— Čís. 5678 —
108
Čís. 5678.
Tím, že neoznámil pronajímateli nutné opravy, nepozbývá sice nájemník nároku na náhradu za jich provedení, nárok ten přísluší mu však jen jako jednateli bez příkazu. Pro tento nárok jest lhostejno, v jakém úmyslu byly opravy provedeny. Ve sporu o tento nárok neplatí kratší lhůty §u 575 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1926, Rv II 362/25.)
Žalobě nájemců proti pronajímateli o náhradu nákladu na nutné opravy procesní soud prvé stolice částečně vyhověl, odvolací soud žalobu zcela zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a přisoudil odpůrci útraty dovolacího řízení. Důvody:
Po právní stránce (č. 4 §u 503 c. ř. s.) shledává dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu správným. Podle ustanovení §u 1097 obč. zák. neztrácí sice nájemník právo požadovati na pronajímateli náhradu za nutné opravy, když mu o nutnosti oněch oprav ihned neučiní oznámení, avšak nájemník jedná při tom jen jako jednatel bez příkazu, a má tudíž nárok na náhradu jen podle ustanovení §u 1036 neb §u 1037 obč. zák., tedy jen v případě nutného a účelného vynaložení (§ 1036) neb v případě zřejmého a převážného užitku pronajímatele (§ 1037). Dovolatelé mají pravdu v tom, že tato zákonná ustanovení výslovně nevyžadují, že nájemník musí jako jednatel bez příkazu míti úmysl náklad učiniti k užitku pronajímatele, chce-li vznésti nárok na náhradu, avšak rozsudek odvolacího soudu nevyslovil nikde zásady opačné a proto jsou poukazy dovolatelů na literaturu v tom směru zbytečné. Pokud žalobcové ve svém dovolání uvádějí také to, že hodnota domu byla opravami zvýšena, poněvadž opravy byly nejen nutné, nýbrž i účelné, jest poukázati k tomu, že pro tvrzené zvýšení hodnoty ceny domu neobsahují zjištění nižších soudů žádného podkladu a nelze v třetí stolici skutková zjištění nižších soudů nikterak doplňovati (§ 504 c. ř. s.). Mluví-li dovolatelé konečně o tom, že z opožděného uplatňování jejich nároku nelze usuzovati, že chtěli své výlohy žalované darovati nebo se jich vzdáti, jest jim připomenouti, že odvolací soud poukazuje na toto pozdní uplatňování nároku jen jako na okolnost vedlejší, používaje slova »ostatně« na začátku dotyčné své úvahy. Pro zamítnutí žalobního nároku uvádí však hlavní důvody jiné, s nimiž jest také souhlasiti. Bezdůvodnému dovolání nebylo proto vyhověno. Výrok o útratách jest odůvodněn §§41 a 50 с. ř. s., při čemž jest jen připomenouti, že dovolací odpověď není podána opožděné (viz rep. nál. býv. vid. nejv. soudu č. 196 a rozhodnutí tohoto nejv. soudu č. 3406 Sb. civ. k § 575 с. ř. s.).