— Čís. 6012 —
776
Čís. 6012.
Podsudnická smlouva může býti smlouvou čistě námezdní, nebo smlouvou svého druhu, v zákoně nepojmenovanou, může však býti také pachtovní smlouvou o provozování hostinské živnosti v najatých místnostech, za kterouž jest ji považovati, vykazuje-li podstatné znaky takové smlouvy uvedené v §u 1090 obč. zák. Stačí, bylo-li nájemné smluveno určitým penízem z vycepovaného hektolitru. Není třeba, by nájemné (pachtovné) bylo pro jednotlivá kalendářní období stejné. Pro vznik a trvání pachtovní smlouvy jest bez významu schválení pachtýře živnostenským úřadem (zákaz dalšího provozu pachtované hostinské živnosti).
(Rozh. ze dne 6. května 1926, Rv I 638/26.)
Žaloba o vyklizení hostinských místností byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto — Čís. 6012 —
777
dûvodû:
Odvolací soud založil svůj rozsudek na správném poznání, že pro posouzení právní povahy smlouvy není směrodatným její pojmenování, nýbrž její obsah, a uznal smluvní poměr stran podle jeho obsahu právem za poměr pachtovní. Podsudnická smlouva může býti arci také smlouvou čistě námezdní, nebo smlouvou svého druhu, v zákoně nepojmenovanou, může však býti také smlouvou pachtovní o provozování hostinské živnosti v najatých místnostech dle §u 7 zákona o ochraně nájemníků, a za takovou dlužno ji považovati, vykazuje-li podstatné znaky takové smlouvy uvedené v § 1090 obč. zák. Nelze souhlasiti s názorem, že v tomto případě nejde o pachtovní smlouvu již proto, poněvadž úplata nebyla smluvena v pevných, pravidelně se opakujících peněžitých částkách, nýbrž učiněna byla závislou na výši vycepovaného piva. Jest sice podmínkou pro vznik nájemní (pachtovní) smlouvy podle §§ 1090 a 1094 obč. zák., by nájemné (pachtovné) _ bylo již předem určitě stanoveno, tím však, že v tomto případě bylo smluveno pohyblivě 16 Kč z vycepovaného hektolitru, nestalo se nájemné (pachtovné) neurčitým. Aby nájemné (pachtovné) bylo pro jednotlivá kalendářní období stejné, zákon nevyžaduje, k jeho určitosti dostačí zjistiteinost smluveným způsobem. Pro posouzení, zda jsou tu ostatní podmínky pachtovní smlouvy, není rozhodným stav za předchůdce žalobců v držbě hostince, ani bezprostředně po koupi hostince, nýbrž stav v červenci 1925, kdy žalovaný dostal výpověď. Tehdy byl žalovaný na vlastní návrh žalující strany ze dne 8. března 1921 schválen již okresní politickou správou jako nájemce hostinské živnosti. Účelem návrhu bylo podle jeho obsahu, by žalovaný vedl živnost pod svým jménem, na svůj účet a na vlastní zodpovědnost, měl ledy přestali dříve snad trvající poměr žalovaného jako zaměstnance žalující strany, žalovaný se měl státi samostatným podnikatelem. Žalující strana tvrdí, že žádala za schválení žalovaného pachtýřem v omylném předpokladu, že podsudní smlouva bude změněna ve smlouvu pachtovní, dále, že když k této změně pro odpor žalovaného nedošlo, zapomněla žádost odvolati, a vytýká dle §u 503 čís. 2 c. ř. s. neúplnost řízení, poněvadž nebyl o správnosti těchto jejich tvrzení vyslechnut svědek Antonín K. Provedení tohoto důkazu nebylo třeba, neboť omyl žalující strany by šel na vrub žalovaného jenom, kdyby jej byl sám vyvolal neb aspoň o něm věděl, což však nebylo tvrzeno, zapomětlivost žalující strany nemůže pak odčinili skutečnost, že žalovaný provozoval od roku 1921 do roku 1925 hostinskou živnost se souhlasem žalobců jako pachtýř, stal se jako pachtýř členem měšťanského společenstva hostinských a výčepníků a členem jeho mistrovské nemocenské pokladny, čímž pominula dřívější povinnost žalobců, by ho jako svého zaměstnance pojistili u okresní nemocenské pokladny, dále že výdělková daň z hostinské živnosti byla nyní předpisována žalovanému osobně jako pachtýři. Podle, zjištění nižších soudů vedl žalovaný již dříve živnost samostatně, objednával a platil sám pivo, nesl veškeré daně, dávky a výlohy ze svého, a ponechával si celý užitek proti tomu, že odváděl žalující straně 16 Kč, později 18 Kč z každého vycepovaného hektolitru piva. I kdyby se tato dřívější samostatnost žalovaného molila posuzovati jako stav pouze faktický, a bylo možno dávku z vyčepovaného piva pokládati za dřívějšího stavu nikoliv za pachtovné, nýbrž za odváděnou část čistého zisku, není v poměru stran od roku 1921 ani po hospodářské ani po právní stránce ničeho, co by umožňovalo pokládati jej za poměr námezdní, a žalovaného nikoliv za pachtýře, nýbrž za zaměstnance žalující strany. Poukazuje-li dovolání na to, že pachtýř živnosti dle živnostenského řádu nesmí býti stotožňovali s pachtýřem dle soukromého práva, sluší mu přisvědčiti potud, že pouhým schválením žalovaného jako pachtýře živnostenským úřadem nemohl pachtovní poměr platně vzniknouti, že k tomu bylo třeba ujednání stran, ale právě výslovně i mlčky projevená srovnalá vůle stran nepřipouští jiného posouzení jejich poměru než jako poměru pachtovního. Jako je pak třeba tento smluvní, obě strany stejně zavazující poměr stran posuzovati nezávisle od rozhodnutí živnostenského úřadu o pachtu živnosti, tak nemá na něj vlivu ani rozhodnutí téhož úřadu o zániku živnostenského oprávnění žalovaného, a nemůže býti přihlíženo ke tvrzeni, že okresní politická správa zakázala na návrh žalující strany žalovanému další provozování pachtované hostinské živnosti.