— Čís. 5696 —
143
Čís. 5696.
Usnesení obecního zastupitelstva v Čechách, jímž bylo přijato věnování budovy, vystavěné na obecním pozemku, obci tehdy německé s tím, že budova má sloužiti za byty učitelů německé národnosti, kdyby obecní zastupitelstvo pozbylo německého rázu a stalo se jinojazyčným a že správa budovy má přejiti na toho právního činitele, jemuž přísluší správa a dohled nad německou školou, vyžadovalo ku platnosti schválení okresního zastupitelstva.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1926, Rv I 1749/25.)
Žalobkyně vystavěla v roce 1904 svým nákladem na pozemku obce D. v Čechách budovu a věnovala ji obci s příkazem, že budova má sloužiti prozatím k ubytování berního úřadu, event, jednou jako byt pro ředitele měšťanské školy, jestliže by však v budoucnosti městské zastupitelstvo v D. (tehdy obci německé) tento ráz ztratilo a stalo se jinojazyčným, má vstoupiti v platnost určení, že budova má sloužiti výhradně za byty učitelů na německé škole a správa domu má přejiti ntoho právního činitele, jemuž přísluší správa a dohled nad německou školou v D. Ježto po státním převratu přešla obec D. do české správy (dvě třetiny členů obecního výboru byly národnosti české), domáhala se žalobkyně na obci D., by bylo uznáno právem, že žalovaná jest povinna zjednati stav, vyhovující příkazu, že ona budova v D. má sloužiti výhradně za byty učitelů německé školy tím, že byt v domě tom odejme Josefu R-ovi v D. a předá jej Hansu L-ovi v D. O b a nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolací soud sdílí názor prvního soudu, že usnesení obecního zastupitelstva ze dne 11. dubna 1904 o přijetí příkazu, připojeného k věnování budovy, potřebovalo k platnosti a účinnosti schválení okresního zastupitelstva ve smyslu §u 97 čís. 1, obecního zřízení pro Čechy. I když žalobkyně věnovala obci budovu vlastním nákladem na obecním pozemku vystavěnou, stalo se to jen s výhradou v rozsudku prvního soudu uvedenou. Přijetím závazku toho vzala na sebe obec D. trvalé, nevypověditelné a značné břemeno, jímž měla býti zatížena darovaná budova, stavší se součástí kmenového jmění obecního. Tímto stálým břemenem měl býti zatížen i obecní pozemek, na němž budova byla vystavěna a jenž patřil též ku kmenovému jmění obecnímu. Nešlo tu o závazek nepatrný nebo významu jen podřízeného. Obci bylo, ač pozemek, na němž budova byla vystavěna, byl již před tím kmenovým jměním obecním, přesně a určitě předepsáno, k jakému účelu musí býti budovy užíváno, v případě pak, že by městské zastupitelstvo ztratilo ráz, měla i správa budovy přejiti na jiného právního činitele, totiž na toho, jemuž náleží správa a dohled na německou školu. Obec byla tedy nejen omezena v disposičním právu, nýbrž měla po případě z práva toho býti úplně vyloučena a pozbýti dokonce i práva spravovati budovu, takže na konec nezůstalo by jí nic z vlastních oprávnění vlastnických, nýbrž jen břemena vlastníků již zákonem uložená, zejména povinnost udržovati budovu v řádném stavu, — Čís. 5696 —
144
při čemž by budova vlastním účelům obce ani nesloužila. Posoudili, zda přijetí darování s výhradou tak dalekosáhlou, s příkazem tak závažným, je v hospodářském zájmu obce, náleželo okresnímu zastupitelstvu, jemuž mělo usnesení obecního zastupitelstva podle §u 97 obecního zřízení pro Čechy býti předloženo ke schválení. Schváleni toho bylo, jak již podotčeno, třeba již z toho důvodu, že trvalým břemenem, vyplývajícím z věnování budovy k určitému účelu, totiž jen na prospěch učitelů jedné národnosti, měl býti zároveň zatížen i obecní pozemek, na němž budova byla zřízena a jenž již před tím náležel ku kmenovému jmění obecnímu. Ježto schválení okresního zastupitelstva nebylo vyžádáno, není převzetí onoho příkazu účinným a závazným, a nelze domáhati se jeho splnění. Nebylo proto odvolání vyhověti. Za tohoto stavu odpadla potřeba zabývati se spornou otázkou právní, zda je vzhledem k ustanovení §§ 709, 897 a 901 obč. zák., vůbec přípustno, vymáhati na obdarovaném, aby proti své vůli splnil příkaz, či zda nesplnění příkazu má za následek vždy jen ztrátu výhody obdarovanému poskytnuté, takže by jen o vrácení obohacení mohlo býti žalováno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka zastává názor, že v tomto případě nejde o převzetí břemena ve smyslu §u 97 obec. zříz. pro Čechy, vyžadující schválení okresního zastupitelstva, proto bylo prý usnesení obecního zastupitelstva, jímž dar s příkazem přijalo, zcela správné a platné, neboť znamenalo ve svém výsledku jen rozmnožení obecního majetku o hodnotu, již činil náklad na budovu, a plnění příkazu neznamenalo pro obec žádné břemeno, protože příkaz neukládal obci, by dávala zdarma byty učitelům německé školy, nýbrž obmezil se pouze na to, by budova sloužila za byty učitelů těch škol, tedy třeba i za nájemné. Míní tedy dovolatelka, že jest nesprávným opačný názor odvolacího soudu, že usnesení obecního zastupitelstva ze dne 11. dubna 1904 potřebovalo k platnosti a účinnosti schválení okresního zastupitelstva ve smyslu §u 97 ob. zříz., poněvadž přijetím závazku obsaženého v příkazu věnovacím vzala na sebe obec D. trvalé, nevypověditelné a značné břemeno, jímž měla býti zatížena budova zřízená žalobkyní na obecním pozemku, jež stala se takto součástí kmenového jmění obecního. Avšak dovolací soud nemůže než jen připojiti se k právnímu názoru odvolacího soudu, jejž pokládá za správný. Příkaz, jejž dovolatelka ke svému věnování přičinila, a žalovaná obec dle zjištěného obsahu přijala, byl správně posuzován dle §§ 897, 709 a 696 obč. zák. Dle toho měla věnovaná budova v případě splnění výminky sloužiti výhradně za byty učitelů německé školy a správa domu měla přejiti na toho právního činitele, jemuž přísluší správa i dohled nad německou školou v obci. Podmínka, kdyby v budoucnosti městské zastupitelstvo ztratilo svůj dřívější německý ráz a stalo se jinojazyčným, nastala. Převaha Českého živlu v obecním zastupitelstvu jeví svůj ráz nejen ve vnitřním poměru, nýbrž i na venek, třebaže německý živel jest v něm svou menšinou nadále zastoupen. Mělo tedy vstoupili v platnost — Čís. 5696 —
145
určení budovy dle vysloveného příkazu s účinky právě uvedenými. Odvolací soud správně vyvozuje, že by právní účinnost věnovacího určení, kdyby nastala, znamenala takové zatížení obecního kmenového jmění. Obec byla by vázána výhradným účelem, ve věnovacím příkaze určeným, nejen v užívání budovy, nýbrž i pozemky, na němž byla zřízena, a jenž již dříve představoval část obecního jmění kmenového, s nímž byla budova pro všechny časy svého trvání nerozlučně spojena. Ale obmezena by byla obec nejen v užívání budovy a pozemku, nýbrž i v disposičním právu s nimi, poněvadž měla pozbýti i správy budovy, kteráž pro ten případ měla přejiti na jiné právní činitele, takže obec, zůstavši pouhou vlastnicí, byla by zbavena oprávnění, jež tvoří a vyčerpávají podstatnou část vlastnického práva, majíc plniti toliko povinnosti, vyplývající z poměru vlastnického, zejména povinnosti k udržování budovy v náležitém stavu a zaplavování veřejných dávek. Bylo zjištěno, čemuž dovolatelka nijak neodporuje, že žalovaná obec již za posavadního stavu neměla z budovy docela žádného užitku. Dovolatelka tvrdí, že příkaz neobsahuje obmezení, že by obec nemohla dáti byty v budově učitelům německé školy za nájemné, takže přijetí příkazu neznamená zatížení kmenového jmění, nýbrž jen obohacení, protože takové určení· vůbec nesnižuje cenu budovy, aneb jen nepatrně, netvoříc břemeno, jež by aktivum darování vyvážilo neb vyčerpávalo. Avšak, že by propůjčování obytných místností v budově mělo neb mohlo se díti též úplatně, netvrdila žalobkyně ve sporu. K takovému tvrzení přišla až v řízení odvolacím a opětuje je i nyní. Již žalobní nárok byl a zůstal sestrojen tak, že žalovaná obec je povinna zjednati stav, vyhovující příkazu, že budova má sloužiti výhradně za byty učitelů německé školy, že byt čp. 45/1 odejme Josefu R-ovi a předá jej Hansu L. Ze smyslu příkazu, jak byl jeho obsah zjištěn, jde na jevo, že bylo snahou věnovatelky udržení, podpora a zajištění německého rázu města pro všecky příští časy a zejména pro ten případ, že by posavadní ráz obecního zastupitelstva se národnostně změnil. Sama žaloba uvádí, že dle protokolu obecního zastupitelstva ze dne 11. dubna 1904 prohlásil jeho člen Konrád B., že žalobkyně tuto novostavbu dává darem jenom německému obecnímu zastupitelstvu a že má býti určena jen pro německé účely, což se má i knihovně jako služebnost zajistiti. Jest tedy aspoň pochybným tvrzení, že příkaz nezamezuje, by obec nepropůjčovala v budově byty učitelům německé školy třeba za nájemné. Než bez ohledu na to jde příkaz ke věnování připojený významem svých důsledků tak daleko, že vlastnické právo mění v pouhé prázdné právo, poněvadž i disposice s domem i správa jeho má býti zcela odňata obci, a zvrhuje je v pouhá břemena. Obecní majetek, totiž budova i pozemek dříve takových obmezení prostý, ztratily by v těchto důsledcích povahu obecního jmění, byvše odcizeny účelům sloužiti prospěchu veškerého občanstva města. Splnění příkazu do posledních jeho důsledků nedalo by se ani sloučiti s pojmem obecního jmění, poněvadž jeho správa a dohled nad ním se vykonávají obecními orgány (§ 57 ob. zříz. pro Čechy), kdežto žalobkyně by mohla zakročiti, by budova byla pro jiné obecní účely úplně vyklizena, užívání obci docela odňato, správa odebrána a jinému činiteli předána. Předpisy obecního zřízení o správě a dohledu nad obecním jměním nemohou doznati změny ani obecním zastupitelstvem ani nadřízenými samosprávnými orgány a proto jest přenesení správy obecního majetku na orgány nezávislé na obecním zastupitelstvu nedovolené a nepřípustné. (Rozh, nejv. správ. soudu čís. 5260 a 6762 Budw.). Nemůže .tedy podléhati pochybnostem, že věnování domu a jeho přijetí tehdejším obecním zastupitelstvem s takovým příkazem ukládalo obci stálé břemeno, jež bez schválení nadřízeného úřadu ve smyslu §u 97 obec. zříz. pro Čechy nebylo právně účinné a zavazující, a že příkaz dle svých důsledků nemohl ani takového schválení dojiti, pročež nelze se jeho splnění domáhati.