— Čís. 6125 —
Čís. 6125.
Jde o bursovní termínový obchod obilím (§10 zákona ze dne 4. ledna 1903, čís. 10 ř. zák.), byl-li dán příkaz k zakoupení většího množství obilí, označeného pouze povšechně podle obecného znaku, nikoliv podle vzorku nebo jiného přesného označení. Nezáleží na místě, kde byl zakázaný termínový obchod proveden. Nárok ze zakázaného termínového obchodu nemůže býti vymáhán u tuzemských soudů bez ohledu na státní příslušnost žalobcovu.
(Rozh. ze dne 16. června 1926, Rv I 102/26.)
Žalující americká firma nakupovala a prodávala na americké burse k příkazu žalované tuzemské firmy obilí a domáhala se na žalované zaplacení rozdílu z poklesu cen obilí. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, maje za to, že šlo o bursovní termínový obchod zapovězený §em 10 zákona ze dne 4. ledna 1903, čís. 10 ř. zák. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
V první řadě jest se zabývati právním posouzením věci. Dovolatelka jest na omylu, 'Shledávajíc podstatu termínového obchodu bursovního v projevu stran, že nezamýšlejí efektivní dodání a převzetí zboží, takže v době smluveného terminu má býti vypočten jen rozdíl smluvené a termínové ceny trhové. Toho nevyžadují termínové obchody. K takovému obchodu postačil úplně příkaz nákupu 20000 bušlů pšenice, označené jednou jako červencové, po druhé jako zářijové, za určenou kupní cenu. Pšenice byla tudíž označena jen povšechně podle obecného znaku, ne podle vzorku nebo jiného přesného označení, mimo to šlo o desetitisíce bušlů. Již tím sjednaly strany bursovní termínový obchod s pšenicí, tudíž obilím, jenž je v tuzemsku zakázán podle § 10. zákona ze dne 4. ledna 1903, čís. 10 ř. zák. Nezáleží na tom, zda úmysl stran nesl se ke skutečnému plnění, či jen k zisku anebo ztrátě rozdílu cen, a není proto třeba zabývati se dalšími vývody odvolacího spisu, z nichž vyplývá ostatně jedině, že šlo o termínový obchod s obilím, což jest ostatně přímo vysloveno i v závěrečných listech. Dovolatelka prohlašuje mylně termínový obchod s obilím za dovolený, není-li současně diferenčním, neboť, jakmile jde o obilí jako předmět obchodu, jest termínový obchod zakázán vůbec. Nezáleželo proto na zjištění vůle stran co do skutečného plnění, a není řízení neúplným, že nedošlo k zjištění tomu. Podobně nebylo potřebí dalších důkazů, neboť k správnému posouzení věci po stránce právní postačil již skutkový přednes žalující strany v žalobě. Není proto oprávněn ani dovolací důvod §u 503 čís. 2 c. ř. s. Odvolací soud nepřehlédl tvrzení žalující strany, že byla jen komisionářem, naopak poukázal na to, že žalobkyně, jednajíc se žalovanou stranou, použila jiné firmy (bankovní a obchodní komisionářské společnosti) jako komisionáře, a že byla proto k žalované straně smluvní stranou, kterou stíhají následky neplatnosti smlouvy přímo. Ostatně přehlíží opětně, že nezáleží na tom, zda šlo o diferenční obchod. Nezáleží také na miste, kde byl proveden zakázaný obchod termínový. Uvedený zákon, jej zakazující, nerozeznává v tomto směru. Nárok, uplatněný ze zakázaného obchodu, jest nicotným podle §u 879 obč. zák., a nemůže býti vymáhán před zdejšími soudy bez ohledu na státní příslušnost žalobcovu.