— Čís. 5636
41
Čís. 5636
Žaloby o nepřípustnost exekuce »z jiných důvodů« (§ 39 čís. 5 ex. ř.) nejsou omezeny pouze na osobu povinného. Pokud sem spadá žaloba o zjištění přímého nájemního poměru a pokud tu jest považovati zájmy vymáhajícího věřitele za převážně silnější a proto odkladu exekuce nepřipouštějící (§ 42 čís. 5 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 12. ledna 1926, R 1 1102/25.)
V exekučním řízení Jana P-а proti Stanislavu V-ovi o nucené vyklizení z bytu podala Anna š-ová pod čís. jedn. С III 43/25 žalobu, v níž tvrdila, že byt, jejž obývá a jenž sestává z jednoho pokoje, kuchyně, předsíně, klosetu a komory, býval dříve součástí bytu, jehož vyklizení se vymáhající věřitel domáhá, že však byl od bytu vyklizeného oddělen a jako samostatný byt vymáhajícím věřitelem pronajat Anně Š-ové, a navrhla, by uznáno bylo právem, že jest přímo nájemnicí vymáhající strany, že výpověď daná z bytu straně povinné jest ohledně jejího bytu bezúčinnou a exekuce na základě oné výpovědi pokud se týče bytu Anny Š-ové nepřípustnou. Návrhu, jímž se Anna š-ová na základě této žaloby domáhala odkladu exekuce, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Poněvadž Anna Š-ová není stranou v exekučním řízení, není její žaloba žalobou podle §u 35 nebo 36 ex. ř. Tato žaloba není však ani žalobou podle §u 37 ex. ř., poněvadž právo nájemní jako právo obligační není právem k věci exekucí dotčené, tedy právo věcné, které by nedopouštělo výkonu exekuce, jež provádí se proti Stanislavu V-ovi. Žaloba Anny Š-ové konečně není ani žalobou podle §u 39 čís. 1 nebo 5 ex. ř., poněvadž žaloba ta předpokládá, že ji podala strana povinná.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Názoru rekursního soudu, že žaloba stěžovatelky, podaná pod č. j. С 111 43/25 a domáhající se zjištění, že jest mezi ní a vymáhající stranou přímý nájemní poměr k bytu jí užívanému, který činí exekuci, povolenou proti Stanislavu V-ovi, vůči ní nepřípustnou, ježto není jeho podnájemnicí (§ 568 c. ř. s.), nevyhovuje zákonným předpokladům §u 42 ex. ř. pro odložení exekuce, nelze přisvědčiti. Ustanovení §u 42 čís. 5 ex. ř. má na mysli nejen žaloby podle §§ 35, 36 a 37 ex. ř., nýbrž i žaloby, které z jiných důvodů (§ 39 čís. 5 ex. ř.) domáhají se soudního prohlášení exekuce za nepřípustnou, a tyto žaloby nejsou omezeny, jak se mylně domnívá rekursní soud, pouze na osobu povinného. Stěžovatelka chce právě ve sporu dosíci soudního výroku, že exekuce, povolená vyklizením bytu proti Stanislavu V-ovi, pokud by měla osvědčiti účinky také vůči ní, jako bývalé jeho podnájemnici, jest nepřípustnou, poněvadž tento podnájemní poměr byl změněn v přímý poměr nájemní k žalovanému vymáhajícímu věřiteli. Jde tu tedy o žalobu, kterou lze podřaditi pod ustanovení §u 42 čís. 5, druhé věty ex. ř. Podle ustanovení §u 42 prvý odstavec ex. ř. může odklad exekuce býti povolen jen za podmínek v něm stanovených, avšak ze souvislosti jeho s ustanovením §u 43 druhý odstavec, §u 44 prvý odstavec ex. ř. plyne, že jest též soudu uvážiti, jaké účinky bude míti odklad pro strany na něm súčastněné, a posouditi důležitost jejich zájmů na odložení, nebo na pokračování v exekuci. Stěžovatelka opírá v tomto případě svůj nárok o nájemní smlouvu, ujednanou prý s vymáhajícím věřitelem, který smlouvu tuto však rozhodně popírá ve svém písemném ohražení, podaném ještě před rozhodnutím prvého soudu o odkladu exekuce, doličuje i svůj důležitý zájem na pokračování v exekuci i hrozící mu škodu, kdyby nemohl nové nájemnici V-ové smlouvu dodržeti, jejíž náhrady by těžko mohl dosíci od žalobkyně, když tato majetku nemá. Srovnají-li se zájmy vymáhajícího věřitele na vynucení nároku, který již exekučním titulem byl doložen, se zájmy a nárokem stěžovatelovým, o němž teprve ve sporu má býti rozhodováno, zda je po právu, a jest tedy pouze tvrzen, dlužno považovati ohrožené zájmy vymáhajícího věřitele v tomto případě za převážně silnější, mluvící proti povolení odkladu exekuce (§ 42 prvý odstavec ex. ř.), pročež právem návrhu na odložení exekuce nebylo vyhověno.