— Čís. 6001 —
Čís. 6001.
K pronájmu nemovitosti otcem nezletilého dítěte na delší dobu, než v místě obvyklo, jmenovitě se zřeknutím se práva k výpovědi, vyžaduje — Čís. 6001 —
759
se svolení opatrovnického soudu (§ 233 obč. zák.) a to i za platnosti zákonů o ochraně nájemců. K tomu, že tu takového svolení nebylo, dlužno přihlédnouti z úřadu.
(Rozh. ze dne 4. května 1926, Rv II 794/25.)
Žalobce najal místnosti v domě žalovaných nezletilců, za něž smlouvu uzavřel jich otec. Nájemní smlouva byla uzavřena na dva roky, nebyla však schválena opatrovnickým soudem. Nájemné 100 Kč měsíčně zaplatil žalobce na dva roky předem. Kromě toho zaplatil žalobce na dva roky předem měsíčních 450 Kč z důvodu odškodnění. Po osmiměsíčním nájmu najaté místnosti vyhořely, pročež žalobce domáhal se na žalovaných vrácení přeplaceného nájemného. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, shledav opodstatněnou námitku nedostatku pasivního oprávnění ku sporu. Důvody: Pokud se týče otázky legitimace, jsou majiteli domu nesporně žalované děti. Otec jejich jest pouhým správcem jejich majetku dle §§ 149, 150 a násl. obč. zák. Nějaké právo požívací při nabytí nemovitosti mu zřízeno nebylo a nestal se ani poživatelem nemovitosti tím, že sproštěn byl soudem opatrovnickým povinnosti skládati účet. Nemohl tudíž nikdy vystupovati a uzavírají smlouvy jménem vlastním, jako poživatel, nýbrž vždy pouze jako zástupce a jménem nezletilých dětí. Podle § 233 obč. zák. vyžadují pak smlouvy, které nenáležejí k řádnému provozování hospodářství a jsou povahy důležitější přivolení opatrovnického soudu. O tom není pochybnosti, že nájemní smlouva, uzavřená bez výpovědi na dvě léta, nespadá do řádné správy domu a jest svou povahou důležitějšího významu, že vyžaduje tudíž schválení opatrovnického soudu. Že smlouva nebyla opatrovnicky schválena, jest nesporno. Nelze ji tudíž uznati dle § 865 obč. zák. vůči žalovaným za platnou. Odvolání se žalobce na platnost zákona o ochraně nájemníků mluví spíše proti němu; má totiž spíše ten význam, že i smlouvy uzavřené na dobu kratší — za platnosti zákona o ochraně nájemníků, — tohoto schválení potřebují. Ani z uznání žalované strany, ohledně 1600 Kč nemůže žalující žádné důsledky vyvozovati, ježto i toto uznání stalo se nesporně bez souhlasu opatrovnického soudu. (Sb. n. s. 1404). Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolatel shledává nesprávné právní posouzení v tom, že první soud zamítl žalobu pro nedostatek pasivní legitimace žalovaných, poněvadž nájemní smlouva nebyla ohledně nezletilých žalovaných opatrovnicky schválena. Žalované, zastoupené svým otcem, uznaly smlouvu za správnou, ale namítly, že žalobce nemůže od nich žádati měsíčně 450 Kč zpět, poněvadž nejde o nějaké zaplacení jim, nýbrž o splnění smlouvy, kterou uzavřel s jejich otcem, že ujednaly jen se žalobcem měsíční nájemné 100 Kč. Později však namítly žalované nedostatek pasivní legitimace. Bylo tedy povinností soudu zkoumati, pokud tyto námitky jsou oprávněny, zvláště když předložená nájemní smlouva nebyla soudně schválena. Nyní však vstoupila do sporu mezitím zletilosti nabyvší žalovaná Helena P-ová a namítla, že neschválila nájemní smlouvu, že nic ze smlouvy nedostala, že smlouva byla uzavřena otcem — Čís. 6001 —
v jeho vlastním jméně a ne jménem dětí, neboť přebytky výtěžku z donni ponechány byly opatrovnickým soudem otci k volnému nakládání bez povinnosti kladení účtů. I když otec jednal jako správce domu, nejsou děti pasivně legitimovány, poněvadž smlouva nebyla opatrovnicky schválena. Otec nesmí ve věcech, které nenáležejí k řádnému provozování hospodářství a jsou důležitější povahy, bez přivolení soudu nic podnikati. Pronájem na dobu delší, než je v místě obvyklo a zvláště pronájem se zřeknutím se práva výpovědi jsou právními jednáními, která nenáležejí k řádnému provozování hospodářství a jsou důležitější povahy. Tato právní jednání nemůže otec bez svolení soudu předsebráti (§ 233 obč. zák. a § 189 nesp. říz.). Taková právní jednání bez soudního schválení jsou vůči nezletilým podle § 865 obč. zák. neplatná. Zákon o ochraně nájemníků nezrušil ustanovení § 233 obč. zák. Má-li nájemce nárok na vrácení nájemného napřed zaplaceného, může jej toliko uplatňovati proti tomu, s kým smlouvu učinil. Uchyluje-li se prakse, jak odvolatel praví, od zákona, jenž souhlasně s literaturou staví otce na rovců poručníkovi, nelze z toho nic pro správný výklad zákona vyvozovati. Poukaz odvolatele, že opatrovnický soud také této praxi hoví, není případným. Opatrovnický soud ponechal otci Antonínu P-ovi všechny užitky z domu jeho nezl. dětí bez kladení účtů, ačkoliv šlo, jak odvolatel praví, o nemovitosti značné ceny a přiměřeného výnosu. Toto rozhodnutí soudu odpovídá úplně zákonu. Antonín P-а, otec žalovaných, koupil dům a daroval jej svým dětem, byl oprávněn ve smyslu § 150 obč. zák. požadovali, by mu užitky z domu ponechány byly. Tak jako třetí, který dětem daruje majetek a otci povolí jeho požívání, tak může otec sám, jenž dal dětem majetek, dokud k tomu povinen nebyl, si vymíniti požívání darovaného majetku. Otázkou, má-li Antonín P. právo požívací a je-li třeba, by nájemní smlouvy, s jinými osobami od něho na pět let uzavřené, předložil ku schválení, netřeba se zabývati. Názor odvolatele, že § 188 nesp. říz. nežádá obligatórni schválení nájemních smluv, je mylný. Zde mluví zákon jen o nájmu přes dobu nezletilosti. Ale v § 189 nesp. říz. ustanovuje, že k pronájmu proti obvyklé výpovědi а k pachtování jednotlivých částí statku nepatrného významu a na obvyklou dobu může soud poručníkovi dáti povolení, aniž poručník musí smlouvy tyto předložiti k schválení. Tímto ustanovením je jen potvrzeno, že k pronájmu místnosti na dva roky bez výpovědi je podle § 233 obč. zák. třeba soudního schválení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pokud jde o dovolací důvod dle §u 503 čís. 4 c. ř. s. jest pro rozhodnutí sporu v první řadě závažnou skutečnost, že smlouva, kterou žalobce ujednal s Antonínem P-em o nájmu dílny v domě jeho nezletilých dětí, nebyla, jak k její platnosti by bylo náleželo, soudem opatrovnickým schválena. Že tohoto opatrovnického schváleni bylo dle zákona třeba, přiléhavě vyložily již nižší soudy, a lze poukázati na dotyčné odůvodnění jejich rozsudků, k nimž se vzhledem na obsah dovolání ještě dodává, — Čís. 6001 —
761
že § 233 obč. zák. nejen nebyl předpisy zákona o ochraně nájemníků zrušen, nýbrž že nabyl ještě širší účinnosti, ježto smlouvy nájemní staly se vzhledem na různá omezení zákona o ochraně nájemníků v příčině výše nájemného, zapovědí různých vedlejších úmluv a pod právním jednáním závažné důležitosti, ježto s přestoupením těchto obmezujících předpisů jsou spojeny a mohou jím vzniknouti závažné právní následky (srov. § 187 nesp. říz.). K tomu přistupuje dále i to, že nájemní smlouva, o niž jde, byla spojena s úmluvou o odškodnění, pokud se týče o odstupném pro Antonína P-а, která dle předpisu zákona o ochraně nájemníků jest právně nedovolena. Odvolací soud vším právem přihlížel i bez námitky k tomu, zda smlouva jest soudně schválena, ježto jde o zákonný předpoklad pro platnost smlouvy, který soud při právním posouzení sám od sebe musí zkoumati, jakmile přichází ve zřetel smlouva dojednaná za nezletilé děti. Nebyla-li tedy smlouva opatrovnickým soudem schválena, nedošlo v příčině nezletilých dětí vůbec k platnému dojednání smlouvy a důsledkem toho nemohly ze smlouvy takové pro nezletilé děti vzniknouti žádné závazky a zejména nemohly vzniknouti pro děti žádné závazky ani z toho, že žalobce nedbaje tohoto nezbytného předpokladu pro platnost smlouvy, platil Antonínu Р-Ovi ujednané s ním nájemné pokud se týče odstupné. Nelze dáti žalobci za pravdu, že nebylo jeho věcí starati se o to, zda otec peníze odvede dětem nebo jich pro děti použije a že tento vnitřní poměr otce k dětem se jeho netýkal. Platil-ii žalobce otci vzhledem na smlouvu s ním ujednanou dříve ještě, než soudním schválením nabyla platnosti, jednal na své nebezpečí, jeho placení nelze uznati za právně účinné vůči dětem, ježto otec nemaje soudního svolení neb oprávnění k tomu, placení to s právním účinkem pro děti přijati nemohl. Příklad uvedený dovolatelem o placení prokuristovi jest nemístným, neboť prokurista jest udělením prokury k přijetí platů pro principála zákonně oprávněn, což na otce nepřiléhá. Kdyby tomu bylo tak, jak dovolatel míní, stal by se bezcenným předpis zákona o schválení smluv nezletilců soudem poručenským neb opatrovnickým, kdyby nezletilé děti již před soudním schválením měly býti právně zavázány z ujednání otce a z platů od něho pro děti přijatých. Pro tento nedostatek soudního schválení může se tedy žalobce ohledně platů vykonaných na tuto smlouvu, pokud přesahují nájemné soudem stanovené, držeti jenom otce nezletilých dítek a vrácení jich jen na něm požadovati, leda že by byl prokázal, že peníze ty byly do majetku dětí odevzdány a v tomto majetku jsou, což však žalobce ani netvrdil. Žalobce není tedy oprávněn, požadovati vrácení placených částek na dětech a dlužno při tom ještě poukázati k tomu, že dle úmluvy žalobce s Antonínem P-em byla ostatně částka 10800 Kč určena jakožto odškodné přímo pro Antonína Р-u a jemu také z toho důvodu placena, takže ohledně této částky vůbec ani nelze tvrditi, že by se bylo placení stalo pro žalované děti. Právem tedy nižší soudy uznavše námitku nedostatku pasivní legitimace za odůvodněnou, zamítly žalobní nárok.