— Čís. 6031 —
810
Čís. 6031.
Pro žalobu o zrušení pravoplatného soudního svolení k výpovědi jakožto exekučního titulu jest pořad práva přípustným, žalobě nelze vyhověti, uplatňováno-li v ní to, co by bylo bývalo uplatňováno v dovolacím rekursu, nepřípustném vzhledem k §u 4 (5) zák. o ochraně nájemců.
(Rozh. ze dne 14. května 1926, Rv II 266/26.)
Žalovanému jako vlastníku domu bylo dáno soudem první i druhé stolice povolení k výpovědi ze živnostenské provozovny, sestávající z pekárny, skladiště, jednoho oddělení sklepa a jednoho oddělení půdy. Výpověď byla dána z důvodu §u 1 odst. (2) č. 17 zákona o ochr. náj. ze dne 25. dubna 1924, č. 85 sb. z. a n., podle něhož z důvodů příkladno vypočtených jest pokládati za důležitý důvod pro výpověď také zánik živnostenského oprávnění nájemníkova k provozování živnosti v najatých místnostech. Okresní soud rozhodoval o žádosti žalovaného dne 21. února 1925 (ještě za platnosti zákona čís. 85/1924), rekursní soud však rozhodoval o rekursu žalobcově až dne 7. dubna 1925 (již za platnosti nového zákona o ochraně nájemníků ze dne 26. března 1925, č. 48 sb. z. a n., kterýž nepřevzal shora zmíněný důvod výpovědní). Rozhodnutím rekursního soudu nabylo povolení k výpovědi moci práva (§ 4 odst. 5 zák. o ochr. náj.) a bylo po té na žádost žalovaného zahájeno proti žalobci exekuční řízení k vyklizení místností. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce zrušení daného povolení k výpovědi, tedy zrušení exekučního titulu, jen z toho důvodu, že výpověď jemu daná založena byla na důvodu, jenž byl sice důvodem výpovědním v době, kdy rozhodoval první soud, ale nebyl již důvodem výpovědním v době, kdy rozhodoval rekursní soud, že rekursní soud nového práva nedbal, ač jde o předpisy vydané v zájmu veřejném, a že tedy vypovězená strana jest oprávněna sporem žádati za zrušení výpovědi, která prý je neplatila. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jest na první pohled patrno, že žalobce touto žalobou snaží se nahraditi opravný prostředek proti usnesení rekursního soudu o výpovědi, který je podle §u 4 (5) zák. o ochr. náj. vyloučen, neboť co by jinak uplatňoval v dovolací stížnosti — kdyby byla nepřípustná, — uplatňuje nyní žalobou, totiž že rekursní soud neposoudil věc po stránce právní správně, nepouživ správné právní normy na dotyčný případ. Bylo to patrno hned ze žaloby a ze spisů výpovědních, jichž se žalobce v žalobě dovolával. Nejde tu o věc právoplatně rozhodnutou podle §u 240 třetí odstavec a §u 261 prvý odstavec c. ř. s. a o opětné rozhodováni věci jednou již pravoplatně rozhodnuté, neboť žalobce nedomáhá se toho, by bylo znova rozhodováno o návrhu žalovaného na povolení výpovědi, nýbrž domáhá se odstranění pravoplatného rozhodnutí nesporného soudce pořadem práva. Žaloba, jež čelí v tomto případě ke zrušení soudního exekučního titulu pro jeho neplatnost, patří sice na pořad práva vzhledem na ustanovení §u 42 j. n. a § 35 a násl. ex. ř., avšak důvodnosti nelze jí přiznati z příčiny shora uvedené.