—Čís. 5751 —
Čís. 5751.
Neodmítl-li soud prvé stolice žalobu a limine pro nepříslušnost, nýbrž nařídil prvý rok, při němž žalovaný ohlásil námitku nepříslušnosti, nelze se při jednání o námitce spokojiti jen s údaji žaloby, nýbrž nutno přihlížeti ku všem údajům žalobcovým, třebas žalobce jimi uplatňoval jiný důvod příslušnosti, nežli v žalobě, vyjma sudiště podle §u 104 j. n.
(Rozh. ze dne 10. února 1926, R I 81/26.)
Soud prvé stolice vyhověl námitce předmětné nepříslušnosti a odmítl žalobu. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a — Čís. 5751 —
250
uložil prvému soudu, by vyčkaje pravomoci o námitce věcné nepříslušnosti dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Názor prvního soudu, že se příslušnost soudu zkoumá pouze na základě údajů žalobcových a nikoli na základě námitek a stanoviska žalovaného, je správným potud, pokud procesní soud zkoumá svou příslušnost podle §u 41 prvý odstavec j. n. lined po podání žaloby a na základě jejích údajů (§ 41 druhý odstavec j. n.) hned rozhodne. Když však první soud na základě údajů žaloby ji pro věcnou nepříslušnost neodmítl, nýbrž nařídil o ní první rok, při němž žalovaný vznesl námitku věcné nepříslušnosti, je sice předmětem mezisporu o příslušnosti pouze otázka, zda soud žalobcem dovolaný byl příslušným v době podání žaloby, ale procesní soud musí při rozhodování podle §u 179 c. ř. s. dbáti již také dalších přednesů žalobcových a námitek žalovaného, jimiž tito námitku tu odůvodňují a vyvracejí, a je-li třeba, provésti i důkazy stranami v té příčině nabídnuté. Hledě k přednesu obou stran v tomto sporu měl první soud zejména zjistiti právní důvod žalobního nároku, t. j. zda jde o pouhou zápůjčku, či o společenský vklad a jeho vrácení. Teprve na základě výsledku celého řízení procesního, po případě i průvodního, bude lze bezpečně posouditi a rozhodnouti, zda je dovolaný soud věcně příslušným čili nic. V tomto období sporu nestačily již jen údaje žaloby a je proto výtka neúplnosti řízení důvodnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle zásad §§ 29 a 41 j. n. jsou pro posouzení příslušnosti soudu rozhodnými především údaje žalobcovy v žalobě, totiž skutkové okolnosti, na kterých žalobce nárok svůj zakládá a jež dle §u 226 c. ř. s. tvoří nezbytnou součást žaloby. Na tomto podkladě zkoumá pak soud hned při vyřízení žaloby dle §u 41, prvý odstavec j. n. z úřední moci svou příslušnost. Pakliže však soud ať již z jakékoli příčiny žalobu při jejím vyřízení a limine pro nepříslušnost neodmítne a nařídí prvý rok a ohlásí-li při něm žalovaný námitku nepříslušnosti dovolaného soudu, nutno o této námitce jednati ať již oddělené nebo současně s jednáním ve věci hlavní a tu nelze se již spokoj i ti jen s obsahem žaloby, nýbrž nutno přihlížeti ke všem udáním žalobcovým (tedy nikoli jen žaloby, § 41 j. n.), ať jsou to již prosté reprodukce žaloby, nebo repliky na vývody žalovaného, jimiž tento rozvádí ohlášenou námitku, třeba by při tom žalobce pro příslušnost dovolaného soudu uplatňoval jiný důvod, v žalobě neuvedený. To plyne již z předpisu §u 179 c. ř. s. nařizujícího soustředění a využití látky z důvodů procesní hospodárnosti, dle něhož může strana až do konce ústního jednání přednésti nová skutková tvrzení, nezpůsobující změny žalobní prosby. Rozšířením uplatňovaného důvodu příslušnosti soudu právní základ žaloby ani její prosba se nemění a žalované straně nic nevadí, by při jednání o vznesené námitce nenapadla také nově uplatňovaný důvod příslušnosti dovolaného soudu. Výjimku ovšem tvoří příslušnost dle §u 104 j. n., o kterou by žalobce žalobu dodatečně nemohl opříti, poněvadž jest úmluvu, odůvodňující příslušnost, předložití již v žalobě (srov. rozh. nejv. s. č. 505 sb. n. s.). V tomto případě setrval sice žalobce za dalšího řízení při svěm zásadním tvrzení v žalobě, že jde o pouhou zápůjčku, nikoli o nárok z poměru společenského ve smyslu §u 39 třetí odstavec uvoz. zák. k obch. zák., jak zase uvedl žalovaný, připustil však v přípravném spise výslovně, že předmětem obchodu, který jest podkladem žaloby, nebyla pouze smlouva o zápůjčku, nýbrž také jeho účast na podnikání žalovaného co do určitých obchodů v ten smysl, že mu měla býti vyplacena polovice zisku, jenž by byl docílen prodejem zboží, zakoupeného žalovaným za zapůjčený kapitál, aniž by tím byl dotčen jeho smluvní nárok na vrácení celého zapůjčeného peníze. O tomto poměru zmínil se žalobce ostatně již i v žalobě, uplatniv jej, ovšem »jen z procesní opatrnosti«, jako další eventuelní důvod žalobní. Mohlo tudíž býti o příslušnosti dovolaného soudu v tomto období sporu rozhodnuto jen po přesném zjištění, které z obou stanovisek stran jest správným, jmenovitě, zda šlo o pouhou zápůjčku bez ohledu na zmíněnou již účast žalobcovu na obchodě žalovaného, či o nárok jen výlučně z poměru společenského, a proto právem odvolací soud zrušil usnesení prvého soudce, jímž byla odmítnuta žaloba pro nepříslušnost z důvodů čerpaných jen z obsahu žaloby a nařídil, aby o námitce nepříslušnosti bylo jednáno znovu.