— Čís. 5757 —
265
Čís. 5757.
Právní povaha úpisu akcií. Úpis akcií může se týkati jen akcií akciové společnosti teprve zakládané nebo zvyšující svůj akciový kapitál. K úpisu vyžaduje se písemné prohlášení upisovatele, z pouhého ústního přislíbení nevzniká ani zakládané akciové společnosti nárok ani druhému smluvníku závazek, a to ani tehdy, vykonával-li druhý smluvník proti společnosti akciová práva. Ovšem nemůže druhý smluvník, toliko ústně se zavázavší, žádati zpět, co byl podle svého ústního přislíbení skutečně zaplatil.
Prozatímní list není akcií a nemůže ji nahraditi, má-li někdo nárok na akcie samy. Nešlo-li vůbec o upsání akcií, nemá prozatímní list právního významu čl. 222 obch. zák.
(Rozh. ze dne 16. února 1926, Rv I 1661/25.) — Čís. 5757 —
Žalobce poskytl Josefu P-ovi k založení akciové společnosti »P-ovy závody« větší peníz, za nějž se mu mělo dostati akcií nového podniku v jmenovité hodnotě. I po založení akciové společnosti, jejíž správní rady předsedou byl Josef P., poskytl jí žalobce peníze, při čemž rovněž umluveno, že se mu za ně dostane akcií. Na jmění akciové společnosti »P-ovy závody« byl však vyhlášen úpadek, následkem čehož se staly akcie bezcennými. Žalobce přihlásil k úpadku pohledávku na vrácení peněz poskytnutých akciové společnosti a, když správce úpadkové podstaty pohledávku popřel, domáhal se žalobou ve lhůtě stanovené úpadkovým komisařem na úpadkové podstatě P-ových závodů určení, že přihlášené jím pohledávky jsou po právu. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, přiznav žalobcovým pohledávkám pořadí ve třetí třídě úpadkových věřitelů a uvedl po právní stránce v podstatě v důvodech, že vyhlášením úpadku o jmění akciové společnosti přestal důvod, z něhož byla společnost oprávněna podržeti si výplaty žalobcovy, pročež je může žalobce od úpadkyně podle §u 1435 obč. zák. požadovati zpět. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Dlužno tu rozlišovati dva druhy žalobcových pohledávek: a) pohledávky, jež vzešly dříve, než akciová společnost »P-ovy závody« byla schválena a protokolována (čl. 211 o bch. zák.) a b) pohledávky, jež vznikly později. K písm. a). Odvolateli sluší dáti za pravdu v tom, že Josef P., třebas byl snad hlavním činitelem při zakládání akciové společnosti a jaksi jejím tvůrcem, nemohl svým jednáním společnost do budoucna platně zavázati. Nemohl tak učiniti proto, poněvadž tomu vadil předpis čl. 211 čís. 2 obch. zák., jenž podobně jako § 8 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. o výdělkových a hospodářských společenstvech a § 2 zák. ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. o společnostech s r. o. stanoví, že osoby, jednající jménem akciové společnosti před jejím schválením a protokolováním, ručí za jednání své osobně a solidárně. Aby řečená akciová společnost byla činy Josefa P-а zavázána, k tomu bylo třeba, by jednání to dodatečně, když již byla ustavena, výslovně nebo mlčky schválila. K takovémuto schválení však, pokud jde o pohledávky 200000 Kč a 226900 Kč (bez úroků) skutečně také došlo. Dle zjištění procesního soudu bylo totiž obou právě jmenovaných částek, jež odpůrce před ustavením se akciové společnosti v roce 1921 Josefu P-ovi odevzdal, použito jednak pro podnik: Sklárny K., jednak pro sklárnu v N., což znamenalo zatížení obou těchto závodů dluhem ve výši částek, jichž bylo v jejich prospěch upotřebeno. Dle § 6 stanov akciové společnosti »P-ovy závody« byly oba tyto sklářské podniky vloženy do akciové společnosti jednak společností: »Sklárny K. a spol., společnost s ručením obmezeným«, jednak akciovou společností: A. M. a uvedená společnost převzala tyto apporty se všemi jich dluhy dle stavu z 1. září 1920. Vzhledem k tomu, že se akciová společnost »P-ovy závody« na základě stanov, v nichž se děje výslovně zmínka o převzetí dluhů, na apportech váznoucích, později skutečně utvořila, převzala tím mlčky i závazky, v něž uvedené dva podniky (sklárny K. a spol., a A. M.) vůči odpůrci vstoupily a nemůže proto odvolatel platnosti těchto závazků odporovati s odůvodněním, že se netýkají akciové společnosti — Čís. 5757 —
267
»P-ovy závody«. Pokud tedy došel soud; procesní k poznání, že žalobci proti akciové společnosti »P-ovy závody« pohledávky 200000 Kč a 226900 Kč skutečně vzešly, dlužno s ním souhlasiti, poněvadž toto jeho stanovisko je v souhlasu jak se spisy, tak se zákonem. Právem poukazuje však odvolatel k tomu, že žalobci nárok na vrácení řečených peněz nepřísluší, poněvadž mu akciová společnost »P-ovy závody« odevzdala prozatímní list ze dne 14. února 1924, který zní na 2250 akcií: této společnosti. Soud procesní, vycházeje z právního názoru, že žalobcův nárok mohl býti uspokojen toliko odevzdáním akcií a že k odevzdání akcií těch před vyhlášením úpadku nedošlo a po vyhlášení úpadku že jsou akcie ty bezcenný, přiznává žalobci nárok na vrácení hodnoty, kterou na akcie ty složil předem, na základě ustanovení §u 1435 obč. zák. Při tom si však neuvědomil náležitě právní význam práva akcionářského, dále akcie a konečně prozatímního listu. Akcií rozumí zákon jak členské právo akcionářovo, tak i listinu, do níž je právo to vtěleno. Vydání akcií (papírů), jež jako představitelé zavtěleného práva mají význam samostatné věci, je sice povinným, to však neznamená, že by na př. stát si mohl z důvodů finančních (kolkových) nebo jiných vydání akcií vynutiti, nýbrž jen, že akcionáři mají právo žádati, by jim byly akcie vydány. Akcionářem se stane každý již upsáním akcií. Souhlasí-li všichni akcionáři, není závady, by od vydání akcií bylo vůbec upuštěno. Akciová společnost může trvati i bez akcií, akciová práva mohou býti vykonávána akcionáři i bez akcií a akciová společnost může se rozejíti ještě dříve, než vydala akcie. Pokud jde o prozatimný list a promesu, o nichž mluví čl. 222 čís. 1 obch. zák., rozumí tím zákon listiny, v nichž akciová společnost sama (ne snad jen její zakladatelé) potvrzuje akcionáři jeho členské právo a zajišťuje mu právo na odebírání akcií. Obě tyto listiny zaručují akcionáři členská práva; plné právo hlasovací, právo na dividendu a likvidační podíl. I tyto papíry jsou cennými papíry právě tak jako akcie. Žalobce sám tvrdí, že složil peníze jen proto, by se mu za ně dostalo akcií společnosti »P-ovy závody«. Není sporu o tom, že žalobce obdržel od těchto závodů prozatimný list ze dne 14. února 1922, v němž se praví, že akciová společnost — tehdy byla společnost ta již ustavena — vydá doručiteli 2250 akcií s kupony za rok 1921, jakmile budou vytisknuty. Doručením a přijetím tohoto zatímního listu stal se však žalobce akcionářem a, jak z presenční listiny, připojené k protokolu o valné hromadě ze dne 10. srpna 1922, vidno, vykonával na jeho základě i práva akcionářská. Stal-li se však žalobce za peníze, jež Josefu P-ovi před ustavením se společnosti »P-ovy závody« odevzdal, jejím akcionářem, má sice právo žádati, by mu slíbené akcie byly vydány, nemůže se však domáhati vůči společnosti lepšího postavení, než každý jiný akcionář a nelze mu přiznati nárok na vrácení peněz, jež na zakoupení akcií vynaložil. Kdo akcie, na něž má žalobce právo, dodá, jest úplně lhostejno, poněvadž žalobce má nárok jen na akcie vůbec, a nikoli na akcie od určité osoby. K písm. b). Žalobce nemůže však žádati nazpět ani 300000 Kč, jež složil na akcie v době, když již akciová společnost »P-ovy závody« vstoupila v život. Pokud jde o tuto pohledávku, je možno dvojí: buď odevzdal žalobce Josefu P-ovi částku tuto — Čís. 5757 —
za souhlasu správní rady (představenstva), nebo bez tohoto souhlasu. Stalo-li se odevzdání peněz za souhlasu správní rady, ručila sice společnost »P-ovy závody« za dluh ten dle čl. 227 čís. 1 obch. zák., odpůrce však nemůže žádati vrácení peněz, poněvadž mu byl vydán prozatímní list na 2250 akcií a tyto akcie, ať se čítají za kus 500 Kč — o tomto kursu mluví potvrzení ze dne 22. dubna 1921 — nebo za kus 450 Kč — o tom mluví potvrzení ze dne 11. května 1921 — nebo za kurs 400 Kč — o tomto kursu mluví svědek Josef P. — představují vždy číselně větší hodnotu, než kterou za ně žalobce dal. Stalo-li se však složení peněz bez souhlasu správní rady, jde o nárok dle § 1041 obč. zák., který však žalobce s úspěchem uplatňovati nemůže, poněvadž o tento právní důvod nárok v přihlášce úpadkové neopřel, žaloba o určení správnosti pohledávky úpadkové nemůže se však — a to ani se svolením druhé strany — opírati o jiný důvod, než který byl uveden v přihlášce (§110 konk. ř.).
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání vytýká odvolacímu rozsudku právem mylné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Odvolacímu rozsudku je sice dáti za pravdu, pokud v souhlasu se soudem první stolice vyslovuje názor, že žalobci zažalované nároky vzešly proti akciové společnosti — stručně označované názvem »P-ovy závody«, jejíž úpadkovou podstatu žaluje, a nikoli proti Josefu P-ovi osobně, než odvolací rozsudek je na omylu, maje za to, že žalobce není oprávněn domáhati se na žalované společnosti (její úpadkové podstatě) vrácení částek jí svého času prostřednictvím Josefa P-а zaplacených. Odvolací soud dospěl k svému nesprávnému právnímu závěru vycházeje z názoru, že žalobce spornými částkami platil akcie akciové společnosti »P-ovy závody«, které u ní upsal. Nepraví sice v rozsudku výslovně, že jde o úpis akcií, ale plyne to jasně z jeho vývodů o pojmech akcie, akcionáře a prozatímního listu. Jimi by se vůbec nemusil obírati, kdyby byl názoru, že nejde o úpis akcií, nýbrž kdyby mínil, že jde o kup nebo jinaké nabytí akcií již vydaných. Právní povaha úpisu akcií jest ovšem jak ve vědě, tak i v soudnictví dosti pochybná a nevyjasněná. Ale všeobecně jest uznán správným názor, že se úpis akcií může týkati jen akcií akciové společnosti teprve zakládané, která tedy teprve vzniká, není ještě ustavena, nebo která zvyšuje svůj akciový kapitál (viz Staub-Pisko, komentář 1908 čl. 208 § 29 a 32 a Nübell: Aktienübernahme und Aktienzeichnung, Archiv für Bürgerliches Recht, sv. 43, seš. 1, sv. 43, str. 128). Je-li tomu tak, je podle právní povahy věci již předem vyloučeno, považovati částky 30000 Kč a 270000 Kč žalobcem zaplacené 1. a 20. února 1922 za splátky na upsané akcie, neboť ujednání, že žalobce tyto částky »P-ovým závodům« dá a za ně dostane jejich akcie, stalo se podle nenapadeného zjištění nižších soudů teprve po ustavující valné hromadě, konané již 17. ledna 1922. Než názor, že — jak co do těchto částek, tak i co do předchozích splátek 200000 Kč a 226900 Kč ze dne 22. dubna 1921 — Čís. 5757 —
269
a 11. května 1921 — šlo o úpis akcií, je vyvrácen také nespornou okolností, že žalobce písemného úpisu vůbec neučinil, ačkoli čl. 208 třetí odstavec obch. zák. jej podle správného výkladu (sv. Randa, Obchodní právo, něm. vyd. r. 1912 str. 54, Staub-Pisko, komentář 1908, čl. 208 § 27 a další) předpisuje. Z přislíbení toliko ústně učiněného nevzniká ani zakládané akciové společnosti nárok ani druhému smluvníku závazek, a to ani tehdy, kdyby tento byl vůči společnosti vykonával akciová práva. Ovšem by druhý smluvník toliko ústně se zavázavší nemohl žádati zpět, co podle svého ústního přislíbení skutečně byl zaplatil. Tomu by bránil předpis §u 1432 obč. zák. Než v projednávaném případě nelze ze skutkových okolností nižšími soudy zjištěných a v dovolání nenapadených usuzovati, že žalobce i jen ústně učinil prohlášení, jímž by byl projevil vůli, upsati akcie, totiž se zakládanou společností vstoupiti v právní poměr, který jinak vzniká z řádného úpisu akcií. Kdyby strany byly úmysl ten měly, bylo by bývalo na snadě a při tak značné částce upsaných akcií jen samozřejmou povinností obchodní obezřetnosti (čl. 278 a 279 obch. zák.), by jej také uskutečnily ve formě zákonem předepsané, totiž by žalobce akcie podle čl. 208 obch. zák. také skutečně upsal. Pravý úmysl stran, že jim totiž nešlo o úpis akcií, lze dále vyvoditi i z okolnosti nižšími soudy zjištěné, že se žalobci, když zaplatil 226900 Kč dinárovým šekem, dostalo od Josefa P-а ujištění, že mu za to budou jeho (totiž P-ovy) akcie vydány. Ostatně hájila žalovaná strana v prvé stolici sama důsledně stanovisko, že žalobce sporné částky dal jako kupní cenu za akcie, které mu měl dodati Josef P., není tudíž ani sama toho názoru, že žalobce akcie u ní upsal. To se také nedá usuzovati ani ze zjištěné okolnosti, že žalobce chtěl za vyplacené částky »se státi akcionářem«, že vykonával práva akcionáře a dokonce byl zvolen do správní rady, neboť akcionářem je podle §u 8 stanov každý držitel akcií, aniž by se rozlišovalo, zda jich nabyl úpisem či jinakým právním jednáním a práva akcionáře, jakož i člena správní rady mohl na základě výkazu ze dne 14. února 1922 — domnělého to prozatímního listu vykonávati bez rozdílu, šlo-li o koupené či o upsané akcie. Podle toho, co dosud bylo dolíčeno, nutno proto (§ 863 obč. zák.) usouditi, že žalobce akcií P-ových závodů neupsal. O jaký jiný právní poměr mezi súčastněnými stranami ve skutečnosti šlo, zda o koupi, o záměnu či snad jinou bezejmennou smlouvu, netřeba dále řešiti. Jisto je, podle zjištění nižších soudů, že žalobce »P-ovým závodům« zaplatil zažalované částky a že za ně měl dostati jejich akcie. Zjištěno dále, že na »P-ovy závody« byl vyhlášen úpadek, takže se jejich vzájemné plnění, na které žalobce má nárok, stalo bezcenným a závody nejsou již s to, by svému závazku dostály. Je tudíž žalobce podle §u 1435 obč. zák. oprávněn žádati zpět, co z příčiny té splatil. Mylným je názor odvolacího soudu, že tomu tak není, ježto prý žalobci byl vydán prozatímní list na 2250 akcií, představujících vždy podle kursů, ke kterým by mohlo býti přihlíženo, číselně větší hodnotu, než kterou žalobce za ně dal. S názorem tím bylo by do jisté míry souhlasiti, kdyby šlo o upsání akcií, neboť prozatímní list podle čl. 222 obč. zák. je stvrzenkou akciové společnosti o členství upisatele, jemu odevzdanou před vydáním upsaných akcií samých, která mu plně zaručuje všechna práva z členství. Ale ani za těchto okolností není prozatímní list akcií a nemůže ji nahraditi, má-li někdo nárok na akcie samy. Avšak v projednávaném případě nešlo, jak již dolíčeno, o upsání akcií. Prozatímní list nemá tu proto právního významu v čl. 222 obch. zák. předpokládaného. Nemůže proto býti, jak se odvolací soud mylně domnívá, pokládán za plnění nároku na dodání akcií. Zamítl proto odvolací soud žalobu neprávem a slušelo obnoviti v podstatě správné rozhodnutí soudu první stolice.