— Čís. 5615 —
Čís. 5615.
Pokud dlužno spatřovati zmatek dle čís. 9 §u 477 c. ř. s. v tom, že odvolací soud opravil rozsudek prvého soudu, ač šlo vlastně o jeho změnu.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1926, Rv I 855/25.)
Nejvyšší soud vyhověl dovolání, zrušil napadný rozsudek a uložil odvolacímu soudu, by znovu rozhodl a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Do rozsudku soudu prvé stolice, jenž rozhodl prozatímně v ten rozum, že žalobci přísluší nárok ze správy co do důvodu proto, že koupená kráva nebyla březí, kdežto nárok ze správy pro nemoc krávy neuznal důvodem po právu, podaly obě strany odvolání a to do části výroku jim nepříznivého. Odvolací soud po neveřejném zasedání převzav zjištění prvého soudu za svá nevyhověl žádnému z odvolání a opravil mezitímní rozsudek prvé stolice v ten rozum, že nárok žalobcův ze správy trvá důvodem po právu; výrok o nákladech řízení prvé stolice vyhražen konečnému rozsudku a náklady odvolacího řízení byly navzájem zrušeny. Tento rozsudek napadají žalovaní ve svém dovolání v prvé řadě z důvodů zmatečnosti čís. 9 §u 477 c. ř. s., jelikož jest výrok sám se sebou v rozporu. Soud prvé stolice vycházel ze stanoviska, že se žalobce domáhá nároku ze správy, jednak proto, že koupená kráva neměla vlastností slibovaných, že nebyla březí, jednak proto, že koupená kráva trpěla chorobami, pro něž musela býti z nouze poražena, tedy vadami neodstranitelnými. Důsledkem toho, jelikož žalobní nárok jen z jednoho důvodu soud prvé stolice uznal, z druhého však nikoli, upravil dle toho svůj výrok rozsudkový. Jde nyní o otázku, zda odvolací soud svým výrokem rozsudek soudu prvé stolice potvrdil, či změnil. Dovolatel spatřuje v provedené opravě výroku ve skutečnosti změnu rozsudku a proto napadá rozsudek odvolacího soudu a uplatňuje v prvé řadě jako dovolací důvod zmatečnost rozsudku podle §u 477 čís. 9 c. ř. s. Nemůže býti pochybností o tom, že v tomto případě nešlo o opravu rozsudku, jakou má na mysli § 419 c. ř. s., nýbrž o změnu rozsudku prvé stolice, vyhovující žalobcovu odvolání. Odvolací soud správně ve svých důvodech zabýval se oběma důvody, na nichž dle mínění soudu prvé stolice žalobce svůj žalobní nárok zakládal, jelikož však tyto důvody co do právních důsledků mohou vésti k různým výsledkům, musil i odvolací soud setrvati na cestě soudem prvé stolice nastoupené a ve svém výroku o žalobcovu právním nároku výraz dáti v ten rozum, zda žalobnímu nároku z tohoto či onoho důvodu vyhovuje, či nevyhovuje. Odvolací soud ovšem prohlásil, že žádnému z odvolání nevyhovuje, avšak tím, že dodal, že rozsudek napadený opravuje, nevyřídil správně obě odvolání a vzhledem na právní stanovisko prvého soudu se strany jedné a důvody odvolacího soudu se strany druhé plyne, že odvolání žalobcovu vskutku vyhovuje — tedy mění dle právního stanoviska prvého soudu jeho rozsudek. Tu nejde tedy o stylistickou opravu neb úpravu rozsudku prvé stolice, jakou má na mysli § 419 c. ř. s., neboť tu by musil odvolací soud rozsudek napadený v plném rozsahu potvrdili, což se nestalo — jest tu proto rozpor ve výroku samém a uplatňovaný důvod jest opodstatněn.