— Čís. 5932 —
627
Čís. 5932.
Nárok na náhradu škody ve smyslu §u 932, druhý odstavec obč. zák. promlčuje se až ve třech letech. Další prodej věci kupitelem není na závadu uplatňování nároku na náhradu škody. K tomu, by vznikl z přípovědi vlastností úplatně zcizené věci, kterých tato nemá, nárok na náhradu škody, nestačí pouhý nedostatek připověděných vlastností, nýbrž musí k tomu přistoupiti též zvláštní zavinění. Přípověď při prodeji automobilu, že vzhledem k typovému vysvědčení obdrží kupitel povolení k provozování jízdy.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1926, Rv I 1677/25).
Při prodeji automobilu ujistila prodávající firma kupitele, že papíry, týkající se prodaného automobilu, jsou v pořádku, ač tomu tak ve skutečnosti nebylo, poněvadž na základě typového osvědčení, jež bylo odpůrci odevzdáno, nemohl tento dosíci povolení k jízdě automobilem. Tím vzešla škoda, jejíž náhrady se domáhal na prodatelce. — Čís. 5931
Procesní soud prvé stolice uznal žalobní nárok důvodem po právu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud, nepřistoupiv na námitku žalované, že se žalobce nároku na případnou náhradu škody z vadnosti dokladů, týkajících se prodaného automobilu vzdal (§ 929 obč. zák.) a zamítnuv též námitku, že zažalovaný nárok zanikl uplynutím lhůty §u 933 obč. zák., uznal napadeným rozsudkem, že žalobní nárok na náhradu škody, které se žalobě domáhá proto, že mu s prodaným automobilem nebyly odevzdány správné doklady, najmě typové vysvědčení a že nemohl následkem toho auta používati, jest důvodem po právu, při čemž vycházel z názoru, že žalovaná firma ujistivši žalobce, jak jest prokázáno, že papíry k autu se vztahující jsou v pořádku, když tomu tak, což zjištěno, nebylo, porušila daný žalobci slib, že postihuje ji zavinění a jest tudíž ze škody žalobcovy práva. Není správným stanovisko žalované, že zažalovaný nárok zanikl preklusí, nebyv uplatněn ve lhůtě šesti měsíců od převzetí auta (§ 933 obč. zák.). Nejde o nárok ze správy, a ostatně se tu, jde-li o vady právní, počítá lhůta od nabyté o vadě vědomosti, tak že nebyla by, ježto vada vyšla na jevo nejdříve dne 13. listopadu 1922, kdy vysvědčení bylo žalobci odevzdáno, opožděna, nýbrž jde o nárok na náhradu škody (§ 932, první odstavec, poslední věta obč. zák.) a tento se promlčme až ve třech letech (§ 1489 obč. zák.). Dovolatelce nelze přisvědčí ti (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) ani v tom, že žalobní nárok pominul tím, že žalobce automobil prodal. Prodej a nastalá tím nemožnost vrátiti automobil měly by význam a žalovanou tvrzený následek, kdyby žalobci šlo o zrušení koupě (§ 932 obč. zák. 1. věta), žalobce domáhá se však náhrady škody a tohoto nároku že by se prodejem automobilu mínil vzdáti a vzdal, říci nelze. Rovněž nelze přisvědčiti dovolatelce, pokud napadá v dovolání názor odvolacího soudu, že žalovaná, ujistivši žalobce, že papíry k autu se vztahující jsou v pořádku, — čemuž ale tak nebylo — porušila slib, že stíhá ji proto zavinění a že tudíž ručí za škodu žalobci vzešlou. Při provádění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci dlužno vycházeti ze skutkových zjištění nižších soudů. V té příčině zjistil prvý soud, že odevzdané vysvědčení automobilové je duplikátem vydaným ve Vídni 13. dubna 1922 a znějícím na Turinské — Fiat Chassis čís. 14303, kdežto žalobci prodáno bylo chassis čís. 14304, takže i údaje uvedené v listu o koupi jsou nesprávnými, dále že toto vysvědčení nehodilo se k tomu, by na jeho základě žalobce dosáhl povolení k jízdě automobilem a též ne k tomu, by se čísla mohla rozeznávati, dále že žalovaná do kupního listu pojala úmyslně nepravé k oklamání způsobilé tvrzení, dále že žalobce skutečně tím uveden byl v omyl a že, ježto prodaný automobil — jak zjištěno — byl k užívání nezpůsobilým, žalobce utrpěl jednáním žalované škodu. Odvolací soud prohlašuje, ne sice při vyřizování odvolacího důvodu mylného posouzení právního, ale při důvodu nesprávného ocenění důkazů výslovně, že nalézací soud učinil zjištění svá bezvadně a v souhlase se spisy a že také náležitě odůvodnil, proč nezaložil zjištění své na výpovědi svědka Maxmiliána E., takže se zjištěním těm, i když snad odvolatelku neuspokojí, ničeho vytknouti nedá. Odvolací soud schválil tedy skutkové okolnosti prvým soudem bezvadně zjištěné a převzal zjištění prvého soudu. Tímto zjištěním vázán je i soud dovolací (§§ 498, 513 c. ř. s.). Dovolání jest ovšem v právu, napadajíc názor odvolacího soudu, že žalovaná, ujistivši žalobce, že papíry k autu se vztahující jsou v pořádku, čemuž ale tak nebylo, porušila slib, že stíhá ji již proto zavinění a že tudíž ručí za škodu žalobci vzešlou a jeho nárok na náhradu škody že jest proto důvodem po právu. Přípověď jistých vlastností u věci úplatně zcizené, ukáže-li se nesprávnou, dává nárok v §u 932 obč. zák. uvedený na zrušení smlouvy nebo doplnění, pokud se týče slevu. Aby vznikl z přípovědi vlastností úplatně zcizené věci, kterých tato nemá, nárok na náhradu škody, k tomu nestačí pouhý nedostatek připověděných vlastností, nýbrž k tomu musí přistoupiti ještě, jak vysvítá z §u 932 obč. zák. a motivů třetí dílčí novely k obč. zák., též zvláštní zavinění. Než toto stíhá dle skutkových zjištění prvého soudu, které odvolací soud převzal, v tomto případě skutečně dovolatelku, která se při prodeji automobilu dopustila hrubé nedbalosti ve věci hlavní. Tím jest ospravedlněn souhlasný výrok nižších soudů, že žalobní nárok důvodem svým je po právu.