— Čís. 6068 —
885
Čís. 6068.
Zánik oddělných práv podle §u 12 vyr. ř. nastává již podle zákona. Exekuční soud není oprávněn prohlásiti usnesením k návrhu vyrovnacího správce exekuční zástavní práva za zaniklá podle §u 12 (1) vyr. ř. vzhledem k zahájení vyrovnacího řízení na jmění dlužníkovo. Exekuční soud jest však i za vyrovnávacího řízení oprávněn vysloviti zrušení exekuce, ale jen z důvodu uznaných exekučním řádem, jinak jen z důvodu zvláště vytčených ve vyrovnacím řádě.
(Rozh. ze dne 26. května 1926, R I 423/26.)
K návrhu vyrovnacího správce prohlásil exekuční soud vzhledem k zahájení vyrovnacího řízení exekuční zástavní práva podle §u 12 vyr. řádu zaniklá. Rekursní soud zamítl návrh vyrovnacího správce, nepřikloniv se k názoru rekursu, že soud prvé stolice nebyl oprávněn prohlásiti zástavní práva za zaniklá.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a odmítl návrh vyrovnacího správce.
Důvody:
Exekuční soud překročil meze své věcné příslušnosti, prohlásiv usnesením k návrhu vyrovnacího správce zástavní práva za zaniklá podle §u 12 vyr. ř. vzhledem k zahájení vyrovnacího řízení na jmění dlužníkovo. Zánik oddělných práv podle §u 12 vyr. ř. je skutečností nastávající již podle zákona, aniž je k tomu třeba výroku exekučního soudu, jenž spolupůsobil jako takový při jich vzniku. Zákon neukládá exekučnímu soudu, by prohlásil se o zániku tom, byť i jen deklaratorně, přesahuje proto napadené usnesení exekučního soudu meze vykázané mu působnosti. Náleželo zajisté k povinnostem vyrovnacího správce, by zjistil z exekučních spisů, která oddělná prává zanikla podle §u 12 vyr. ř. V tomto případě vyrovnací správce tak učinil, jak je patrno z jeho podání, tím však byla jeho působnost v naznačeném směru vyčerpána. Exekuční soud je zajisté povinen býti vyrovnacímu správci nápomocen při oné činnosti, t. j. svoliti k nahlédnutí ve spisy nebo sděliti mu skutečnosti, z nichž lze souditi na zánik oddělných práv podle §u 12 vyr. ř., není však oprávněn vysloviti přímo usnesením zánik práv těch a ponechati vymáhajícím věřitelům na vůli, by odporovali jeho usnesení, budou-li pokládati za potřebné, by odvrátili od sebe případné následky tohoto výroku. Exekuční soud může zajisté vysloviti i za vyrovnávacího řízení, t. j. před jeho právoplatným skončením, zrušení exekuce, ale jen z důvodu uznaného exekučním řádem, jinak jen z důvodů zvláště vytčených ve vyrovnacím řádě (§ 12 (2), zrušení řízení zavedeného za účelem zpeněžení, § 10, zrušení exekuce zavedené již za řízení vyr.). Že vyrovnací správce měl na mysli skutečné zrušení exekuce z důvodu §u 12 (1) vyr. ř., jest patrno z dalšího jeho návrhu na vydání úředního vysvědčení o tom, ohledně kterých věřitelů vešlo usnesení exekučního soudu v moc práva. Tak pojímal věc i rekursní soud, jenž pokládal oddělná práva vymáhajících věřitelů, kteří nepodali rekursu, za zrušená bez možnosti, by opět oživla. Z toho jest nejlépe patrno, k jakým důsledkům vedlo napadené usnesení exekučního soudu, prohlásivši oddělná práva za zaniklá, třeba tak učinilo s výhradou §u 12 vyr. ř. a s poukazem na zahájení vyrovnacího řízení. Názoru zde vyslovenému, nejsou na úkor rozhodnutí čís. 2777 a 3129 sb. n. s., uvedená v usnesení rekursního soudu, neboť v obou těchto případech šlo skutečně o zrušení exekuce z důvodu uznaného výslovně zákonem, ne však o usnesení rázu svrchu naznačeného. Exekuční soud, povolaný jedině k opatřením, týkajícím se exekučního řízení, nebyl proto oprávněn rozhodnouti o návrhu, jenž do tohoto řízení vůbec nezasahá, a měl jej odmítnouti.