— Čís. 5835 —
431
Čís. 5835.
Do uvědomění opatrovnickým soudem o důvodech, pro které ministerstvo financí nařídilo vrácení neprávem převezených rakouských válečných rent do Rakouska a odepřelo jejich nostrifikovaní, nelze si stěžovati. Opatrovnický soud není z úřadu povinen, postarati se o to, by substituční jmění nebylo odepřením nostrifikace znehodnoceno, po případě naříditi ve vlastní působnosti, by renty byly opět přivezeny do tuzemska. Vlastníkem rent není substituční podstata, nýbrž dědic sám.
(Rozh. ze dne 11. března 1926, R I 118/26.)
Opatrovnický soud sdělil fiduciářce obsah důvodů, z nichž ministerstvo financí podle dopisu na opatrovnický soud nařídilo vrácení neprávem převezených , rakouských rent, náležejících do substituční podstaty, do Rakouska a odepřelo jejich nostrifikovaní. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Stěžovatelka odůvodňuje mimořádný dovolací rekurs protizákonností obou napadených usnesení, rozporem se spisy a zmatečností řízení a uplatňuje tak důvody, ze kterých lze si podle §u 16 nesp. pat. v nesporném řízení stěžovati do souhlasných usnesení soudů prvé a druhé stolice, ale není žádným z nich v právu. Usneseni prvého soudu neobsahu soudního rozhodnutí, nýbrž pouze uvědomění stěžovatelky v důvodech, pro které ministerstvo financí podle dopisu na opatrovnický soud nařídilo vrácení neprávem převezených předválečných rak. rent do Rakouska a odepřelo jejich nostrifikovaní. Takové pouhé uvědomění nemůže trpěti vytýkanými vadami, stěžovatelka nebyla jím vůbec dotčena ve svých právech, takže neměla příčiny k stížnosti. Rekursní vývody stěžovatelky neplatily také prvnímu soudu, nýbrž rozhodnutí ministerstva financí a jeho důvodům, jež přezkoumávati však nepřísluší opatrovnickému soudu. Také rekursní návrh, aby se první soud opětně obrátil na ministerstvo financí s dožádáním o nostrifikaci rent, neb by sám přímo nařídil opětný jejich převoz do Československé republiky, jest jako rekursní návrh pochybeným, neboť nebyl usnesením prvního soudu vyvolán a mohl a měl býti jako1 nový samostatný návrh podán přímo u opatrovnického soudu. Rekurs stěžovatelem byl již z tohoto formálního důvodu právem zamítnut. Vývody stčžovatelčiny neobstojí však ani ve věci samé, pokud totiž se snaží dokázati, že opatrovnický soud jest povinen postarati se sám z úřední povinnosti, aby substituční jmění nebylo odepřením nostrifikace znehodnoceno po případě naříditi ve vlastní působnosti, by renty byly opět převezeny do Československa. Stěžovatelka jest mylného názoru, že vlastníkem rent jest substituční podstata Albiny Sch-ové, vlastnicí jest podle §§ 613 a násl. obč.. zák. ona sama. Její vlastnictví jest ovšem obmezeno právy čekatelů, přes to není pouhou požívatelkou cizího jmění, nýbrž skutečnou vlastnicí; pominou-li podle §§ů 615 a 617 obč. zák. substituční práva, nepřejde vlastnictví ze substituční podstaty na stěžovatelku, nýbrž odpadnou jenom nynější omezení jejích vlastnických práv. Stěžovatelka není pod zvláštní ochranou zákona dle §u 21 obč. zák. proto musí jí samotné býti ponecháno, by pokládá-li rozhodnutí ministerstva financí, vyvolané zakročením rakouské finanční správy, za pochybené a odporovatelné, se pokusila o jeho změnu příslušným pořadem práva správního. Řádným soudům nepřísluší právo, by rozhodovaly o nostrifikaci předválečných rakouských rent, a to ani v tom případě, když jde o jmění, jež jest pod soudní závěrou.