— Čís. 5966 —
687
Čís. 5966.
Obmezil-li procesní soud prvé stolice jednání na důvod nároku, rozhodl však přes to ve formě rozsudku konečného (jímž žalobu zamítl), nebyl odvolací soud oprávněn dáti doplniti řízení prvého soudu skutkovými zjištěními, týkajícími se výše nároku. Postup odvolacího soudu není sice ani zmatečností, ani vadností řízení, ale přes to lze zjednati nápravu rekursem na dovolací soud.
(Rozh. ze dne 22. dubna 1926, R I 219/26.)
Procesní soud prvé stolice obmezil řízení o žalobě na náhradu škody z úrazu automobilem na důvod nároku, zamítl však žalobu konečným rozsudkem. K odvolání žalobce odvolací soud napadené usnesení zrušil a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, věc znovu projednal a rozhodl a uvedl ku konci důvodů: Poněvadž v prvé stolici nebyly vůbec vysvětleny skutečnosti důležité pro posouzení výše žalobního nároku, musel odvolací soud postupovati podle §u 496 odstavec prvý čís. 3 c. ř. s.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc s poukazem, by, nehledě k použitému zrušovacímu důvodu, znovu rozhodl o odvolání. Důvody:
Rekursu žalovaných nelze upříti oprávnění, pokud v něm navrhují, by napadené usnesení bylo zrušeno a soudu odvolacímu uloženo, by ve věci znovu rozhodl, neboť usnesení soudu prvé stolice, že jednání omezuje se na důvod žalobního nároku, nebylo odvoláno a v důsledcích toho jeví se rozsudek soudu prvé stolice, třebaže vyhotoven jest ve formě rozsudku konečného, rozsudkem mezitímním ve smyslu §u 393 c. ř. s., který dle třetího odstavce tohoto zákonného ustanovení co do opravných prostředků považovati jest za rozsudek konečný. Žalobcovo odvolání přizpůsobuje se tomuto stanovisku, když v něm navrhuje žalobce především, by napadený rozsudek soudu prvé stolice byl změněn a bylo uznáno právem, že nárok žalobcův proti žalovaným jest důvodem po právu a pro ten případ, že by tomuto návrhu nebylo vyhověno, navrhuje, by napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvé stolice k novému jednání a rozhodnutí. Postup odvolacího soudu v napadeném usnesení v tomto případě zvolený nelze odůvodniti poukazem na ustanovení §u 496 čís. 3 c. ř. s., jelikož soud prvé stolice, jsa vázán usnesením o omezení jednání na důvod žalobního nároku, nebyl s to, by zabýval se skutkovými zjištěními, dotýkajícími se výše tohoto nároku, a soud odvolací, přezkoumávaje rozsudek soudu prvé stolice v mezích uvedeného návrhu odvolacího, mohl se obejiti bez těchto zjištění, jelikož také v druhé stolici šlo pouze o důvod zažalovaného nároku. Za tohoto stavu věci oním postupem znemožňuje odvolací soud zavedení řádného dovolacího řízení ve smyslu §u 502 a násl. c. ř. s. a připravuje žalobce o možnost, by zaujal v třetí stolici stanovisko k vývodům žalovaných v jejich rekursu obsaženým a materielní stránky sporu o důvod žalobního nároku se týkajícím. Rekurs žalobcův proti napadenému usnesení v otázce dělení viny soudem odvolacím vyslovené k tomu nestačí. Postup odvolacího soudu v napadeném usnesení zvolený nezakládá ovšem ani zmatečnosti ani vady odvolacího řízení, než zde nejde o dovolání omezené na dovolací důvody §u 503 c. ř. s., nýbrž o rekursy obou stran, jež tomuto omezení nepodléhají. Poněvadž za tohoto stavu věci zrušení rozsudku prvé stolice z důvodu, ze kterého v napadeném usnesení bylo vysloveno, není ospravedlněno, bylo toto usnesení zrušiti a soudu odvolacímu uložiti, aby o žalobcově odvolání znovu rozhodl.