— Čís. 5655 —
74
Čís. 5655.
Přikázání pohledávky k vybrání nemá vlivu na aktivní legitimaci exekuta k žalobě z pohledávky a to, stalo-li se přikázání za sporu, vůbec, stalo-li se před sporem, ohledně pohledávky, pokud převyšuje část přikázanou k vybrání.
(Rozh. ze dne 13. ledna 1926, R 11 396/25.)
Procesní soud prvé stolice zamítl žalobu, domáhající se zaplacení pohledávky na žalovaných proto, že přikázáním zažalované pohledávky věřitelům žalobcovým k vybrání byla žalobci odňata další disposice s pohledávkou. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by vyčkaje pravomoci, řízení doplnil a znovu rozhodl. Důvody: Napadený rozsudek je prý nesprávným, poněvadž nedbá změněného petitu, poněvadž má za to, že žalobce pozbyl legitimaci k žalobě tím, že zažalovaná pohledávka byla čtyřmi různými vymáhajícími věřiteli postupně exekučně zabavena а k vybrání přikázána a že nepřihlédl k tomu, že exekuce druhého, třetího a čtvrtého vymáhajícího věřitele byly povoleny až po podání žaloby. Žalobce zastává totiž názor, že nebylo příčiny nevyhověti změněnému žalobnímu petitu, že exekuční zabavení a přikázání k vybrání zažalované pohledávky nedotýká se žalobcovy legitimace k žalobě a jestli přece, tož nikterak exekuční zabavení a přikázání k vybrání nastavší po podání žaloby, pokud se týče ohledně částky, která převyšuje exekučně vymáhané pohledávky vymáhajících věřitelů. První stolice o návrhu na změnu — Čís. 5655 —
75
žalobního petitu nerozhodla. Nesprávným je názor žalobce, že by exekuční zabavení a přikázání k vybrání zažalované pohledávky nemělo vlivu na legitimaci exekučního dlužníka k žalobě. Opak podává se z ustanovení §u 294 a 308 ex. ř. Pravit’ § 294 ex. ř. . .. zabavení vykoná se tím, že soud, který exekuci povoluje, zapoví poddlužníkovi, by dlužníkovi platil. Zároveň budiž dlužníkovi samému zapovězeno, by jinak nenakládal svou pohledávkou, jakož i zástavou pro ni snad zřízenou a zejména nevybral pohledávky .... a § 308 ex. ř. přikáže-li se pohledávka věřiteli, by ji vybral, je tím vymáhající věřitel zmocněn v dlužníkově zastoupení zažalovati poddlužníka o pohledávku .... čemuž nelze rozuměti než tak, že exekučním zabavením a přikázáním k vybrání je legitimace dlužníkova k zažalování zabavené а k vybrání přikázané pohledávky zasažena a omezena. Jde jen o to, jak daleko sahá takové omezení. Odvolací soud má za to, že jen tak daleko, jak daleko sahá vymáhaná pohledávka (Gl. U. č. 7324). Vždyť usnesení povolující exekuční zabavení a přikázání k vybrání výslovně praví, že zabavená pohledávka se přikazuje k vybrání do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství. Je-li tedy zabavená a přikázaná pohledávka tak veliká jako vymáhaná pohledávka, nemá dlužník už žádného oprávnění k zažalování zabavené pohledávky. Je-li však nižší, přísluší mu ohledně částky převyšující vymáhanou pohledávku vymáhajícího věřitele. Že tento názor jest správný, vychází mezi jiným z ustanovení §u 304 ex. ř., který ustanovuje zvláštní postup pro ten případ, že se zakládá zabavená pohledávka na papíru, jenž rubopisem může býti převeden, a nařizuje, že v tomto případě přikázání jest dopuštěno toliko úhrnným penízem zabavené pohledávky a že vymáhající věřitel musí dáti jistotu za vydání přebytku. Podle toho právem první stolice zamítla žalobu ohledně částky potřebné k úhradě pohledávky Alfreda Z-a a jejího příslušenství, pochybila však, když tak učinila i ohledně převyšku zabavené pohledávky. Je ovšem správným, že tento převyšek byl částečně zabaven dalšími třemi vymáhajícími věřiteli (byl-li už taky přikázán k vybrání, ze spisů nevidět), ale to je beze všeho významu, a sice proto, že se tak stalo už po zahájení sporu. Žalovaní myslí ovšem, že ustanovení §u 234 c. ř. s., kterého se tu žalobce k podepření svého stanoviska dovolává, tu použiti nelze, jsou však na omylu. Pravda je, že § 234 c. ř. s. mluví jen o zcizení věci do sporu vzaté, ale podle §u 7 obč. zák. a §u 78 ex. ř. možno ho tu použiti obdobně a to tím spíše, když přece zabavení nejde ani tak daleko, jako zcizení věci do sporu vzaté.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rekurs není opodstatněn. Odvolací soud právem uznal, že přikázání pohledávky k vybrání za sporu nemá vlivu na žalobcovu aktivní legitimaci. Názor ten odpovídá judikatuře bývalého Nejvyššího soudu vídeňského (viz rozhodnutí ze dne 9. února 1914 č. j. Rv II 1296/14, Právník 1915 str. 923), jakož i tohoto Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí č. 4292 Sb. n. s.). Nelze proto hleděti k usnesením ze dne 10. června, 16. června a 25. června 1925, vydaným teprve po podání žaloby (10. dubna 1925), jimiž sporná pohledávka byla přikázána k vybrání firmě bance V. a bance А. V úvahu přichází jedině usnesení ze dne 17. února 1925, jimž zažalovaná pohledávka byla Alfrédu Z-ovi k vybrání přikázána, ovšem pouze částkou rovnající se výši jeho vykonatelné pohledávky proti Františku L-ovi 8000 Kč s přísl., což je připustilo dle §§u 306 a 314 druhý odstavec ex. ř. Právem má odvolací soud za to, že legitimace tohoto k zažalování sporné pohledávky je dotčena a omezena jen co do této částky, nikoliv i co do částky zbývající po úhradě Z-ova pohledávání. Nejvyšší soud poukazuje také v tomto směru stěžovatele na správné důvody napadeného usnesení, a podotýká k vývodům rekursu, že rozhodnutí nejvyššího vídeňského soudu čís. 2968 a 3058 G. Ung., která jsou citována v rekursu, vyslovují ovšem zásadu, že povinnému schází procesní způsobilost co do pohledávky, která byla přikázána k vybráni jeho věřiteli, že však nemluví o částečném přikázání, o nějž jde v tomto případě.