— Čís. 6041 —
Čís. 6041.
Žaloba o určení nároku jest zásadně vyloučena tam, kde je možná žaloba na jeho plnění, leč že by měl žalobce pro takový mimořádný, — Čís. 6041 —
831
zásadám procesní hospodárnosti se příčící postup zvláštní prokázané důvody. Ku splnění těchto předpokladů jest přihlížeti z úřadu a to i v řízení opravném.
(Rozh. ze dne 18. května 1926, Rv I 782/26.)
Žalobě o neplatnost nájemní smlouvy bylo oběma nižšími soudy vyhověno. Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Podle úpravy žalobního návrhu a vlastních vývodů žalující strany v dovolací odpovědi nemůže bytí důvodných pochybností, že žaloba v projednávaném sporu je žalobou určovací podle §u 228 c. ř. s. Dovolání vytýká odvolacímu rozsudku právem mylné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) v otázce, zda tu jsou podmínky určovací žaloby. Již dávno je jak v písemnictví, tak i v soudnictví ustálen právní názor, že žaloba o určení nároku je zásadně vyloučena tam, kde je možnou žaloba o plnění, že se výjimka z tohoto pravidla připoušlí jen tehdy, ' když žalobce pro takový mimořádný, zásadám procesní hospodárnosti se příčící postup má zvláštní příčiny a je dolíčí, a že ke splnění těchto předpokladů určovací žaloby je přihlížeti z mосi úřadu, a to i v řízení opravném. Žalobkyně ani netvrdila, že by nemohla žalovati přímo o plnění, totiž o vyklizení najatých místností a zrušení knihovního vkladu nájemních práv, nedoličuje, proč místo žaioby o plnění v právě naznačeném smyslu žaluje jen určovací žalobou, a odůvodňuje svůj zájem na tom, by v brzku o platnosti nájemní smlouvy bylo rozhodnuto, pouhým tvrzením, že »je spor o to, které nájemní místnosti má žalovaný najaty, a že peněžní ústav odpírá poskytnutí hypotéky na dům, jelikož je tento zapsanými nájemními právy značně znehodnocen«. Spor o to, které nájemní místnosti má žalovaný najaty, lze stejně rychle a bezpečně rozřešiti rozsudkem 0 žalobě na plnění jako rozsudkem o žalobě určovací, neboť byla-li zjištěna neplatnost nájemní smlouvy, je samozřejmým důsledkem toho 1 soudní výrok, že žalovaný sporné místnosti, o nichž sám ani netvrdí, že by je držel z jiného důvodu než z důvodu nájemní smlouvy, musí vykliditi. Ve sporu o to není tudíž zákonného důvodu pro určovací žalobu. Stejně jej nelze shledali v domnělém znehodnocení domu zapsanými nájemními právy žalovaného. Znehodnocení nebude odčiněno ani soudním výrokem o neplatnosti nájemní smlouvy, pokud knihovní zápisy nebudou vymazány a místnosti užívané na základě nájemní smlouvy — podle názoru žalobkyně — neplatné, nebudou vyklizeny. Toho však docílili nelze žalobou určovací, nýbrž jen náležitě ustrojenou a vybavenou žalobou o plnění. Na věci nemění ničeho okolnost, že nejde jen o nájemní práva žalovaného, nýbrž že jde též o nájemní práva jeho manželky a manželských dětí, a že žalovaný své nájemní právo předal svému synu, neboť žalobkyně ani netvrdila a také jinak nejsou zřejmý překážky, pro které by žaloba o plnění nemohla směřovati i proti těmto osobám. Když se — jak dolíčeno — nedostává zákonných předpokladů pro určovací žalobu, bylo ji, třeba že žalovaný nedostatek ten v první stolici — alespoň ne zřetelně — nevytýkal, zamítnouti. Po té nebylo již třeba se také ještě obírati věcnou stránkou žaloby a není tudíž také třeba míti zřetel k vývodům dovolání co do rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.