— Čís. 5858 —
477
Čís. 5858.
Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).
Byla-li u toho, kdo byl poškozen příhodou v dopravě, sice predisposice v chorobě, avšak výbavným jejím prvkem byl úraz a nemoc jinak by třebas nebyla propukla, jest i tato nemoc v příčinné souvislosti s úrazem a zavazuje k náhradě plné škody. Při výměře bolestného dlužno přihlédnouti i k obtížím, jež nejsou čistě duševními útrapami, nelze však hleděti k sociálnímu postavení poškozeného; v úvahu přichází i zmenšená nákupní síla peněz.
(Rozh. ze dne 17. března 1926, Rv I 1604/25.)
Žalobkyně, choť továrníka, byla poraněna při železniční nehodě, utrpěvši pohmožděniny. Z úrazu vyvinula se u ní Basedova choroba. Žalobě proti eráru o náhradu škody vyhověl procesní soud prvé stolice potud, že přiznal žalobkyni celé léčební útraty, bolestného pak 12000 Kč. Odvolací soud k odvolání žalované strany rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného eráru.
Důvody:
S hlediska dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §u 503 čís. 4 c. ř. s., není dovolání oprávněno. Nižší soudy zjistily podle posudku znalců, že u žalobkyně byla predisposice k chorobě Basedově, že však výbavným momentem této nemoci byl úraz a že nemoc bez tohoto zevního výbavného momentu třebas by vůbec nikdy nebyla propukla a byla by zůstala latentní. Jestliže tedy úraz a s ním spojený úlek vyvolaly Basedovu chorobu, třebas u osoby k ní predisponované, jest i tato nemoc v příčinné souvislosti s nehodou a zavazuje erár, by podle §u 1 zák. ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. a §u 1325 obč. zák. nahradil plně škodu touto nemocí způsobenou. Na tom ničeho nemění znalecký posudek, že s hlediska lékařského byla v tomto případě Basedova choroba podmíněna z 50% úrazem a z 50% predisposici, když byla vybavena jedině úrazem a když by snad jinak nikdy nebyla propukla. Tvrdí-li dovolání, že by bylo nespravedlivo, by následky choroby byly přičítány jedině úrazu, možno proti tomu uvésti, že by bylo ještě nespravedlivější, kdyby žalobkyni nedostalo se plné náhrady jen následkem její predisposice, která by snad byla doživotně zůstala latentní. Tato predisposice k chorobě nemůže tudíž co do bolestného přijití v úvahu (srv. také rozhodnutí čís. 4952 sb. n. s.). I výše bolestného 12000 Kč jest přiměřena zjištěné intensitě a zjištěnému trvání bolestí. Tyto byly následkem úrazu v době od 8. srpna do 23. srpna 1922 prudké, v době od 24. srpna do 9. září 1922 mírnější a vymizely úplně do 15. října 1922. Následkem propuknuvší Basedovy choroby měla pak žalobkyně po dobu 3½ měsíce fysické bolesti a sice jen nepatrného stupně a občasně, ale při tom měla různé nervové obtíže. Tyto obtíže, jak je znalci líčí, totiž slabosti, nevolnost, průjmy, hubnutí, třes rukou, nelze pokládati za čistě duševní útrapy a nutno i k nim při výměře bolestného přihlížeti. I když měřítko pro výši bolestného musí býti objektivní, a nelze hleděti k sociálnímu postavení žalobkyně, jest přiznaná částka přiměřena jak trvání, tak síle bolestí, při čemž právem nižší soudy v úvahu vzaly také zmenšenou nákupní cenu peněz, jak bylo nejvyšším soudem již opětovně rozhodnuto.