obchodním místnostem, třebas je neměl nájemce najaty pro svou osobu, nýbrž pro firmu kupce jednotlivce. Universální dědic vstoupil v nájemní smlouvu zůstavitelovu a nepřichází v úvahu, že uzavřel napotom veřejnou obchodní společnost s třetí osobou.
Ustanovení druhé věty §u 1116 a) obč. zák. nelze užití na obchodní místnosti.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1926, Rv I 12/26.)
Žalobkyně domáhala se na firmě G. vyklizení obchodních místnosti ve svém domě. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto — Čís. 5674 —
103
důvodů:
Žalobkyně opírá žalobní nárok o skutkové tvrzení, že žalovaná firma užívá obchodních místností (kanceláře a 3 skladišť) v jejím domě bez právního důvodu a že jest proto povinna je vykliditi a žalobkyni odevzdati. Odvolacím soudem bylo však správně dolíčeno, že žalovaná firma užívá obchodních místností na základě nájemního poměru, který byl původně sjednán mezi žalobkyni a Adolfem G-em a jehož předmětem byly kromě obytných místností také zmíněné již obchodní místnosti v přízemí na prvém dvoře v domě žalobkyně. Když Adolf G. dne 23. prosince 1923 zemřel, stala se podle zjištění odvolacího soudu jeho universální dědičkou manželka, Josefa G-ová, a vstoupila tudíž také v jeho nájemní práva k najatým obchodním místnostem, poněvadž smrtí Adolfa G-а nebyl poměr nájemní zrušeh, naopak zůstala nájemní práva zachována jeho dědičce (§ 1116 a) obč. zák.). Zákonodárce měl při ustanovení prvé věty §u 1116 a) obč. zák. právě na mysli, by zavedené obchodní podniky zůstavitelů, tvořící nezřídka jediný zdroj výživy pro celou jeho rodinu, zůstaly zachovány pozůstalým dědicům, aby v nich mohli pokračovati. Proto nepřipustil předčasného zrušení nájemní smlouvy z důvodu smrti nájemcovy (srov. motivy k III. dílčí novele str. 200, zpráv. komise). Zůstal tedy i po smrti Adolfa G-а nájemní poměr co do předmětu nájmu nezměněn a jen vstoupila do něho Josefina G-ová jako universální dědička. Jest lhostejno, zda žalobkyně toto právo Josefy G-ové k dalšímu vedení obchodní živnosti uznávala jen s jistou výhradou, ježto Josefě G-ové příslušelo právo toto ze zákona, plynouc z ustanovení prvé věty §u 1116 a) a 547 obč. zák. Přijavši totiž pozůstalost jako universální dědička, představovala zase jen osobu zůstavitelovu (§ 547 obč. zák.) a vstoupila tudíž ze zákona i do jeho dřívějších práv nájemních k obchodním místnostem a jich pro dosavadní obchodní podnik dále používala, pokračujíc v něm a žalobkyně také od ní nájemné ve skutečnosti přijímala, byť i měla jisté pochybnosti o jejím oprávnění k pokračování v obchodním podniku. Žalobkyně ve sporu ani netvrdila, že tento nájemní, poměr byl srovnalou vůlí stran později rozvázán, nebo z jiného důvodu, zejména výpovědí žalobkyně se svolením soudu zrušen a odvolací soud správně vystihl, že poměr tento trvá dosud. Nerozhodno jest, zda zůstavitel měl obchodní místnosti najaty pro svou osobu, či pro svou firmu kupce jednotlivce, poněvadž šlo tu vždy o jednu a tutéž fysickou osobu, provozující pouze obchodní živnost pod firmou kupce jednotlivce. Nesejde ani na tom, zda tu byl jednotný poměr nájemní o bytu a obchodních místnostech, neboť o obchodních místnostech nebylo by lze použiti stejně ustanovení druhé věty §u 1116 a) obč. zák., pozměněného ustanovením §u 6 (1) zákona o ochraně nájemníků, ježto tyto předpisy vztahují se podle jasného znění motivů jen na byty a nikoli na obchodní místnosti. Poměr nájemní se nezměnil ani tím, že později Josefa G-ová přijala do svého obchodního podniku společníka Rudolfa G-а, utvořivši s ním veřejnou společnost pod firmou Adolf G., poněvadž ve skutečnosti zůstala Josefa G-ová podle zjištění odvolacího soudu veřejným společníkem i v této firmě a tedy osobou, provozující zase obchodní podnik, pro který měla obchodní místnosti od žalobkyně najaty, vystupujíc jen pod kolektivní firmou veřejné společnosti (§§ 11 ex. ř. a 373 c. ř. s.). Rozhodnutí tohoto Nejvyššího soudu č. sb. n. s. 4175, k němuž dovolání odkazuje a na něž se odvolává, nevztahuje se vůbec na případ, o který tu běží. Nebyl-li však dosud nájemní poměr mezi žalobkyní a Josefou G-ovou zrušen, z něhož právě žalovaná společnost odvozuje své oprávnění k užívání obchodních místností, neprokázala žalobkyně základu své žaloby, že totiž žalovaná společnost užívá obchodních místností bez právního důvodu.