— Čís. 5904 —
Čís. 5904.
Nepřípustnou (§ 482 c. ř. s.) jest námitka, jíž měla býti skutková podstata co do materielního sporného poměru doplněna a námitky přednesené měly touto novou námitkou dosíci podpory a býti převedeny na jinou základnu. Nepříčí se dobrým mravům smlouva, jíž se zavázal vedoucí zaměstnanec prodejny hraditi veškeré úbytky prodejny bez ohledu na to, zda ho stíhalo zavinění čili nic.
(Rozh. ze dne 31. března 1926, Rv I 1412/25.)
Žalující společnost s r. o. ujednala se žalovaným, jenž vedl její prodejnu, že jí bude ručiti za jakýkoliv schodek v prodejně, ať ho stíhá zavinění čili nic. Žalobě společnosti na náhradu zjištěného schodku bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Důvod nesprávného právního posouzení věci, spatřuje dovolatel v tom, že se odvolací soud nezabýval námitkou přednesenou v odvolání, že smlouva na základě kteréž byl žalovaný dle žalobní žádosti odsouzen, se příčí dobrým mravům, protože ji měl za novotu. Avšak názor projevený odvolacím soudem, jest správný. Touto novou námitkou měla býti skutková podstata co do materielního poměru sporného doplněna a námitky žalovaným přednesené měly touto novou námitkou dosíci podpory a na jinou základnu býti převedeny; neodpovídá tudíž tato námitka ustanovení §u 482 odstavec prvý c. ř. s. Než i kdyby se mělo za to miti, že k námitce, že zmíněná smlouva se příčí dobrým mravům (§ 879 obč. zák.) dlužno hleděti z moci úřední, jelikož by byla smlouva nicotná, nebyla by tato námitka oprávněna. Nelze přec přehlédnouti, že ujednání takové smlouvy není v zákoně nikde zakázáno, že také ani svým obsahem ani účelem neporušuje zásady ustáleného styku, jak společenského, tak obchodního, tím méně pak všeobecně uznaných zásad mravních, neboť neobmezuje se jí ani volnost smluvní vůle, její svobodné určení, ani hospodářská působnost žalovaného, nýbrž bylo její účelem čeliti tomu, by veškerá pozornost a péče, jíž obchodníku vždy dlužno dbáti, nebyla žalovaným pomíjena.