— Čís. 6079 —
Čís. 6079.
Prodej podle čl. 310 obch. zák.
Řízení o návrhu na povolení prodeje podle čl. 310 obch. zák. jest věcí soudnictví nesporného.
Věcná příslušnost řídí se předpisy §§ 51 a 52 j. n., místně příslušným jest soud, u něhož by mohl býti věřitel žalován.
Není sice předepsáno, by odpůrce navrhovatelův byl zpraven soudem o povolení prodeje ruční zástavy, nelze mu však upříti právo (§ 9 nesp. říz.), by se bránil, ať se již o povolení dozvěděl jakkoliv.
Nesporný soudce není bezvýhradně povinen postoupiti věc příslušnému soudu.
(Rozh. ze dne 1. června 1926, R I 415/26.)
Soud prvé stolice (obchodní soud v Praze) povolil k žádosti anglické firmy prodej podle čl. 310 obch. zák. K rekursu odpůrce navrhovatelky rekursní soud žádost zamítl pro místní nepříslušnost soudu prvé stolice, nevyhověl však rekurentovu návrhu na přisouzení útrat rekursu. Důvody: Rekursu nelze upříti oprávnění. Dle čl. 310 obch. zák. slušelo žádost podati u obchodního soudu pro věřitele, tudíž pro žadatelku příslušného. Jelikož však obchodní soud v Praze pro žadatelku jako firmu se sídlem v Anglii není obchodním soudem pro ni příslušným, není obchodní soud v Praze pro povolení žádosti příslušným, napadené usnesení jest tudíž, poněvadž bylo vydáno nepříslušným soudem, nezákonné a slušelo je zrušiti a žádost odmítnouti.
Nejvyšší soud odmítl rekurs odpůrce navrhovatelky do výroku o útratách a nevyhověl dovolacímu rekursu. navrhovatelky. Důvody:
Řízení o návrhu na povolení prodeje ruční zástavy ve smyslu čl. 310 obch. zák. není řízením sporným ani exekučním, nýbrž věcí soudnictví nesporného, o němž platí předpisy císařského patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. Z ustanovení čl. XIII. čís. 9 uvoz. zák. к exekučnímu řádu, dle něhož předpisy čl. 310 obch. zák. zůstávají nedotčeny, nelze ještě dovozovati, že by mělo býti postupováno dle zásad exekučního řádu (srov. Staub-Pisko § 5 při čl. 310 obch. zák., rozh. nej v. soudu čís. 3811 sb. n. s. a plen. rozh. býv. vid. nejv. soudu ze dne 22. dubna 1902, čís. 3745 z r. 1901, čís. 591 sb. Dr. Nowaka). Odpůrce navrhovatelky stěžuje si do rozhodnutí rekursního soudu o útratách rekursu. Než dle §u 14 nesp. pat. v doslovu cís. nař. ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. jest proti rozhodnutí soudu druhé stolice o útratách rekurs nepřípustným. Bylo proto rekurs odmítnouti, když se tak nestalo již soudem prvé stolice.
Rekursní soud zamítl právem návrh na povolení prodeje dle čl. 310 obch. zák. již pro nepříslušnost dovolaného soudu a stačí tu poukázali ke správným důvodům napadeného usnesení. Neodůvodněnou jest výtka rekurentčina, že měl rekursní soud sám určití, který soud jest příslušným a stěžovatelku na tento soud poukázati. § 2 druhý odstavec čís. 1 nesp. říz. takovéto bezvýhradné povinnosti nespornému soudci neukládá (slovo »allenfalls«). Jen tehdy, když dle okolností případu může zjistiti příslušný soud, má věc postoupiti tomuto soudu (§ 44 j. n.). V tomto případě není této podmínky. Věcná příslušnost řídí se předpisy §§ 51 a 52 j. n., místně příslušným jest soud, u něhož by mohl býti věřitel (navrhovatel) žalován (srov. Staub-Pisko § 2 při čl. 310 obch. zák.). Který soud by tu přišel v úvahu pro navrhovatelku, jako cizinku, nelze posoudili, poněvadž v tom směru navrhovatelka neuvedla skutkových okolností, z nichž by se dala bezpečně příslušnost některého z tuzemských soudů dovoditi. К otázce, zda byl přípustným rekurs odpůrce proti usnesení prvého soudu, povolivšímu prodej, dlužno uvésti, že byť i zákon v čl. 310 obch. zák. nenařizoval, aby byl zpraven odpůrce soudem o povolení prodeje ruční zástavy, přece nelze odpůrci zásadně odepříti právo, by se bránil, ať se již o povolení prodeje dozvěděl jakkoliv. Rozhodným je tu předpis §u 9 nesp. říz.