— Čís. 5739 —
226
Čís. 5739.
Rozhodnutí samosprávných úřadů o služebních požitcích obecních úředníků není exekučním titulem pro soudní exekuci (§ 1 čís. 10 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 9. února 1926, R I 97/26.)
Obecní tajemník navrhl proti obci exekuci ku vydobytí svých služebních požitků. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Jedná se tu o služební požitky, které povinná obec má platiti vymáhajícímu věřiteli jako svému obecnímu tajemníku, tudíž o veřejnoprávní nárok žalobce proti povinné obci, kteréžto platy mu byly přiznány nálezem okresní správní komise ze dne 6. listopadu 1923 a zemským správním výborem ze dne 6. února 1924. Jedná se tudíž o právoplatný nález úřadů správních dle §u 1 čís. 12 ex. ř. Dle §u 1 čís. 12 ex. ř. jsou však rozhodnutí taková exekučním titulem jen tenkráte, když exekuce zákonnými předpisy jest výslovně přikázána soudu. Z ustanovení §u 3 cís. nař. ze dne 20. dubna 1854, čís. 96 ř. zák. lze však dovozovati, že exekuce ohledně platů obecních úředníků náleží politickým úřadům a není výslovného předpisu, že by exekuce v případech takových byla přikázána soudu. Na tom nemění ničeho ani prohlášení okresní pol. správy ze dne 20. října 1925, neboť dle §u 15 ex. ř. a nařízení ze dne 6. května 1896, čís. 78 ř. zák. může býti prohlášení toto vykládáno jen v ten smysl, na jaké jmění obecní soudně vedená exekuce jest přípustná, nikoliv však jako výrok o tom, zdali vedení soudní exekuce samo o sobě jest dle zákona přípustným čili nic.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle vládních motivů k návrhu § 1 nového exekučního řádu ze dne 27. května 1896, čís. 79 ř. zák. neměla se státi tímto zákonem změna v posavadním poměru soudní a tak zvané politické exekuce v kvantitativním směru. Soudní exekuce neměla býti rozšířena na nároky, které posud nebyly soudně vykonatelný. Tento úmysl zákona došel výrazu tím, že v §u 1 čís. 10, 12 a 14 ex. ř. byla rozhodnutí správních úřadů prohlášena za tituly pro soudní exekuci pouze potud, pokud jich nucený výkon jest zákonnými ustanoveními přikázán soudům. Zásadně mají býti i za platnosti nového exekučního řádu, tak jako dříve, nálezy úřadů správních a samosprávných prováděny a vynucovány cestou správní. Tak ustanovuje § 1 cís. nař. ze dne 20. dubna 1854, čís. 96 ř. zák., kterýž předpis nebyl posud změněn. V §u 3 téhož nařízení přikázána jest zvláště exekuce za účelem vymáhání platů obecních úředníků, kteří byli státní správou ustanoveni na útraty obce, výslovně státní správě. Stěžovatel navrhl exekuci na základě usnesení okresní správní komise ze dne 6. ledna 1923, tedy úřadu samosprávného. Usnesení to spadá jako exekuční titul pod § 1 čís. 10 ex. ř., a mohla by na jeho základě býti povolena soudní exekuce jenom, kdyby zákon o služebních poměrech obecních úředníků ze dne 23. července 1919, čís. 443 sb. z. a n., o nějž se ono usnesení opírá, nebo jiný zákon přiděloval nucený výkon rozhodnutí, vydaných samosprávnými úřady dle §u 40 zmíněného zákona ve sporech o služební příjmy obecních úředníků, soudům. Jelikož takového zákonného předpisu není, byl návrh stěžovatelův na povolení soudní exekuce odmítnut právem.