— Čís. 5612 —
5
Čís. 5612.
Proti zrušovacím usnesením rekursního soudu podle druhého odstavce §u 527 c. ř. s., nebyla-li vyhražena právní moc, jest dovolací rekurs bezpodmínečně vyloučen nejen tehdy, když bylo nařízeno prvému soudu nové usnesení výslovně po slyšení stran, nýbrž i když dle povahy věci a řízení nelze se obejiti bez tohoto slyšení, jež zákon míní v tom širším smyslu, že stranám má býti poskytnuta vůbec účast na řízení k vyjádření se za účelem nového rozhodnutí.
To platí i pro řízení exekuční.

(Rozh. ze dne 5. ledna 1926, R I 1069/25.)
Nejvyšší soud odmítl v exekuční věci dovolací rekurs do zrušovacího usnesení rekursního soudu.
Důvody:
Dlužno především řešiti otázku, zda dovolací rekurs je vůbec přípustným, či nikoliv, a stěžovatel sám otázku tuto v úvodu dovolacího rekursu nadhazuje a ji pro sebe i kladně vyřešiti hledí s odůvodněním, že napadené usnesení nařizuje doplnění řízení jen výslechem znalců, neukládá však, aby k novému rozhodnutí též strany byly slyšeny. Leč odůvodnění toto neuspokojuje. Jak nejvyšší soud důsledně rozhoduje, jest ustanovení §u 527 c. ř. š. dle jeho smyslu a účelu vykládati v ten rozum, že rekurs proti zrušovacím usnesením rekursního soudu podle §u 527, druhý odstavec c. ř. s., nebyla-li výslovně vyhražena právní moc, jest bezpodmínečně vyloučen nejen tehdy, když nařízeno bylo prvnímu soudu nové usnesení výslovně po slyšení stran, nýbrž i vždy tenkráte, když bez tohoto výslovného vytčení nemůže se vydání nového usnesení dle povahy věci a řízení obejiti bez slyšení stran, jež zákon míní v tom širším smyslu, že stranám poskytnuta býti má vůbec účast na řízení k vyjádření se za účelem nového rozhodnutí. V tomto případě byl prvním zrušovacím usnesením rekursního soudu výslech stran soudu prvé stolice výslovně nařízen. Napadené usnesení není podle svého smyslu ničím jiným, než opětným příkazem, by dřívější příkaz byl zúplna splněn ještě výslechem znalců, platí tedy i pro toto druhé zrušovací usnesení stejné hledisko, nehledě k tomu, že ani toto další doplnění nemůže se obejiti bez účasti stran na řízení. Ježto pak v napadeném usnesení není ustanoveno, že má příkaz daný soudu prvé stolice býti proveden teprve, až by nabyl právní moci, není dovolací rekurs podle §u 527 odst. 2 c. ř. s., platného dle §u 78 ex. ř. i pro řízení exekuční, přípustným a bylo jej odmítnout).
Citace:
č. 5612. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 29-30.