— Čís. 5871 —
509
Čís. 5871.
Prozatímní opatření (§ 381 ex. ř.).
Výhradou vlastnictví není ještě dán též nárok na vydání věci s touto výhradou prodané a osvědčena-li dotyčná výhrada, není tím ještě osvědčen nárok na vydání.
K osvědčení ohrožení nároku ve smyslu §u 381 čís. 1 ex. ř. nestačí tvrzení pouhé abstraktní možnosti stižení nebo zmaření soudního vymáhání neb uskutečnění nároku; dlužno osvědčiti nebezpečí konkrétní.

(Rozh. ze dne 19. března 1926, R II 71/26.) Návrhu, by bylo povoleno prozatímní opatření ku zajištění nároku na vydání nábytku, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurent má neprávem za to, že, co se týče osvědčení jeho nároku a osvědčení ohrožení, jsou tyto předpoklady prozatímního opatření splněny a ježto jinak závady není, že prozatímní opatření úschovou nábytku odpůrcům s výhradou vlastnictví prodaného k zajištění jeho nároku na vydání nábytku bylo povolí ti. Rekursní soud případně dovodil, že výhradou vlastnictví není ještě dán též nárok na vydání věci s touto výhradou prodané a osvědčena-li dotyčná výhrada, že není tím osvědčen také uvedený nárok. Není tedy, ježto osvědčena jest jen výhrada vlastnictví, osvědčen nárok na vydání nábytku. Než tento nedostatek osvědčení nároku nepadá na váhu, neboť podle §u 390 prvý odstavec ex. ř. lze nedostatečné osvědčení tvrzeného nároku nahradí ti složením jistoty. Schází však pro povolení prozatímního opatření nutné osvědčení ohroženi tvrzeného nároku po rozumu §§ 381 čís. 1 a 390 druhý odstavec ex. ř. K osvědčení ohrožení nároku ve smyslu §u 381 čís. 1 ex. ř. nestačí tvrzení pouhé abstraktní možnosti stiženi nebo zmaření soudního vymáhání neb uskutečnění nároku a není tudíž osvědčeno nebezpečí poukazem rekurentovým, že by odpůrci mohli prodejem nábytku nebo dáním do zástavy jeho nárok na vydání nábytku zmařiti nebo stížiti. Osvědčiti dlužno nebezpečí konkrétní. Co se toho týče, poukazoval rekurent ve svém návrhu na to, že jeho odpůrci jsou od více věřitelů žalováni a stíhání exekucemi, avšak tím ohrožení nároku osvědčeno není, neboť z toho ještě nebezpečí pro nárok rekurentův nutně nenásleduje a ostatně rekurent se také ve svém dovolacím rekursu této okolnosti jako osvědčení nebezpečí pro svůj nárok již ani nedovolává.
Citace:
č. 5871. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 533-534.