— Čís. 6008 —
770
Čís. 6008.
Manželský otec (státní zaměstnanec) jest povinen vydati dítěti drahotní přídavek, jejž na ně pobírá, třebas mu již poskytoval výživné ze svého základního platu.
(Rozh. ze dne 5. května 1926, Rv I 346/26.)
Žalovaný železniční zřízenec dostal pro své odděleně žijící dítě 3000 Kč přídavku. Žalobě, jíž se dítě domáhalo na žalovaném zaplacení tohoto přídavku, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Soud prvé stolice neposoudil po právní stránce věc správně. Jak vychází z nařízení a ze zákona o výplatě přídavku pro děti státním zaměstnancům z příčiny drahotních poměrů vyvolaných válkou (nařízení 32/1916, 9, 275, 472, 241, 248, 449/1917, 146, 210, 333/1918) a jak dále vychází ze zákona 394/ 1922 a ze zákonů v tomto zákoně uvedených a od roku 1918 vydaných, přísluší přídavek pro děti nikoliv dítěti, nýbrž poskytuje se jeho otci, státnímu zaměstnanci, jako zvýšení jeho požitků, aby mu byla umožněna povinnost k výživě. Vychází to zejména z ustanovení § 6 odst. (5) a (6) zákona 394/1922, kde jest ustanoveno, že má se platiti za určitých okolností přídavek na děti otci, státnímu zaměstnanci, jen v té výši, kterou státní zaměstnanec skutečně platí pro své dítě třetím osobám. Správnost tohoto názoru vychází také z toho, že § 3 zákona 314/1920, (177/1924) ustanovuje, že přídavky na děti podléhají exekuci jen potud úplně, pokud se vede exekuce pro toto dítě za účelem vymáhání výživného proti státnímu zaměstnanci. Zejména poslední ustanovení dokazuje nejlépe, že přídavek na děti nepřísluší dítěti, nýbrž otci za účelem umožnění povinnosti výživného. Z těchto vývodů vyplývá, že dítě nemá nároku, aby mu otec postoupil přídavek na děti. Nárok dítěte proti otci opírá se jedině o zákonitou povinnost otce k výživě jeho manželského dítěte (§ 141 obč. zák.). Výši tohoto výživného určí opatrovnický soud v nesporném řízení. Samozřejmě béře při tom zřetel na výši přídavku pro děti, který otec bere. Na základě usneseni opatrovnického soudu lze, jak bylo shora uvedeno, vésti ncobmezeně exekuci na přídavek pro děti a vymáhati zabavení a přikázání tohoto přídavku. Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Již před válkou, pokud se týče před tím, než zaměstnancům byly poskytovány drahotní přídavky, byl každý otec povinen, vyživovati své děti, ačkoliv platy zřízenců nebyly odstupňovány podle rodinných poměrů, nýbrž byly stejně veliké, ať zřízenec měl zákonnou povinnost jiné osoby vyživovati nebo jí neměl. Válkou nastala změna potud, že se uznalo, že normální platy nestačí ani pro zaměstnance samé, tím méně pro rodinu, přiznány tedy přídavky odstupňované podle rodinných poměrů. Zaměstnavatel věděl, že zřízenec musí své děti vyživovati již z platu normálního, ale shledávaje, že částky, které takto může dětem poskytovati, nestačí k jejich výživě, vyměřil mu přídavek též pro ně. Tento přídavek měl tedy přímo určení, by se ho dostalo dětem, ne by si ho podržel otec sám, vždyť by mu nebyl býval dán, kdyby neměl dětí, a by se jim ho dostalo kromě výživného, které jim otec byl povinen dávati již ze svého základního platu: je to tedy přídavek ve prospěch osoby třetí. Zaměstnavatel nevyhražoval si ovšem právo, přidržovati zřízence, by přídavek dával dětem (§ 881 obč. zák.), nýbrž ponechal to jim, by se ho na otci domáhali po případě pořadem práva (Sb. n. s. čís. 917, 927). Posuzuje-li se věc podle těchto zásad, jest zřejmo,. že odvolací soud neposoudil věc po stránce právní správně.